Pohled na gladiátory z druhé strany. Můj svět MMA za klecí

Už dlouho jsem nebyl na MMA turnaji jen jako divák. Vždycky jsem tam nějakým způsobem pracovně. Většinou sedím u klece a koučuju někoho z Penta gymu.

Jsou ale i výjimky, kdy se tam, jako komentátor, novinář nebo expert ve studiu, tak říkajíc vetřu. Prostě se objevím na místě, kde byste mě nečekali.

A přitom jsem k těmto profesím vždycky tíhnul. Na komentátora jsem si hrál snad milionkrát, že píšu se celkem ví, tak proč to nezkusit naostro?

Mám pocit, že vždy když se mi naskytla příležitost a zavolal mi můj komentátorský guru Jirka Paluska, novinář Libor Kalous, O2TV Sport či Nova sport, jednalo se o mimořádnou MMA událost – nebo tedy aspoň podle mě.

První vystoupení za komentátorským pultem jsem absolvoval v březnu 2016 v Příbrami na GCF 34. Na fightcard byla kromě Miroslava Brože, Radka Šopova, Bohumila Lungrika i jistá Lucie Pudilová, která ten den bojovala o titul. Proti ní se postavila Maďarka Melinda Fabian.

Obě zápasnice předvedly neskutečnou pětikolovou bitvu, kterou těsně na body vyhrála a pás organizace GCF získala domácí bojovnice. Zajímavé na tom je, že já to s Jirkou Paluskou viděl jinak a také jsme o tom spravoval diváky u televize. Naštěstí nejsme rozhodčí, Lucie se mohla radovat z vítězství a nás v Příbrami neukamenovali.

Těžko říct, jak by se vyvíjela její skvělá kariéra, kdyby to bodoví viděli stejně jako my. Na druhou stranu se i její poražená soupeřka nakonec jako první Maďarka dostala do UFC. Kvalita se prostě prosadí!

Podruhé jsem se objevil za komentátorským pultem na turnaji GCF 41, s podtitulem Night of Legends. S kariérou se zde loučilo spoustu skvělých zápasníků, v neposlední řadě i Michal Hamršmíd, nejlepší zápasník dekády. Právě s ním jsem vybojoval svůj první zápas ve Vale Tudu (předchůdce dnešního MMA) a bylo mi ctí, že jsem mu mohl sekundovat i při jeho rozlučce.

Z toho turnaje mám fotku s Orlandem Bloomem. Heč. Deník Blesk mě s ním zvěčnil ve chvíli, kdy držím mikrofon a nade mnou sedící britský herec sleduje české zápasníky.

Povedlo se mi komentovat i zápas UFC. Jeden. Trochu smutná zkušenost. Viktor Pešta tehdy zápasil s Marcinem Tyburou. V noci pro mě přijel taxík, odvezl mě na Barrandov, Viktor dostal v druhém kole KÁočko a já jel zase zpátky.

Coby novinář jsem se protlačil tohle léto na Štvanici na turnaj organizace Oktagon. Právě tento tenisový svatostánek považuji za nejúžasnější arénu, ve které jsem, kdy byl. Z toho místa sálá energie, když si uvědomím, jaké legendy tam zápasily. I když tenisové. Vždycky si tam připadám jako v koloseu, ve kterém se zápasníci stávají skučenými gladiátory.

Zážitek mi trochu kalí vzpomínka na reportéra Českého rozhlasu, který v naší loži neustále sprostě nadával českým zápasníkům a přivedl mě do rozpaků před Attilou Véghem, když mě představil jako trenéra Viktora Pešty, šampiona UFC! Možná by si tenhle člověk měl vyzkoušet pár minut v kleci. Pokud by nedostal rozum, dostal by aspoň na budku.

Naposledy jsem držel mikrofon mezi svátky, kde jsem se stal po boku komentátora O2TV Sport Davida Sobíška expertem ve studiu, na akci XFN Marpo vs. Rytmus! K prasknutí narvaná O2 aréna, svátek bojových sportů u nás! Co víc si přát?

Sečteno a podtrženo, poslední, do čeho jsem ještě nefušoval, je moderátor uvnitř klece. Jestli by mě to lákalo? Rozhodně ne. Měl bych z toho hrůzu, za což vděčím soudružce učitelce ze základní školy. Málem mě zabila, když jsem při recitaci budovatelské poezie pro vojenskou elitu zapomněl text. Teď se to se mnou táhne.

Naposledy, když jsem se při exhibici na BUDO show představil davům, měl jsem takové okno, že mě neprobudily ani údery kolegy, který je, aby situaci zachránil, do mě vysypal.

Proč to ale píšu? V Praze bude UFC. Tak jsem si myslel, že kdyby třeba Joe Rogen nemohl a oni hledali náhradu, tak tady najdou moje CV!