U Babiše dítě stálo, z plna hrdla křičelo:

„Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí! Čapí!"

„Nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to zapamtuj, ty cikáně jedno!

Radši na Krym tě pošlu, za Juniorem, je mi to jedno!

Mlč už ty cikáně jedno, hle, tumáš řepku a motýle na hraní."

Na to však řepka i motýle buch bác! letí do kouta.

"My v Česku máme rádi přírodu! My chceme! Kůrovec nám žere stromy, ale s tebou je teprv sraní!"

běduje nešťastný otec a dopadne pěst na darmožrouta.

Tu však dítě znovu křičí: „ČapíČapíČapíČapíČapíČapíČapí"

Babiš za hlavu se drží a čas neúprosně kvapí.

Vykloní se z okna a zvolá:

„Pojď si proň, Protopopove, odnes ho na Krym!

Pitomýho vola.

Pojď si proň, Protopopove, před světem ho skryj!"

Pod pláštěm a o berličce,

Protopopov přichází,

dech páchne po borovičce,

jako předzvěst nesnází.

Postava kápi strhne,

Babiš v tu ránu strne,

Protopopov není tím,

kdo pod pláštěm se nachází.

Sám Kalousek stojí tam,

ach, proto ta borovička.

Není to jen klam?

hmouří Andrej očíčka.

„ČapíČapíČapíČapí," křičí dítě,

do kouta se choulí hbitě.

„Je to kampaň!" rve si vlasy otec,

v ruce třímá ostrý bodec.

Tu kostnatá ruka pro dítě se natáhla,

tu chlad zjevil se znáhla,

Kalousek ukryl dítě pod sako,

A pak řekl jen:

„Sorry jako"