Kopačka do vajec, i ztracená čočka. MMA je i pro starý. Hlavní je mít koule!

„Tak jsem se ráno probudil a sám sebe se zeptal: Zda mi to stojí za to? Už se těším, až to budu mít za sebou,“ řekl třiačtyřicetiletý novinář Libor Kalous,

když před Penta gymem nastoupil do auta směr Kladno. Právě tam se mělo uskutečnit další kolo amatérské ligy organizace MMAA. Libor tam nejel pracovně, ale jako zápasník!

V jeho věku je to pochopitelná otázka, zvlášť když víte, že na druhé straně klece nebude stát vrstevník, ale devatenáctiletý kluk, kterému byste mohli dělat tátu. Což popravdě Libor svému soupeři Petru Tesařovi z Mostu před zápasem okamžitě připomněl. Petr mu sportovně přišel popřát hodně štětí, načež Libor poděkoval a upozornil, aby se k němu v kleci choval jako ke svému otci.

Jestli mu skutečně vyhověl, to ví jenom Petr.

Ale abych nepředbíhal.

Ještě jsme se nedostali k Letné a už jsme věděli, na co se Libor po zápase nejvíc těší. Celý měsíc držel váhu, hubnul, takže nás ani nepřekvapilo, že po tom, co si ještě odskočí do práce, kde ho čeká napsání reportáže z hokejového mistrovství světa, doma spořádá, kopec tatranek a litry piva. Nakonec tam ještě vložil vídeňské párky a ve dvě ráno šel spokojeně spát.

Nutno podotknout, že Libor není žádný MMA veterán. Věkově samozřejmě je, ale služebně… Za sebou má asi čtrnáct měsíců tréninku, které rozprostřel do dvou a půl let. A i když už absolvoval dva amatérské zápasy pod organizací GCF, považuje se stále za hobíka. Těžko říct, kdyby nebylo jeho profese, zda by se takhle vysoko dostal, ale život na kdyby, nehraje.

Hlavně ho to baví, a i když hobík, chová se jako profík.

Když nastoupil do prvního zápasu, nešel si to jenom zkusit, aby o tom mohl napsat reportáž a pak rychle zpátky do bezpečí klávesnice. Nebo možná jo, ale fakt je, že tenhle sport ho nadchnul natolik, že už ho nehodlal pustit. Proto se potřetí rozhodl vstoupit do klece, a to i o patro níž na amatérské lize.

Musím říct, že to bylo nejlepší Liborovo představení v kleci. Nebudu ho sáhodlouze popisovat, napíšu jen to, jak o tom řekl Libor cestou domů.

Když jsem ho hodil na zem a začal mlátit, myslel jsem, že už to rozhodčí ukončí, jsme přece amatéři, zdraví na prvním místě. Nestalo se tak. Pak jsem dostal do vejcí, ztratil čočku, dostal gilotinu, při který mi málem utrhnul hlavu, no a pak se na mě dostal do vítězný a začal mě mlátit. No a ve chvíli, kdy jsem mu to zespoda začal vracet, to rozhodčí ukončil. Co je tohle za sport? Ale stejně mě to baví. Na podzim bych si chtěl dát další zápas.

Nevím, jak je to v jiných sportech, ale v MMA se spousta kluků i holek těší víc na to, co bude po zápase než na to, kvůli čemu celé ty měsíce dřeli. Je to zvláštní, ale svým způsobem pochopitelné. Adrenalin z vás opadne a vy si konečně můžete říct, že už je to je za vámi. Možná se v následujících hodinách narvete vším, co jste si až doposud odpírali, ale následně si uvědomíte, že už se nemůžete dočkat, až se do toho kolotoče naskočíte znovu. Protože je to to, co vás baví. Co vás žene dopředu a na věku přitom vůbec nezáleží. Protože bez toho nemůžete žít.