Zítra přestávám honit!

Honibrk , onanista, honimír, a další označení lze nalézt pro poměrně tučnou skupinu tvořenou převážně mladší částí populace.

Vyznačují se významnými asociálními rysy - většinou jsou zalezlí doma; nemusí to být nutně pod peřinou nebo u počítače, nevyhledávají společnost. Lépe se cítí doma. Někteří z nich jsou ve svém oboru velmi schopní a dosahují vynikajících výsledků. Nejeden takový honibrk zůstane panicem třeba do čtyřicítky.

Druhá část těchto lidí se chová opačně, pokud jde o jejich postoj ke společnskému životu. Neváhají vynechat jediný večírek, mnohem důležitější je pro ně tvář, kterou působí v klubu, než pracovní výkony. Takto jsou schopni fungovat řadu let. Než jim, podobně jako těm v první skupině dojde, že jim něco utíká, některým dokonce uteklo.

Do skupiny honimírů řadím i ty, kteří tráví hodně času na internetu. Jak jsem někde četl - život je jeko internet, není co dělat, ale odcházet se nechce. Též můžete namítnout kolik to vlastně má být - přiměřená doba strávená u počítače. Nezáleží, kolik minut či hodin člověk prosedí; spíš jde o to, jak kreativně ten čas využil. Členové výše zmíněných skupin vysedávají a tráví hodně hodin denně na sociálních sítích, na chatu a podobně. Ale co z toho? Objevují se tam znova a znova ti samí lidé, co včera; a když je tam náhodou někdo nový, vlastnostmi o moc z řady nevybočuje.

Nesmyslné vysedávání u počítače a překlikávání z jedné sociální sítě na druhou, statusy typu je tu nuda, jetu mrtvo apod., determinují autory těchto blábolů. Neodsuzujme je však úplně - někteří například čtou /alespoň občas/ noviny či blogy a zajímají se třeba o politiku. I to je, jak jsem přesvědčen důvod, že když napíšete článek nebo blog s politicky směrovaným, pokud požno tématicky aktuálním nadpisem, hodnota vašeho příspěvku nemusí být vysoká a přesto je hodně čtena. Ukazuje to snad na kvalitu příspěvku či sečtělost čtenáře? Ne, pouze člověk znuděný proklikáváním různých seznamek a chatů (věřte nebo ne) je dobře informován o aktuálním dění, ať už z TV nebo internetu. Pak, když narazí na blog, chování, resp.reakce lze předvídat stejně snadno jako vaše,  když se ocitnete na diskotéce. Jistě budete rádi, když vám zahrají něco, co alespoň trochu znáte, třeba z rádia. I proto mají předělávky starých známých hitů zas a znova takový úspěch.

Odcházím od počítače, za pár hodin odjíždím z města na celý víkend. Čtu po sobě, co jsem napsal a v duchu se ptám, jestli jsem to napsal tak, aby se nad tím někdo alespoň zamyslel. Kdoví.
Odhlašuji se z jedné i druhé seznamky, z facebooku, badoo a twitteru. Z blogu na idnes i z chatu na lide.cz. Zavírám stránky s erotickým obsahem.
Sakra, ještě se to nestáhlo a já už potřebuji jít. Jakto, že se to ještě nestáhlo? Vždyť tu sedím od rána. Vyhazuji použité kapesníky, použité nádobí nechávám na psacím stole u počítače. Pod ním leží talíř ze včerejška a pod ním karbice od pizzy z víkendu.
Čas běží, kamarád už čeká před hospodou.
Odcházím a jak se tak ohlížím, říkám si: Zítra už nebudu honibrk!