Po náročném, psychicky vyčerpávajícím dni plném nedobrých zpráv jsem se nakonec rozhodl, že tam pojedu. Při dotazu minulý týden byla moje reakce ‘možná’, tedy spíše ze slušnosti, ale moc se mi tam nechtělo. Ale po tomto dni jsem někam vyrazit potřeboval. Čtvrteční posezení u kamaráda na zahrádce, grilování, pivko, dobrá společnost. A když né autem, tak na kole. A když né teď, tak kdy?
Sedím na prostorné zahrádce s pingpongovým stolem, mám chuť na připravované jídlo i na konzumované pivko. Ideální odpolední počasí. Je tu kamarádka, kterou jsem dlouho neviděl, ostatně i jako další přátele. Dáváme se do řeči, hovoříme nejen o cestování, když vtom přijde další, neznámý člověk. Paní, slečna? 22 až 26 let, víc jistě ne, letně oblečená, velmi sebevědomý výraz i vystupování. To se mi líbí. Prý jde ještě večer na schůzku, nezadaná. Taková slova vyvolají obvykle v hošanech kolem mě vlnu dobré nálady, nemachrovaných a nafouklých keců a dalších a dalších leštěných prdů, címž obvykle nezadanou slečnu celkem rychle odpudí.
V mojí situaci nemám nejmenší chuť někoho balit, nebo na někoho dělat klamný dojem. Prostě jsem seděl, bavil jsem se s těmi, které jsem znal a jak mi ta neznámá slečna později řekla, působil jsem dál nevýrazně, přesněji nijak. I to byl důvod, proč (jak jsem usoudil) jsem nebyl hned zaškatulkován do schránky “blbečci“. Né že bych byl nejedbože přesvědčen, že když mluvím, jsem hned zaškatulkován a to právě sem. Nicméně nemluvíte-li, těžko vás někam zařadit, že?
Mlčení je silný nástroj, ovšem musí být vhodně použit. Platí to kdekoliv - od školy, přes vaše zaměstnání, až po navázání komunikace ve středu večer v baru. Bohužel mně to jde - a to né vždycky - většinou jen v baru, což není vždycky tak užitečné, jako ve střízlivém každodenním životě.
Jak jsem tak mlčel a slečna Helena, jak jsem později zjistil, ale představeni jsme nebyli, se rozpovídala, bylo zajímavé pozorovat její pohled. Po každé hlášce, navazovala oční kontakt a vypadalo to, že se snaží vyčíst mou reakci. Taktéž například na večírku, kde se objevuje tolik neznámých lidí, je vhodné zezačátku příliš nemluvit: nejen, že zapůsobíte zajímavěji, tajemněji; důležitější je že nepůsobíte slizce, na což jsou pak slečny na večírcích a v barech zvyklé od většiny mužské společnosti.
No a pokud je v dohlednu, že se s onou osobou zase uvidíte, je rozhodně lepší zanechat dojem tajemnější, než oslizlého nadržence. Snaha o zapůsobení dojmem zajímavého a jedinečného samce pak může působit topolánkovsky, buransky či samolibě. Mnoho mladých žen je takto působících buranů přesycena a podstatně zajímavější jim přijde poznávání gentlemana, který je schopen nejen mluvit, ale hlavně naslouchat a následně decentně a trefně reagovat. Paradoxně se pak stanete zajímavějším právě tím, že nemluvíte, ale že umíte mlčet.
Někteří řekněme obchodní zástupci, kteří jsou na toto chování cvičeni, stejně po dvou, třech pivech a s vidinou snadné kořisti (jak snadná se zdá po několika pivech!) odhodí masku gentlemana a projeví se jejich opravdové, nezajímavé já.
Závěrem mě napadá, že si čtenář asi položí otázku proč se takto chovat ke slečně na zahradním grilování, když v tu chvíli stejně nemáte na balení chuť nebo jste zadaní? Jediná správná odpověď nám říká, že vůbec nejde o grilování nebo o posezení na baru, jedná se o součást životního stylu, kdy začnete působit jinak nejen před lidmi na zahrádce, ale i před klienty, popř.zaměstnavatelem. Změnu pocítíte hned.
Schopnost naslouchat je neocenitelná (více než kdy jindy, chce se mi dodat)!
