Nevím, ale věřím

Věřím, že Kaddáfí to tenkrát myslel upřímně. Věřím, že po letech snadného přístupu k penězům nezůstal chudý a že se jako každý diktátor odcizil svému poslání. Tuším, že byl plodný a že geny nezajistí přenos ušlechtilých záměrů a myšlenek. Věřím, že jako správný pečovatel o své potomstvo ho zajistil. To je  bída nepotismu.

Věřím, že občané plukovníka milovali. I u nás spousty lidí milovalo gulášový socialismus a někteří dodnes vzpomínají. Věřím, že za napadením Libye je ropa, protože skrze ni je ufinancovatelný jakýkoliv režim a proto nemá tendenci být vykotlaný. Přístup k ropě pro odbývané konkurenty byl motorem pro „lidové“ bouře. Lidé nejsou buřiči, jen bývá využita jejich nespokojenost.

Věřím, že Kaddáfího režim už prohrál, protože se přežil a francouzům stálo za to rozpoutat konflikt. Věřím, že ti co  Kaddáfího nahradí budou slabší a povolnější při  sjednávání kontraktů na prodej ropy, a že menší část zisků skončí ve prospěch Libyjského státu. Kaddáfího peníze i když přivlastněné byly libyjské a pokud by měl plukovník jistotu udržení moci, jistě by valnou část utratil ve prospěch své země. Věřím, že v rámci své moci a peněz mohl být velkorysý.

Co turisté vyhledávají v navštívených zemích. Paláce a hrobky. Někdo i stany beduínů a přírodu. Přesto  nás paláce a svatostánky naplňují obdivem.  Věřím, že jednou lidé prohlédnou, že není většího bohatství než přirozená krajina a klidný život pro všechny.

Věřím jen proto, že nic z toho nevím jistě a můžu jen hádat a doufat. Tak promiňte, že jsem vás zdržel