Provokativně oblečené, s pěknou postavou - hlavně ve větších městech - toužící být chápány jako dospělé. Napříč Evropou, od Litvy po Španělsko, snadno a rychle narazíte při večerní cestě na pivo na slečny, kterým ještě nebylo ani patnáct. Výjimkou je snad Velká Británie, kde jsem niíc takového nepozoroval. V módě je piercing, tetování - podle mého pozorování čím dál více, alespoň u nás - a v neposlední řadě vás zmate chování neodpovídající věku. Ale kdo se v tom má vyznat? A kdo má chuť v půl hodiny po půlnoci kontrolovat občanky?
Státní zástupce žádal pro Kulínského za "zneužívání nezletilých sboristek" 8 let "natvrdo". Pravda, to byl trochu jiný případ, ale vezmeme-li v úvahu, že horní hranice možného trestu je 12 let a porovnáme-li to s jinými činy, u kterých je tato hranice podobná, nutí to alespoň k zamyšlení. Nepřikláním se k ani jedné straně, pouze mě zajímá názor ostatních.
Nadpis byl vybrán záměrně - totiž právě proto, aby nutil k čtenáře k zapojení se do diskuse.
Málo věcí je totiž právě takových, jak se jeví na první pohled - a poslech. Například taková pomluva, ze které se během poměrně krátké chvíle může stát něčí "pověst".
S dětmi jsem v kontaktu od dětství prakticky pořád, díky svým aktivitám, a snažím se je vést k rozvoji vlastního názoru. Jak snadno se to říká, o to těžší je mnohdy praxe. Jenže něco jiného je povídat si se Spytihněvem, kterému je šest, například o tom, jak funguje vlak nebo letadlo oproti čtrnáctileté Lence, které rodiče dovolí toulat se po večerech plzeňskými kluby a poznávat tamní společnost.
I když se snažím děti vést k například zdravému, nebo alespoň zdravějšímu způsobu života (a to pokud možno ve všech směrech) než jakým žijí doma; vím, že když si večer po náročném dni budu chtít zapálit, stačí říct Lence. Cigarety u sebe jako sváteční kuřák samozřejmě nemám. Když budu chtít působit výchovně a Lence je vezmu, před večerkou si obstará nové - paní naproti v trafice se snadno nechá oklamat vzhledem a sebevědomým působením.
Tak se mi stalo, nehledíc na údaje z občanky, že jsem si na jedné takové akci začal povídat ze čtrnáctkou. Proboha! Daník je pedofil! Další a další poznámky slýchávám od té doby, i když teď už stále méně. Zajímavé je pozorovat, kdo takové poznámky pronáší, stačí se podívat na jeho život a velmi snadno objevíme u těchto lidí důvod takového jednání. Sami totiž nežijí.
Též je zajímavé zamyslet se nad tím, jak bych se měl chovat v plzeňském klubu nebo hospodě, kde je takové chování přijímáno naprosto běžně. Má se tedy člověk přetvařovat v tom smyslu, že v klubu si povídat může, ale na soustředění či několikadenní akci to najednou v pořádku není? I kdyby se jednalo o tutéž čtrnáctiletou Lenku? Bát s jen proto, že z vás někdo (toužící nejspíš po nalezení vlastního já) udělá úchyla a svoje výmysy a polopravdy zveřejní přátelům a známým?
Obětí pomluvy jsem se stal už vícekrát a bylo fascinující pozorovat reakce lidí. Opravdoví přátelé (jak frázovité, ale až tehdy jsem zjistil kolik jich ve skutečnosti je) neměli potřebu pomluvu nijak rozebírat, komentovat. Nevraceli se k ní, nanejvýš se zeptali, je-li to opravdu tak. Na druhou stranu široký ohruh lidí, kteří se možná snaží přáteli být, ale já je tak nepřijímám, těmito bláboly a pomluvami žili. Několik měsíců. Takových lidí (jak pomlouvače, tak konzumenty pomluv) bychom se měli zbavit tak aby v našich životech pro ně nebylo již místo. A pomluva je neskutečně dobrá k tomu, že nám je ukáže - lépe řečeno oni sami se ukáží!
