Dlouho ji už vídám, vysoká postava, blond vlasy, počmáraná na pravém lýtku od kotníku po koleno, oblékající se naprosto jedinečným způsobem. Brýle Ray Ban Wayfarer, dokonale padnoucí, lze-li to říci o brýlích. Bývalá sportovkyně, jak jsem se dověděl. I postava tomu odpovídá. “Je zadaná,“ dověděl jsem se od kolegy hned ráno, jak příjemný začátek pátečního pracovního dne.
Ostatně dařilo se i nadále, místo poledních hodin, jak jsem původně chtěl, jsem se dostal domů až odpoledne, kdy už jsem chtěl být pryč z města.
Ještě před odchodem jsem rozebral dálkové ovládání k autu, plánoval jsem určitá vylepšení… místo toho, když jsem došel později k autu, jsem už neotevřel. Dovnitř jsem musel přes kufr, alespoň jsem mohl odjet. Večer jsem se už ale do kufru nedostal, takže jsem ani nikam neodjel.
Výborně. Do města, ale jak? Bus. Uvnitř potkávám bývalou, jak vřelé jsou vždy její pohledy, když se někde potkáme! Honem rychle koukat jinam, no jistě, jen aby nemusela pozdravit. To vždycky zvedne náladu. Prší. Potřebuju vystoupit, ale prší. Skvělé! “Je zadaná,“ zní mi v hlavě věta kolegy ve chvíli, kdy ponořen do chmurných myšlenek ohledně bývalé a nepojízdného auta procházím vedle ní – že je to ona si uvědomuji až v poslední chvíli – ani jsem nepozdravil, ale chtěl jsem. Nebo ne? Vždyť se ani osobně neznáme. Vrátit se? Ahoj? Je starší, skoro o 5 let. Dobrý den? Možná. Neseděla tam sama. Pravda, kolega mluvil o tomhle podniku, proč jdu teď zrovna tudy? Podvědomí?
Prší celou dobu - obíhám celé centrum - a přestává ve chvíli, kdy už jsem doma. Přemýšlím nad nepoužitelným autem, zítra potřebuji odjet; co zítra, už dnes jsem suto potřeboval! Druhé je v servisu, a ještě dlouho bude. Volám automechanikovi, ale ten může nejdříve za tři dny. Paráda. A co ta bývalá? Pořád mi leží v hlavě – proč je takový problém mě pozdravit? Už je to několik let… A ona? Zadaná vysoká blondýna? Ani neví, že tu jsem.
Velmi motivující. Ale kašlu na to - auto nechám opravit hned, jak to půjde, ty dva dny to přežiju. Vyrazím někam na kole, vrhnu se do oprav auta v garáži, čeká tam už rok. Holt pojedu vlakem, proč ne, že? Bývalá už mi vadit nemusí, resp.její vždy luxusní pohledy, když mě spatří. Nic ji nevyčítám, když ji uvidím, pozdravím, bez čekání na reakci. Nemám zapotřebí cítit se sklíčeně kvůli téhle slečince, už nikdy! Hned se mi dýchá lépe.
Večer bude u kamaráda grilování, posezení na čerstvém vzduchu, a hlavně, budou tam přátelé. Zcela jiné prostředí - takové si vybírám pro dnešní večer a na nic zlého už není třeba myslet. Dobrou chuť a hurá za přáteli. Kteří pozdraví, na rozdíl od slečny XY, a nezlobí, na rozdíl od mé A6. A i když jsou zadaní, jsou to pořád přátelé, kteří na mě mají čas, takže: už abych tam byl!
