Václav Havel vyslovil ve svém časosběrném dokumentu Občan Havel jednu velmi zajímavou myšlenku. Píše se rok 1997 a na poradě zazněla z jeho úst věta: „Představte si, že by Klaus věděl, že bude vládnout čtyři roky a pak už nikdy. Představte si, kolik reformních kroků by udělal. Proč je neudělá? Protože chce vládnout do konce svých dnů.“
Píše se rok 2008. Václav Klaus je zvolen na druhé funkční období prezidentem České republiky. Ví, že bude vládnout čtyři roky a pak už nikdy. Začal s revolučními kroky. Není novinkou, že dlouhodobě bojuje proti mýtu globálního oteplování a ani na evropské integraci nenechá nit suchou. Avšak jeho činům z posledních dní nerozumím už ani já - ačkoliv se o to snažím.
Nechápu, proč hrozí odchodem ze strany, kterou založil a která ho dvakrát zvolila do nejvyšší ústavní funkce. Že Topolánek nevyhrál sedmé volby za sebou a vládě se momentálně nedaří? To se nevedlo ani té jeho a v roce 1997 dokonce padla. Avšak Klaus se dokázal otřepat, znovu vstát a s ODS to dotáhnout až na Hrad. Proč stejnou šanci nedá Topolánkovi?
Považuji se za příznivce současného prezidenta, i když dovedu připustit jev globálního oteplování a myšlenka evropské integrace mi není úplně cizí. Nedokážu uvažovat o několik tříd výše a nedozírám všechny důsledky svých myšlenek. Avšak rád bych na Václava Klause vzpomínal po skončení jeho mandátu v dobrém. Nikoliv jako na toho, komu se povedlo rozbít vládu těsně před českým předsednictvím jen kvůli tomu, že Ústavní soud nereflektoval jeho připomínky k Lisabonské smlouvě.
Příští půlrok bude velmi horký. Heslu "Evropě to osladíme" věrni zůstaneme!
