MMA dobroty

 Na vaření u plotny nejsem. Spíš vůbec, abych řekl pravdu. Zlatá mikrovlnka. Ale uvařit dobrý MMA zápas na to bych si snad troufl. 

Jak by měl tedy podle mě vypadat zápas, který by zvedal lidi z lavic? Třeba jako ten na Gladork aréně ve Znojmě.

Jakub Kukla nastoupil za Penta gym Praha proti Davidovi Kohoutovi z pražského Primmatu. Kdo by tvrdil, že mezi kluby, zvláště pražskými, není rivalita, kecal by. Právě to je podle mě jedna z ingrediencí dobrého zápasu. Rivalita.

Zápas začíná oťukáváním, brzy se však přesouvá díky Kohoutovi na zem. Jakub se pokouší vstát, ale znovu je stržen na zem, kde se brání velmi těsnému škrcení zvanému gilotina, nedlouho poté ho David opět škrtí z pozice na zádech. Oba ataky Jakub s vypětím sil přežívá.

Jde se do druhého kola. Oba kluci jsou notně unavení. Přesto předvádějí něco, co by od nich nikdo na začátku zápasu nečekal. Lidově se tomu říká štípaná. Taktika i obrana jde stranou, přežívá ten, kdo se lépe trefí. Diváci jsou u vytržení. Kohout vypadá jako by se fyzicky i psychicky utavil na těch tvou škrcení v prvním kole. Kukla je na tom viditelně lépe, i když také mele z posledního. Přicházejí další údery a hlavy létají po nárazech dozadu. Každý úder či kop smrdí knock outem. Je až s podivem, že oba ještě stojí. Přesto jdou dál a znova a znova chtějí soupeři zasadit rozhodující úder. Už je to pouze o morálce. Po jednom z úderů Kohout padá k zemi, hned ale vstává. Nicméně další nálož úderů a kolen neunáší. Rozhodčí zastavuje zápas. Jakub Kukla se raduje. Oba dali do zápasu všechno. Top zápas večera.

Mám tu ještě jeden příklad super zápasu. Zápas o titul ruské organizace Absolute Championship Berkut, kde zápasí i tři Češi Filip Macek, Patrik Kincl a Jaroslav Pokorný. Vyšší level, ale v podstatě stejný průběh. Ingredience? Zápasí Rus Anatolije Tokova s Čečencem Arbi Agujevem. To už by asi samo o sobě stačilo. Jsou tu však i další příměsi. Vidina titulu a fakt, že oba zápasníci rádi ukončují zápasy K.O.. Zápas je hodně vyhrocený. Diváci jsou rozděleni na dva tábory.

V prvním kole jsou oba borci posláni k zemi. Vstávají, a ač otřeseni znovu se vrhají do přestřelek. Diváci jsou v takové extázi, že se tlačí ke kleci, aby mohli svého favorita podpořit z větší blízkosti. Po domluvě organizátorů se ale vrací na místa.

Po třetím kole je čečenský bojovník v takovém stavu, že ringový rozhodčí je rozhodnut ukončit zápas. Čečenský roh mu to zakazuje! Ne Arbi je schopen pokračovat! Rozhodčí trochu podléhá nátlakům, ale při nejbližší příležitosti zápas ve čtvrtém kole ukončuje ve prospěch Tokova.

Musím říct, že to pro mě byl nezapomenutelný zážitek. Vlastně oba zápasy. Jak je vidět vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o profesionální nebo amatérský zápas. Důležité je odhodlání, dát do zápasu všechno. Zápas musí být, jak se říká vyhrocený. A je úplně jedno jestli už před zápasem nebo se jím stane až v jeho průběhu. Někdy se soupeři hecují už na vážení. Navzájem se urážejí. Pošťuchují. Nevraživost se pak přenese do klece. Někdy jde jen o to, že si zápasníci tak říkajíc sednou a mají chuť se poštípat. To je to co zvedá diváky z lavic a to i ty, kteří o MMA vůbec nic nevědí. Legendární je štípaná Jirky Procházky s Martinem Šolcem, kterou na youtubu vidělo takřka sto padesát tisíc diváků. Proč asi?

Aby bylo jasno. Tyhle přestřelky, které mohou každou chvíli skončit knock outem na jedné nebo druhé straně, miluju jako divák nikoliv jako trenér. Protože to trnete hrůzou, která rána bude poslední. Řvete na svého zápasníka, aby měl ruce nahoře a kryl se. Nebo aby rozdal tři háky, jak jsme řvali s Michalem ‚Zubem‘ Novotným na Jakuba Kuklu. Neposlouchal. I když by možná ty tři háky vedly k dřívějšímu vítězství. Jako by byl Jakub nastaven v určitém modu, do kterého se vaše příkazy nedostanou. Jel si to svoje. Když se vám tak říkajíc splaší kladiva, už nikoho nevnímáte. Jen se snažíte soupeře co nejlépe zasáhnout a doufáte, že se mu to nepovede dřív než vám. Trenéry odsunete na druhou kolej. Do role diváků.