Uzákonit právo na krádež

Kapitalismus není nic jiného než právo na hromadění kapitálu jednotlivcem nebo skupinou, libovolným způsobem, pokud se to zákonem neupraví. V principu se tak legalizuje i individuální a skupinová krádež. Komunismus zase vyznává zespolečenštění hodnot a výrobních prostředků, což je krádež komplexní. Omezuje také horní hranici hromadění hodnot jednotlivcem nebo skupinou. Co je z hlediska morálky lepší, není předmětem tohoto článku,

K dobrému finančnímu zabezpečení lze dnes u nás legálně dospět třemi způsoby. Dostat se na vysoký post ve státní správě, stát se dodavatelem státní správy a nebo podnikat se zaměřením na potřeby soukromých osob. Ve všech třech oblastech lze pracovat poctivě, nepoctivě a nebo v rámci zločinného spolčení.

Těch posledních, kteří dobrým nápadem a vlastním úsilím dosáhli úspěchu, skrze spokojené zákazníky, se to, co tady rozvádím, netýká. Stejně jsou to většinou jen živnostníci a nikoliv podnikatelé.

Pokud si  státní úředník chce přijít k penězům, které přesahují zákonný nárok, odpovídající tabulkovým odměnám,  musí mít postavení, kde rozhoduje o částkách, astronomicky přesahujících životní potřeby. Umožňuje tak podnikateli, ucházejícím se o státní zakázku,  poskytnout  z ní po straně úředníkovi podstatnou částku, která může překračovat celoživotní náklady na čistou mzdu onoho úředníka.

Ve státě, kde není možné takové obohacení efektivně postihnout, se úředníkovi vyplatí souhlasit s tímto typem korupce. Potom na dobře placeném postu sedí tak dlouho, dokud se to neprovalí, pokud vůbec.. Jeho kalkulace je jasná. Navíc, nazývat takové jednání, korupcí a  podplácením, stírá jednoznačnost pojmu krádež. Ten člověk dosáhne pocitu, že na takové jednání a výsluhu má právo.

Kdo je vinen víc? Podnikatel, který souhlasí nebo nabídne, nebo úředník, který navrhne a přijme. Oba jsou vinni stejně. Není u nás síla, která by tento jev vymýtila. Ono se to promítá do morálky a všimněte si, že tu nemluvím o politicích, oni jsou jen mazivem  mezi těmito polohami a také se z nich rekrutují.  Jen si vstupem do politiky zabezpečují legislativní rámec pro takové jednání.

Zatím s námi všichni tito lidé hrají podivnou hru na poctivost a po odhalení dál frustrují společnost a likvidují zbytky její morálky. Cítím, že pozdvihnout morálku je možné už jen jediným způsobem. Donutit tyto lidi krást legálně a naučit je být na to hrdými.

Představuji si to tak, že pokud bude vyhlášena nějaká veřejná zakázka, bude určena její cena průměrem nabídkových cen jednotlivých firem a úředník bude mít povinný nárok na určité procento ze zakázky, které by se určovalo dražbou.. Firmy by se pak předháněly jen v tom, kolik můžou dát úředníkovi, aby se jim ještě zakázka vyplatila.

Hrdý a bohatý úředník se tak stane neúplatným, protože to bude mít zákonem nařízeno, a ještě bude financován zprostředkovaně. Vlastně by ani nepotřeboval nějaký plat. Prostě by ho stát nemusel platit přímo. Místo úředníka by se později mohlo stát dědičné a nakonec se dočkáme vysokých úředníků, u kterých budeme obdivovat tu noblesu šlechty, která si podobný systém vynalezla už v dávnověku.