Jeď!
Po zhlédnutí reklamy českých drah jsem ani nedopil, oblékl jsem se a šel se do ložnice rozloučit s přítelkyní, která vyspávala vášnivou noc, o které mi předtím vyprávěla. Řekl jsem jí, že se nedá nic dělat, ale že musím jet. Ani se na mě nepodívala, jen se zachumlala do peřin a spala dál. Vůbec se jí nedivím, pomyslel jsem si a podíval se z okna do mrazivé a zasněžené soboty.
Mají to ale život ti naši senioři, napadlo mě, když jsem za sebou zavíral dveře bytu. Oni si furt stěžují, že nemají peníze, a že chtějí víc, a pak je vidíte támhle v televizi, jak vlakem rajsujou na Vídeň a ještě si připíjí šampaňským. Neříkám, že to je špatně, to ne, ale kolik těch našich důchodců si to asi může dovolit?
Na vlakovém nádraží v Plzni mě asi nejvíce překvapilo samo nádraží, zvlášť neonový nápis, který hlásal: "HL VNÍ NÁDR ŽÍ PL EŇ". Zároveň musím uznat, že k jistému pokroku v oblasti modernizace došlo ve vnitřních prostorách. Kam vlastně pojedu? Do Vídně? To asi ne.. A pak mě to napadlo. Střední školu jsem studoval šedesát kilometrů od Plzně a tehdy jsem na internát jezdil vlakem. To je super nápad, trošku si zavzpomínám, ačkoliv to není zas tak dávno, takže jsem ještě ani nestačil mnoho zapomenout.
Cena jízdenky mne trošku zaskočila, budu se muset spokojit s menší svačinou, čti žádnou. Ve vagonu již bylo poměrně dost cestujících, zřejmě se jedná o vyhledávanou trasu. Netrvalo dlouho, vlak cuknul a pak se pravidelnými přískoky dal do pohybu. Zpozoroval jsem na peróně skupinku starších lidí. Rychle jsem stáhnul okénko a začal na ně křičet: "Jedu! Kurva, já jedu!" a přitom jsem jim nadšeně mával. Moji spolucestující si mezi sebou něco šeptali, a pak si u průvodčího stěžovali, že narušuji poklidný průběh přepravy. Průvodčí mne nabádal ke slušnému chování a já, jako gesto omluvy, objednal pro všechny lidi ve vagonu láhev sektu. Průvodčí řekl, že jsem debil, a že si na mě dá pozor.
Cesta probíhala poklidně, když nepočítám požár lokomotivy, který se ale podařilo včas uhasit. Kochal jsem se zasněženou krajinou a vzpomínal na věk puberty. Asi po půl hodině cesty jsme zastavili na zastávce "Mladotický potok". Mladotice ani potok jsem však neviděl, prostě jsme stáli někde v lese. Zvláštní ovšem bylo, že až na mě, tak všichni lidé z vlaku vystoupili. Co tu v té díře chtějí všichni dělat, ptal jsem se sám sebe. Otevřely se dveře a přišel pan průvodčí, zatočil kleštičkama a řekl mi, ať koukám vystoupit. Namítal jsem, že toto není má cílová stanice, a na to mi on řekl, že to ví, ale že na trati je výluka a dál pojedeme autobusem.
"A nejseš ty nějakej ťululum?" zeptal jsem se ho. "Já si zaplatil jízdu vlakem a ne autobusem." Na to mi řekl, že jestli ho ještě jednou takto nazvu, tak že se mnou vytře podlahu. Dostal jsem trošku strach, tak jsem si sbalil věci a šel k autobusu, ale ještě jsem si dovolil jedovatou poznámku, že vytřít by se zde opravdu mělo. Společně s ostatními cestujícími jsme s hrůzou hleděli na stařičký a rozkodrcaný autobus. Nevěděli jsme, zda šofér se o něj opírá, či ho podepírá, aby se nerozpadnul úplně. Řidič asi zpozoroval náš údiv a poplácal autobus po kapotě. "Tahle kára, dámy a pánové, jezdila už za Masaryka! A bude jezdit i za dvacet let!" oznámil nám a políbil zpětné zrcátko. "Tak, a teď potřebujeme dobrovolníka, který si vleze do podpalubí a bude lifrovat uhlí do kotle."
