Nechme vládu vládnout!

Máme před sebou středeční hlasování o nedůvěře vládě Mirka Topolánka. Čtvrtý pokus opozice vypadá zatím nejnadějněji ze všech. Jiří Paroubek shání hlasy, kde se dá. Ze své partaje je má jisté, s komunisty může také počítat. Uvidíme, jak se zachovají koaliční a přeběhnuvší poslanci.

Změna vlády je však špatné řešení! Dostala svůj mandát na čtyřleté funkční období. V jeho první polovině provádí reformní a méně populární kroky, ve druhé polovině se snaží voličům také zalíbit. Opozice se snaží jenom zalíbit (lhostejno, v jakém období). Problém je v tom, že po první polovině přicházejí volby - do krajů (letos), do obcí (před dvěma roky) či do Senátu (letos i před dvěma roky). Historie nám dává za pravdu v tom, že vládnoucí strany tyto volby prohrávají, avšak ty hlavní většinou vyhrávají:

Rok 2000 - první volby do krajských zastupitelstev. Vládní ČSSD prohrává, opoziční ODS vyhrává. O dva roky později socialisté vyhrávají volby do Poslanecké sněmovny.

Rok 2004 – druhé volby do krajských zastupitelstev. Vládní ČSSD prohrává (a to drtivě), opoziční ODS vyhrává (také drtivě). O dva roky později socialistům utíká velmi těsně vítězství do Poslanecké sněmovny, Jiří Paroubek se pasuje do role druhého vítěze.

Rok 2008 – třetí volby do krajských zastupitelstev. Role se obrátily. Vládní ODS prohrává na celé čáře, opoziční ČSSD jasně vyhrává.

Kdo vyhraje volby za dva roky? Nechme vládnoucí koalici ukázat, co umí. Má dva roky. Pak ji vystavme účet – dříve určitě ne!

I kdyby se mnou levicově smýšlející nesouhlasili, je zde ještě jedna věc. Česká republika bude v 1. pololetí příštího roku předsedat Evropské unii. Nedovedu si představit vyhrocenou předvolební kampaň (a že bude) a současně upřené zraky celé Evropy do Česka. Úřednická vláda nemůže činit politická rozhodnutí. Hlavní roli by tedy přebral další v pořadí – prezident republiky Václav Klaus. Ten jistě nebude Irsko přesvědčovat o nutnosti přijetí Lisabonské smlouvy jako Nicolas Sarkozy. Evropskou unii ať raději kormidluje vláda politická.