EU za každou cenu

V roce 2003 jsem v  referendu volil EU. Ve skutečnosti jsem volil vlastní iluzi. Představa, že EU do ČR přinese prosperitu a zmírnění ekonomické nerovnováhy, byla velkým omylem mnoha českých občanů.

Přijetím Lisabonské smlouvy v roce 2009, vrcholové orgány EU zahájily otevřený útok na původní model Evropského společenství, který měl být společenstvím evropských národů. Rychlý nárůst zákonů, předávajících kompetence národních států na centrální orgány EU, prošel bez zvláštní pozornosti občanů. Kolik lidí monitoruje schvalovací procedury národních parlamentů, když se těší z rostoucí a posilující Evropy?

S jídlem roste chuť. Jakmile se upevnily vazby členů EU na bruselskou administrativu, začalo se otevřeně projevovat, dříve skryté, směřování EU, reprezentované nevolenou evropskou komisí. Je zřejmé, že vykazuje prvky neomarxismu. Přesouvání kompetencí národních států na EU, následně vnucování dalších zákonů vedoucích k unitárnímu státu. Podpora velkých korporací a omezování nezávislosti občanů.

Ukázalo se, že iluzi prosperity ČR prostřednictvím EU, je třeba zaplatit úplnou ztrátou samostatnosti. Jednou z cest jsou podmínečné dotace, druhou likvidace administrativních překážek a otevření ekonomiky korporacím. Jejich působení zlikvidovalo diverzitu českého hospodářství a převodem energetických, výrobních a surovinových kapacit do rukou firem s globálním přesahem odčerpává zisky s minimální návratností.  Že je ČR nyní v postavení kolonie, dokazuje mzdová úroveň v republice.

Aby si EU zajistila trvalý vliv a jeho nevratnost, rozhodla se zaútočit na základ národního státu na dvou frontách. Relativizací rodiny, omezováním rodičovských práv a podporou LGBT komunity a jiných menšin na úkor většinové populace a otevřením hranic nekontrolované migraci. Otevřený útok na národní pospolitost klasifikováním pronárodních stran jako populistické, rasistické a ultrapravicové, vedl k odklonu mnoha občanů od přízně k EU.

Aby byly zajištěny volební výsledky ve prospěch evropského superstátu, projevily se v plné míře dosud skryté mechanismy kontroly nad obyvatelstvem, zahrnující manipulaci s informacemi, zatajování faktů, omezování nebo ekonomická likvidace oponentů vytvářeného mediálního pole.  Doktrína EU stále ještě zahrnuje obraz atlantického spojenectví s USA, jako iluze o ochraně kontinentu prostřednictvím NATO a vytváření společného nepřítele Ruska.

Stačí se jen trochu zamyslet nad několika událostmi a fakty.

Brexit byl vyjádřením neochoty Britů podílet se na bezbřehém sdílení společného prostoru – především s obyvateli bývalých satelitů SSSR.

Odklon Turecka od principů, na nichž vznikla NATO. Dohody Turecka s démonizovaným Ruskem a jeho vydírání EU, prostřednictvím nekontrolované migrace. Podpora islámských skupin a otevřené nezákonné útoky na území Sýrie proti Kurdům, demonstrované odmítnutím jakékoliv autonomie jako podmínky EU k přidružení a likvidace demokratických principů na svém území.

Paktování se Saúdskou Arábií, režimem, který postrádá jakékoliv atributy demokracie a lidských práv, podpora palestinských teroristických organizací a naopak odklon od bezpečnostních a politických svazků s Izraelem.

Reakce EU na nástup Donalda Trumpa na prezidentský post. EU dodnes ze setrvačnosti podporuje kurz devótního „přátelství“, nastavený USA prostřednictvím předchozích administrativ, vyjádřený podporou a financováním NATO, přestože dostalo od Trumpa jasný signál - starejte se o sebe, financujete si svou obranu sami.

Mezitím si USA na území Evropy vytváří sanitární kordón vazalů ze zemí bývalé východní Evropy.  Buduje si u nich vlastní základny. USA podporou majdanu rozbily křehkou rovnováhu mezi Ukrajinou a Ruskem, otevřenou podporou fašizujících kruhů na Ukrajině, za potlesku a přisluhování evropských demokratů.  Ukrajina je předmostí, připravené pro válku. Až bude třeba, bude do ní zatažena i EU. Ta je pro USA nebezpečná hlavně proto, že by se mohla spojit s Ruskem a konkurovat ekonomicky.  Poslední významný průmysl, co zůstal na území Spojených států, je průmysl zbrojařský.  

Slovy vlastního ideologa Friedmana, USA nemá přátele, má jenom zájmy. Tyto zájmy nevyžadují mír, ale chaos všude, kde se to podaří. Pokud se země nedá obsadit, stačí ji rozbít.

Jaká je vize dnešních reprezentantů EU? Pokud vůbec nějakou mají, je to plně unitárním stát a ve vazalském vztahu k USA. Je zřejmé, že jsou ve vleku požadavků amerických neokonzervativců. To, že ji nechtějí vybudovat ani jako imperiální velmoc, je důkazem, že nejsou suverénními zástupci Unie.