Probuzení v cizí posteli. Zase sám?

Nesvítá. Už je čas, kdy se běžnému zaměstnanci rozbliká kontrolka, že je čas na svačinu, né-li na oběd. Jsem v pokoji s obrovským balkónem a výhledem na zbytek luxusních a některých rádobyluxusních baráčků, mnohých z nich nabízených ještě nedávno za nekřesťanské peníze. Probouzení, co mě to vlastně budí? Čtyři hodiny spánku? Nebo pocit, že je něco špatně? Otázka “kde to jsem“ je chvíli po probuzení  vystřídána odpovědí ve formě řady obrázků ze včerejšího večera.

Klba. Domluvena předminulý den po dobré večeři u dobrého piva, vína, v dobré společnosti. Den nato, včera, kalba (nebo raději posezení s přáteli u dobrého pití až k ranním hodinám) na okrajové a tedy  i poměrně klidné části města – či obytné zóně, jak je to tu odborníky nazýváno.

Mnu si oči, sedím na posteli a v myšlenkách jsem na začátku večera. Po grilování a přítele jsme se vydali za asistence jediné nepijící řidičky autem do města. Odkud jsme pokračovali sem, do obytné zóny na okraj. Ještě pár organizačních věcí a pokračujeme v cestě. Vietnamská večerka – mají otevřeno, a mají alkohol, jaká náhoda! Nakupujeme piva, máme ještě celou tašku s tvrdším pitím, ale jak se později ukázalo, piva bylo akorát. Vzpomněli jsme si na svá mladší léta – v mém případě na můj pobyt v Litvě – kdy jsme pili teplé pivo poměrně běžně a otevřeli první lahváče. Zbytek flašek se nastrkal do všech možných kapes.
Dopíjíme pivo a už vidíme nový, pěkný baráček slečny domácí, která nás už netrpělivě vyhlíží, ještě střízliva a plna strachu, abychom nevyplašili sousedy.

Skotská,napadá mě ráno, jak tak chodím po pokoji, zatímco dole v přízemí se probouzejí a začínají hovořit. Velmi tiše, oproti včerejšku. Skotská a východní vodka, vzpomínám si. Lahví nebylo málo, hluku taky ne. Ač v poklidné čtvrti, po hodině hovoru jsme zaslechli hluk od sousedů. Posilněni skotskou jsme pokračovali v komunikaci se sousedy podobně, jako začali.
Pak někoho z nás napadlo, že v této části města, kde kdybych nevlastnil alespoň X6 nebo Q7, cítil bych se značně nepatřičně, vezmeme trakař, naložíme jedu ze slečen a pojedeme pro pivo a cigarety do nedalekého nonstop. Asi jsme byli hodně slyšet, jak mi popsala druhý den slečna domácí, když vysvětlovala situaci navrátivším se rodičům, kteří obdrželi echo od sousedky.

V uvolněné náladě jsme si večer náležitě užili a zde se přiznávám, že ačkoliv jsem původně chtěl spát doma (zas tak daleko to nemám), chuť odebrat se ke spánku mě postihla jako prvního. Odvedli mě někam nahoru – už vím – do pokoje, kde jsem teď: velký balkon, naleštěná podlaha, obrovská zrcadla, ale malá postel. Jak se tak rozhlížím, asi pokoj slečny domácí. Ukládání ke spánku, po hodinách strávených dole na předzahrádce opravdu příjemný pocit. Ale ještě příjemnější, když neusínáte sami. O to méně je příjemné, když se sami probudíte a při chození dokolečka v pokoji  sem a tam se postupně objevují obrazy a vzpomínky ze včerejší party. Vzpomínám si opravdu na všechno? Šel jsem nahoru sám? Jistěže ne! Vždyť já bych usnul dole na křesle, nehledal bych prázdný pokoj nahoře… 

Alkohol mé paměti asi moc neprospívá, ale vzpomínám si, že tohle jsem už zažil. Probuzení v cizím prostředí, nikde nikdo, ale po usilovném zavzpomínání je jasné, že večer to tak nebylo. Naposledy na chatě, kde bylo lidí více než pokojů, ale chvíli po probuzení se odjíždělo pryč, byl jsem odvezen a veškeré další pátrání mi bylo znemožněno, nebo alespoň ztíženo a odloženo. Zase alkohol. Osazenstvo z chaty se pak setkalo bezmála měsíc poté a postupně zjišťovali – někteří ke svému obrovskému překvapení – co se vlastně dělo.  Pořád je to ale příjemnější než situace, kdy se probudíte ve vám málo známém bytě, sám, ale nikde nikdo! Pouze kocour - zmetek – který vás pokouše. Pak teprve zjišťujete, že majitelka bytu šla velmi brzy do práce a vám byl byt svěřen – jaká pocta! Teď jen najít auto, kde jsem to jen kurňa zaparkoval?

Seznamování se s cizími ženami, jakož i sbližování a hledání množiny společných styčných bodů protějšků, které se už znají, jde při (a po) konzumaci piva snadněji, jak se může zdát. O to méně snadné je hledání podmnožiny bodů, které byly večer – nebo k ránu – skutečně nalezeny  a hned poté hledání všeho, co v hlavě zbylo. Mnohdy toho nebývá moc.
Seznamování se s cizími ženami, jakožto i sbližování se s přítelkyní, kterou už dlouho znám, jde možná obtížněji zastřízliva, ale o to cennější jsou střízlivé myšlenky a jasno v hlavě ráno.
K nezaplacení.