Včera byl můj první den s nálepkou ‘nezaměstnaný‘. Den předtím jsem šel spát dříve, než mívám ve zvyku, takže ráno jsem byl už dopoledne čilý, a když mi bývalý kolega volal v deset a začal omluvami, jestli mě náhodou nebudí, docela jsem ho svou bdělostí zarazil.
Po skončení hovoru jsem si vzpomněl, že se mě večer pokoušeli vytáhnout na pivko se slovy - slavíš, nebo ne? Nikam jsem nešel, dobře jsem udělal. Místo toho jsem přijal návštěvu. Předtím a včas, než návštěva vkročila do mého pokoje, byla varována ohledně nepořádku, za který jsem se nejednou zastyděl.
S těmito myšlenkami jsem dopoledne, po skončení hovoru přemýšlel, co dělat. Pustit počítač a hodiny a hodiny, nebo klidně celý den koukat do monitoru? Nebo jít na oběd a poobědní pivko? Bazén? Ne. Vždyť je první den, kdy už nejsem zaměstnán, tím mizí moje povinnost brzy vstávat a někam každý den docházet. I kdyby to neznamenalo nic jiného, mám celý den čas. Už se nelze vymlouvat sám sobě, že nemám čas na úklid, na čtení… Zahnal jsem myšlenky na oběd a pivko a začal skládat poházené oblečení do skříně, zase si uvědomuji kolik je tu oblečení a tak málo místa ve skříni! Celá šatna je plná hromad špinavého prádla. Peru. Skládám. Vysávám. Uklízím. Postel - po nahlédnutí do míst pod postelí mě euforie z úklidu poněkud opustila, naštěstí pouze na cvilku. Sundavám matraci a v duchu si vzpomínám na Kňoura, který v jedné plzeňské hospůdce minulý měsíc básnil o tom, jak vyklízel kočárkovnu a sklepní prostory. Tato slova mi dodala sílu a zanedlouho byla přestěhována celá (často plně nevyužitá) dvojlůžková postel. Pak stůl. Ve chvíli, kdy jsem si pustil počítač, začaly chodit zprávy. Pivko? Ty jsi doma? Jsi bez práce a nemáš na nás čas? Ale měli smůlu, nikam jsem nešel.
Odpoledne jsem dal prát druhou část bordelu hnijícího před trojskříní a poprvé trošičku vydechl. Vařím. Stravovat se kdekoliv v centru města není moc výhodné, nemyslíte? Po mnoha letech jsem si připravil jídlo na několik dní dopředu. Pak jsem si sedl k ‘pracovnímu‘ stolu a po velmi dlouhé době si udělal pořádek v diáři.
Dnes ráno jsem se probudil do úplně jiného prostředí. Uklizeno je sice silné slovo, ale oproti stavu, který jsem měl v pokoji ještě nedávno, je to luxusní. Stůl jsem přestěhoval pod okno blíže k dennímu světlu. Sedl si k počítači a konečně jsem upravil a nasdílel fotky z posledních událostí, na které někteří tak dlouho čekali. Tak dlouho, že už mě dokonce přestali uhánět.
Cítím, že mít pořádek v životě nemusí nutně znamenat pouze tupé každodenní vstávání a docházení do práce, přijímání výplaty a večerní popíjení. Pořádek znamená uklizený pokoj, roztříděné poznámky v diáři a splněny body, které jsem si vytyčil předešlý den. Taktéž klidnou mysl.
Takový den je pak úspěšný.
A já jsem přesvědčen, že úspěšný život se nutně musí skládat z úspěšných dní.