Našel se nějaký chudák, který si vzal lopatu a šel k uhlí. My ostatní se usadili ve voze a zanedlouho jsme vyjeli od Mladotického potoka. Jeli jsme zapomenutým krajem, jak kdesi na divokém západě, kde opuštěné osady jsou pomníkem starých dobrých časů těžby zlata a hromadného vybíjení indiánů a bizonů. Projížděli jsme ponurou vesnicí, když se na návsi z hospody vyvalil opilý domorodec a výhružně nám pod kola plivnul celý obsah svého žaludku. Dostali jsme smyk, zkušený šofér však udržel náš vůz na komunikaci, ale přišli jsme o polovinu zásob uhlí, které se vysypalo.
Docházelo nám palivo. Začali jsme odmontovávat sedačky a přikládali je do kotle, ale bylo jasné, že to stačit nebude. Z jedné paní jsme přes její protesty strhli norkový kožich a těšili se z jeho jasného plamene. Započalo stoupání do kopce. Led a sníh pokrýval vozovku a náš autobus zanaříkal. Řidič měl orosené čelo a kroutil hlavou. "To nedáme, to nikdy nevyjedeme!" křičel a jeho sliny pokrývaly čelní sklo. My cestující jsme začali sborově křičet a povzbuzovat: "Jeď! Jeď! JÉÉÉÉĎ!"
Nic nepomohlo. Náš vůz se zastavil a již nenaskočil. "Nedá se nic dělat," řekl řidič. "Budeme tady muset přenocovat." Pohlédl jsem okénkem ven. Totální pustina. Široko daleko nic, než jen sníh. Nedalo se rozeznat, kde končí zem a začíná nebe. Bílé peklo.
"To už jsme ve Vídni?" zeptala se mne paní po mé pravici.
"Ále, kdepak, paní," řekl jsem. "Teď jsme teprve v prdeli."
Daniel Tomáš
Jak jsem koukal na Ordinaci
Každý člověk, pokud tedy není nějaký pošahaný workoholik, se těší na víkend. Jediné dva dny v týdnu, kdy nemusíte předstírat pracovní nasazení a donášet na kolegy.
Daniel Tomáš
Proč píšu knihu
Ona taková kniha, to není nějaká lecjaká věc. Mnohdy si jí lidé vůbec neváží, natož aby se jí svěřovali a rovnou jí hází do ohně. Jo, byli i takoví lidé. Ale pak sami shořeli. Na to bacha.
Daniel Tomáš
Mravenčí doktor odchází od soudu s podmínkou
Připomeňme si sled událostí případu, který otřásl naší republikou a o kterém slyšel snad úplně každý člověk v zemi. Na ostře sledovaný případ, který byl dnes završen vynesením rozsudku, jako první upozornil básník Jozef Kožíšek.
Daniel Tomáš
Braničtí rytíři
Dle starých pověstí českých, ukrývá se v katakombách pod branickým pivovarem mocné vlastenecké vojsko, které je připraveno v hodině temna vyjet na pomoc nepříteli národa českého.
Daniel Tomáš
Než rasistou, to radši vrahem bys bejt chtěl
Narazil jsem v minulém týdnu na dva zvláštní články. V jednom je hlavní postavou člověk, který před deseti lety v soukromé konverzaci použil rasistickou metaforu a nyní je bez práce. V druhém článku je pak člověk, který před...
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Mají rakovinu, metastázy a nic nezabírá. Léčba je, ale pacienty by stála miliony
Premium Muži s metastazující rakovinou prostaty, na kterou už nezabírá jiná léčba, se upínají k poslední...
Zvedneme minimální mzdu o tisíce, drtí predikce Zaorálek
Sociální demokracie, kdysi nejsilnější strana, vypadla ze Sněmovny a teď se snaží proniknout...
Proč se malým Němcům nedaří v matematice. Ve školství nefunguje integrace
Premium Vypadá to, jako by němečtí žáci najednou ztratili schopnost počítat. Podle nové studie německé...
Vyhrajte vstupenky na finále MS v hokeji. Máte jedinečnou šanci s iDNES Premium
Je tady ještě jedna šance, jak získat vstupenky na finále hokejového mistrovství světa! Dvě místa v...
- Počet článků 147
- Celková karma 17,14
- Průměrná čtenost 1508x
Tady mi můžete anonymně nadávat:
danieltomas08@post.cz