Ten pocit, když máš chuť žít. Nepotřebuješ ráno budík, vstáváš sama a ráda a těšíš se na nový den. Každý den přináší nové a krásné zážitky. Pamatuji si, když jsme jeli prvně na hory. Tenkrát jsem netušil, že jediné, co zůstane, jsou jen a pouze vzpomínky. Bylo to krátké, ale krásné a člověk měl tolik energie, že snad ani nepotřeboval spánek. Ale zpět do reality, na horách jsme byli před rokem a pár měsíců nato všechno skončilo. A potom… jsem potkal Tebe.
Vyspal jsem se s Tvojí nejlepší kamarádkou, Jani. To bylo ovšem půl roku předtím, než jsme se my dva poznali. I tak mě to trápí a pokládám si otázku, hlavně v posledních dnech, jestli to vlastně bylo správně. Zatím jsem si vždycky odpověděl, že ano. Až do včerejška. Řekla Ti to, že? Vím to, naznačila mi, že s tebou mluvila. Taky se mi v poslední době přiznala, že nám od začátku nepřála štěstí, i když jsme si věci vyjasnili a setkávali se jako přátelé. Dlouho trvalo, než mi představila Tebe. Napřed o Tobě mluvila, pak zase mluvila a nakonec Tě přivedla na večerní představení. Po divadle jsme měli ve zvyku posedět u sklenky vína a večer, kdy Tě přivedla, nebyl výjimkou.
Netrvalo dlouho a všimla jsi si, že se mi líbíš. Tvoje pohledy také nebyly přehlédnutelné a tak se po pár večerech ukázalo, že bychom si mohli rozumět. Večer, kdy jsem Tě prvně políbil byl nezapomenutelný. Škoda, že jsi musela jet tak brzy. Když jsi odcházela, svěřila se mi, že se jí naše počínání nelíbí. Řekla to hned druhý den i Tobě. Žárlivost? To snad ne! Proč? Jaký by k tomu měla důvod? Spolu už jsme nebyli řadu měsíců a normálně spolu vycházeli.
Poslední dobou mi však děláš starosti. Mám pocit, že věříš jejím bludným představám a ona sama mi docela útočně a důrazně upozornila, že se Ti mám obloukem vyhýbat. Že prý s Tebou mluvila a nechceš mě ani vidět. Proč? Kvůli čemu? Snad né kvůli tomu večeru…
Víš, ona se změnila. Ani já ji nepoznávám a to jsem byl přesvědčený, že ji znám. Je teď někdo jiný, plná nenávisti a jedu. Mě o Tobě říká nepěkné věci a přitom oba víme, že nejsou pravdivé.
Chce zničit náš vztah. Chce zničit něco, co ještě pořádně nemělo šanci začít. A důvod? Důvod nejsem já, ani Ty. Na moje předchozí partnerky nežárlila a Tvůj bývalý s ní taky velmi dobře vycházel. Důvodem jsme my. Když jsme spolu, chceme být často sami, né s někým, kdo vyzařuje negativismus. Nebereš telefony, neodpovídáš na maily. Tak doufám, věřím…že to málo, co jsme stačili prožít, nezameteš jen tak… někam. Je těžké uvědomit si, že Tvoje nejlepší kamarádka Ti lže. Je ještě těžší nevěřit jejím stálým útokům na mě.
Neviděli jsme se jenom chvilku, ale i tak mi to přijde jako měsíc. Zavoláš, napíšeš?
