Proč jsem se rozhodl odejít ze zaměstnání I.

Včera byl můj poslední pracovní den ve společnosti, pro kterou jsem pracoval bezmála pět a půl roku. V této společnosti, jako v mnohých jiných, bývá zvykem při posledním dni se s kolegy rozloučit, zpravidla poslat mail “to all“ se subjektem “last day“. Za dobu mého pětiletého působení  jsem takových mailů přijal spousty, ale žádný z nich nebyl ničím výjimečný, nic mi neříkal, v podstatě byl jeden jako druhý. Někteří opouštivší zaměstnanci neposlali vůbec nic a také už jsme o nich vůbec nic neslyšeli. To může znamenat, že jsme asi nebyli ti, se kterými by chtěli udržovat nějaký styk.

Při včerejším odcházení s koncem posledního pracovního dne jsem si naplno uvědomil, co a kdo všechno mi bude chybět. Schopní kolegové, neváhajíce kdykoliv bylo třeba poradit a pomoci, krásné kolegyně, z nichž některé také neváhaly pomoci, když bylo potřeba.
Zajímavá práce, získávání nových znalostí a prohlubování znalostí v oboru. Je toho více, ale pak jsem se zarazil a položil jsem si otázku, proč vlastně odcházet? Na odpověď jsem nečekal dlouho, jednak mě trápil nefungující kolektiv, proti čemuž nevím, jak bojovat, a pak přesycenost některými osobnostmi napříč celou společností, jejichž ego bylo cítit desítky metrů před nimi.

Ode dne, kdy jsem se rozhodl pracovní poměr ukončit, jsem toho nezalitoval, stačilo si pouze vzpomenout na pravé důvody, proč jsem se tak rozhodl. Toto přeji všem, kteří mají v úmyslu odejít taktéž - buďte si jisti ve svých důvodech. Když máte jistotu, může být jedno, že se ostatní posmívají vašemu “rozmaru“ a pravé příčiny nechápou. Nejde o ostatní, jde o vás.
První zaměstnání lze přirovnat k prvnímu samostatnému bydlení, k odchodu od rodičů, ke kterému se mnozí odhodlávají roky a někteří ani neodhodlají. Důležitý moment v životě každého z nás.
Stejně důležitý moment je včas si uvědomit, že nastal čas posunout se. To neplatí pouze o zaměstnání, ale o veškerých činnostech v našem životě.
Nemohu a ani nechci jmenovat kolegu, který kdysi prohlásil: “Co nevím, to mě nezajímá!“.
Toto prohlášení vystihuje mnoho mých - dnes již bývalých kolegů. Na tot prohlášení nemám copyright a ani se s ním neztotožňuji.

Naopak se loučím citací člověka, jehož si i po tolika letech je možno vážit: “Dělejte, co umíte, s tím, co máte, tam, kde jste“.
Souhlasím s Theodorem Rooseveltem, pouze připojuji, že fungující a zdravý kolektiv je nevyčerpatelný energetický zdroj - k nezaplacení.