Proč píšu knihu

Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.

K sepsání knihy jsou podle mě zapotřebí dvě věci - obrovská vůle a životní zkušenost. Já nemám ani jedno, proto píšu knihu s přestávkami už přes dva roky. Přitom se nejedná o žádnou Vojnu a mír. Vlastně se snažím dokončit útlou knížečku pro děti prvního stupně základní školy. Tuto kategorii jsem si vybral záměrně. Domnívám se totiž, že takhle malí čtenáři uvěří kdejaký hovadině, kterou si vymyslím. A taky nehrozí, že by ji tihle caparti pálili na náměstí, natož aby ji nedejbože reklamovali a dožadovali se vrácení peněz.

Ale pravda je taková, že se samozřejmě snažím, aby v knize nebyly chyby. Tedy nemyslím pravopisné, ty snad případně někdo opravý. Myslím chyby, které se týkají historických událostí, názvů, geografie a podobně. 

Věci, které při nějakém stupidním televizním kvízu dáváte levou zadní, se při psaní knihy stávají oříškem. Najednou je to věc, pod kterou se máte podepsat. Takže si každou sebemenší blbost ověřujete na googlu a ujišťujete se, že hlavním městem Keni je skutečně.... Jo, je to Nairobi. Viva la google. 

A to vás samozřejmě hrozně zdržuje.

Asi jedinou historickou událostí, kterou si člověk nepotřebuje dohledávat, je upálení mistra Jana Husa. To je prostě šest sedm čtrnáct patnáct. To si zapamatuje každej trouba. Mistr Jan Hus si tohle datum zvolil velice dobře a možná právě i proto byl oblíbeným rádcem a astronautem na dvoře císaře Rudolfa II. 

Akorát upálení mistra Jana Husa se do mé kategorie příliš nehodí. Asi by se s tím dalo nějak pracovat, kdyby třeba tu hranici zapálil drak chrlící oheň, do toho bych tam ještě nějak zakomponoval nezbytnou princeznu, kterou na svém hradě drží zlý černokněžník Zikmund... Hele, ono to vlastně není vůbec špatný!

Tak už mám rozepsané dvě knihy.

Ale proč já ty knížky vlastně píšu?

Jistě vás jako první důvod napadnou prachy. Ale není tomu tak. Vydělat peníze psaním asi nebude úplně tak jednoduché, zvlášť, když jednu knížku píšete dva roky a ještě jí nemáte hotovou.

Ba ne, je to jinak. Píšu proto, aby až mi tu knížku někdo vydá, což asi taky nebude jen tak, protože tak trošku pochybuju, že někde sedí vydavatel a čeká, až mu přinesu rukopis, aby mohl sprásknout ruce a vykřiknout: "Pane Tomáš! Na tohle jsme tady celých sto let čekali!"

Spíš se obávám, aby na mě nekoukali jak na blázna a neřekli: "Pane Tomáš, my tady máme naprostou dětskou klasiku. Andersena, Foglara, Děti ze stanice ZOO. Ve svém vlastním zájmu, vy už nepište ani esemesky."

No ale třeba knižním trhem otřese nějaká krize a vydavatelé budou vděční za cokoliv. Já teda doufám, že ta krize přijde. Musí přijít. A to bude má chvíle. Takže mi tu knížku někdo vydá a v tu chvíli, až půjdu okolo Levných knih, nebo třeba Knih zdarma a uvidím ve výloze svoji knihu, si řeknu, že jsem spisovatelem.

A až budu spisovatelem, tak přijdu do nějaké hodně, HODNĚ vybrané společnosti, jaká se na spisovatele sluší a patří, tam si založím ruce na prsou a při jakékoliv příležitosti jen tak mimochodem zmíním něco ve smyslu: "Tuším, že to byl kolega Čapek, kdo napsal..." Nebo: "Jak kdysi pravil kolega Tolkien..." Nebo: "Kolega Hitler ve svém díle Mein Kampf..."

Já samozřejmě vůbec nečekám, že bych za svoji knihu měl obdržet nobelovku. Mě bohatě stačí být nominován. Třeba kole... Tedy Karel Čapek, byl nominován hned sedmkrát! A ty homoklády ze švédský akademie mu jí ani jednou nedaly! Hlavně, že jí daly Hemingwayovi.

Továrna na absolutno, R.U.R., které dalo světu slovo "robot", Válka s mloky, Bílá nemoc. Nezájem, nazdar.

Týpek, co chytí rybu a sežerou mu jí žraloci - Nobelovka!

A to nemluvím o tom, že Hemingway prý chcal doma do krbu. Alespoň to říkali v Simpsonech.

No ale zpátky k tématu.

Říká se, že nejtěžší při psaní knihy je napsat opravdu dobrý a smysluplný závěr. To je disciplína, kterou nezvládá ani údajný "Král hororu" Stephen King. Ve filmu TO, kde se King mihne v roli vetešníka, to dokonce sám přizná, když si čte nějakou knížku a hlavní postavě filmu řekne: "Je to dobrá kniha, ale nemá dobrý závěr."

Což teda kniha TO opravdu nemá. 

No ale to není z mé strany kritika. Ono to opravdu není jen tak. Dokonce ani tady na blogu není jednoduché nějak smysluplně ukončit článek.

Fakt. 

Věřte mi.

To je asi všechno.