Čekám na odpověď na seznamce

Hledám obyčejného pohodáře, se smyslem pro humor i zodpovědnost. Muže, který je aktivní, ale občas i lenošivý. Vypisovat tady můžu mraky vlastností, ale stejně záleží na tom, jestli přeskočí jiskra. Tak jestli budou sympatie na Tvojí straně, napiš a uvidíme ;) Já sympatická, usměvavá a podporující slečna. Přeji všem krásný den ;) Ivča

Je to asi čtvrt roku, když mi poprvé napsal. Na seznamce, vlastně to bylo v chatovací místnosti Ach, ta samota. Říkal, že četl ten můj inzerát a viděl fotku, kterou jsem tam dala. Prý mu přijde smysluplný a rád by se se mnou setkal. Chápete to? Setkat se? Vždyť se ani trochu neznáme!
Byla neděle krátce po poledni, jako každou neděli jsem se nudila, takže jsem byla připojena na seznamce. Narazila jsem tam na kamarádku, která se potřebovala svěřit s tím, jak si užila víkend. Chtěla vyrazit na skleničku, ale mně se nechtělo, tak jsme chatovali tady. Lence se to moc nelíbilo, ale mě se fakt nechtělo oblíkat, sprchovat a čekat někde na bus, vždyť do města je to čtvrt hodiny!
No a do toho on. Napsala jsem mu, že ven jako fakt ne, na to ať může zapomenout. Chtěla jsem dodat úchylák, protože mi bylo úplně jasné, co to bude zač, když se ani neznáme a hned chce chodit ven. Napsal v pohodě, že se představí. No samý blbosti, bláboly. Že prej má zajímavou práci, nějaký koníčky, už ani nevím, co všechno to bylo - jo ale zaujalo mě, že hraje šachy. Kluk, kterej hraje šachy a je mu něco přes dvacet podle mě fakt nemůže bejt normální. Lenka pokračovala s výčtem nesmyslnejch blbostí, co zažila o víkendu a dodala, že do města do klubu už chodit nebude, diskotéky jí už nebaví a tím míň ožralové, co se ji tam pokouší balit.

Ozval se až za 14 dní. Úplně jsem na něj zapomněla. Psal, že čekal, jestli se ozvu a že jsem ho nechala pěkně vycukat. Ale mohl napsat sám - vždyť jsem tady připojena každej den. Blížil se páteční večer a on se zeptal, jestli bych nešla na večeři. Zbláznil se? Zaprvé na večeři s někým, koho neznám nejdu a za druhý je pátek, takže jdu na diskotéku! Zdálo se, že ho trochu zarazilo, že nechci jít. Zeptal se mě na pár věcí o mně, pak dodal, že mu v práci přidělili novější auto a že by zejtra rád vyrazil na výlet. Tak klídek - jako ani jsme se ještě neviděli a mám s ním jet na výlet? Ani nápad. Napsal, že se můžeme vidět hned, nemusíme chodit na večeři, ale on půjde se mnou na diskotéku, i když normálně nechodí. Tím mě dorazil: kluk, kterej na diskotéky nechodí, tam bude někde stát, budu vedle něj vypadat blbě - ne. Řekla jsem mu, že už jsem domluvena s kámoškou.

Ten večer nakonec stál za prd, šla jsem domů už ve dvě a ráno se připojila na chat. Lukáš - zase. Nepřijde si nějakej vlezlej? Jestli prý jsem si nerozmyslela ten výlet. Bylo mi blbě ze včerejšího večera, nikam nejedu. Poslední co napsal bylo, že ho to mrzí, protože by mě opravdu moc rád poznal. Na to jsem ani neodepsala a pustila si radši nějakou komedii.

Po chvíli jsem film vypla - byla to totální kravina. To už bylo asi fakt lepší jet na výlet. Tak pojedu, dyť je to buřt. Pepřák kdyžtak mám. Chtěla jsem mu napsat, ale už byl offline. To je divný, že by už jel? Poprvé se do mě zahryzla zvědavost a poprvé jsem se podívala na jeho profil. V tu chvíli se zastavil čas a asi tak deset minut jsem čuměla - na fotky, na rozdíl ode mě jich tam měl hodně a podle datumu aktuální. V záložce o mně nebyl jen výčet filmů, ale i koníčky a docela vtipné komentáře. Pěknej kluk, kterej vůbec nevypadal jako úchyl. Proč zrovna já? Co na mě viděl? Pak jsem klikla na fotku s tím jeho novým autem. Vždycky se mi líbily štříbrné sedany. Hned jsem mu napsala do zpráv, že už je mi líp a že na výlet jedu. Kam? To je jedno. Kde se sejdeme? V kolik? Nic, už tu nebyl…

Zbytek víkendu stál za prd, nejvíc mě naštvala Lenka, když mi v neděli večer psala, jak udělala dobře že v pátek nikam nešla a kolik toho v sobotu stihla. Učila se prej byla na nějakym šachovym turnaji. Kecy, kecy… Pak říkala, že má ještě učení, tak že bude končit. Chválabohu. Nakonec se ptala, co dělám další víkend. Psala, že poznala nějakýho pohodovýho kluka a že by chtěla někam vyrazit. Klidně i se mnou, ale měla bych ještě někoho vzít. Prý v sobotu. Ale v sobotu budu mrtvá po tom disku zase. Ale jela bych - napadlo mě, že bych mohla říct Lukášovi. Lence jsem napsala, že ještě dám vědět. Hned jsem mu psala. Čekala jsem den, dva, týden. Zpráva nepřečtena. Nojo - už vím, proč mi psal jen jednou za čas, asi sem moc nechodí. Suchar. Na Lenku jsem si už nevzpomněla.

Včera jsem do klubu šla už v šest, kamarádka něco slavila. Teď je skoro sedm ráno, vystupuju z autobusu nějak zablácená po včerejším deštivém večeru a těším se, až zalehnu doma. Kousek za zastávkou na mě někdo troubí. Blbeček, trub si na důchodce, vole! Křičím a ukázala jsem mu, že je jednička. Přibrzdil opodál, stahujíce okénko spolujezdce a k mému údivu na mě zamávala Lenka. Pak vykouknul řidič - Lukáš, no to snad ne! Jak mi to mohl udělat? Stojím na přechodu a pozoruju odjíždějící stříbrné nevímco, vidím nějak rozostřeně kvůli slzám. Další auto troubí, ale slyším ho z dálky. Pomalu jdu směrem domů a podívám se, jestli někdo náhodou neodepsal na inzerát.
Ivča, 23let, Příbram