Holky v kleci

Na ženské MMA mají lidé různé názory. Jedni si klepou na hlavu, druhým se líbí. Já ho podporuji a dost mě mrzí, že mám v Penta gymu jen dvě holky, které se odhodlaly vstoupit do klece. I když i to není málo.

Dívek a žen přichází na tréninky MMA relativně dost. Někdy mám pocit, že většina z nich ani pořádně neví, do čeho jdou a při první technice zjistí, že to úplně není to, co si představovaly. V tomhle sportu totiž dochází k velmi těsnému kontaktu s oponentem, který ne každému může být příjemný. Zvlášť, když při nedostatku žen na tréninku musí tento kontakt sdílet s úplně cizím mužem. MMA není fitbox! Lidé se na tréninku potí, dotýkají se jeden druhého a některé pozice při boji na zemi vypadají tak, že by se i Kámasútra mohla stydět. A to ještě nemluvím o úderech a kopech, které k tomuto sportu patří. Kdo tohle nepřenese přes srdce, nemůže MMA cvičit.
Ta, která „přežije“ první trénink a přijde i podruhé, většinou zůstává a časem dostane chuť své síly změřit v kleci. To chtěla a chce i jedna z mých svěřenkyň Magdalena Šormová. Po prvním tréninku jsem jí řekl, ať začne makat, že jí domluvím zápas. Takhle „vyhrožuji“ spoustě lidem, v kterých vidím potenciál a s Magdou jsem se nemýlil. Do roka stála v oktagonu a v Hradci Králové uškrtila Lenku Cechlovskou. Předtím ještě stačila změřit síly na jednom amatérském turnaji s chlapy! Se svými šedesáti kily se poměřila s muži o deset až dvacet kilo těžšími! Výsledek? Jedna výhra, jedna prohra. Obojí na body. Klobouk dolů. I když, svým způsobem jsou na to holky zvyklé. Při nedostatku sparing partnerek víc než polovinu kol odtrénují s kluky. Někdy i celý trénink.
Hlavně ze začátku jsem měl v tomhle směru smíšené pocity. Holky, ať už Magda nebo později další závodnice Barbora Poláková, prostě spárovat musely. Na druhou stranu, když jsem viděl, že na některou z nich vyšel o třicet kilo těžší pořez, s potřebou si na holkách něco dokázat, šly na mě mdloby. Jsou věci, které prostě nechápete. Naštěstí teď už si s nimi dokážou poradit a s přílivem lehkých vah mezi kluky, je výběr sparing partnerů přece jenom větší.
Prostě holky to mají v MMA někdy hodně těžké. V Česku jich moc není, takže jste rádi, když se na amatérský turnaj do stejné váhové kategorie přihlásí aspoň jedna zápasnice, která s tou vaší poměří síly, a obě načerpají zkušenosti. Další problém jsou právě váhové kategorie.
Většina světových organizací do svého programu ženské MMA zařadila. K nejvýznamnějším patří UFC a Invicta FC. Právě Invicta FC je jediný čistě dámský turnaj. Což je pro holky neskutečná pecka a velká výzva se do ní dostat. Bohužel v UFC mohou zápasit bojovnice vážící pod 52 a pod 61 kilogramů. V Invictě je ta škála větší, ale končí na čísle 66. Jako by silnější zápasnice neexistovaly a tento trend přebírají i ostatní turnaje. Přijde mi to škoda. Vždyť i mužské MMA s těžkotonážníkama počítá. Je tu váhovka do sto dvaceti kilogramů nebo, na některých soutěžích dokonce, bez rozdílu váhy. Mám za to, že i silnější zápasnice by rády dosáhly na některý z prestižních pásů. Další věc je, že některým děvčatům, obzvláště těm velmi lehkých, je i na profesionální úrovni těžké sehnat soupeřku adekvátní váhy a kvality. Když potom nějakou dobu stojí, to znamená, že pouze trénují, jsou donuceny vzít zápas s někým o váhovou kategorii výš, aby nevypadly z rytmu. A to ne vždycky musí dopadnout dobře.
Jak už jsem psal výše, MMA zápasnic je málo. Proto rádi přijímáme pozvání na kempy, které jsou vyhrazeny výhradně pro ně. Magda s Bárou tak několikrát vyrazily do Polska, kde je přece jenom základna o něco větší. Potahaly se tak s UFC zápasnicí Karolinou Kowalkiewicz nebo s holkami které zápasí v singapurské OneFC nebo anglické Cage Warriors. Tam také Magda zjistila, že k evropské špičce nemá až tak daleko. Což potvrdila i v kleci, kdy v šesti zápasech (třech amatérských a třech profesionálních) nepoznala přemožitelku. Po těchto výsledcích se jí tak otevřela šance zápasit v Brazílii. Bohužel asi tři týdny před zápasem si poranila koleno a musela na operaci.
V rámci přípravy na zápas v San Paulu jsme oslovili i Simonu Soukupovou. Že ji neznáte? Nedivím se. Taky jsem ji neznal, dokud se nezačalo mluvit o jejím možném zápase s Magdou na Heroes Gate v Praze. Díky plánovanému zápasu v Brazílii, ale z tohoto zápasu sešlo a mě napadlo změnit podnebí a domluvit Magdě přípravný kemp v Anglii, kde Simona už nějakou dobu žije a trénuje. Povedlo se. Kemp dopadl víc než dobře a já si poprvé uvědomil, jakou hvězdu v Simoně české MMA má. Je vlastně ženským ekvivalentem Karlose Vemoly. Ač se oba narodili a vyrůstali v Česku, zápasově se zdokonalili až v Anglii. Karlos to dotáhl do UFC, Simona do Invicty. Možná by zápasila i v UFC, ale její váhová kategorie mínus 48 kilogramů zatím na programu není. Přesto jí u nás nikdo nezná. Je to tím, že tady tak jako Karlos neměla zápas, nebo jenom o ženské MMA tady není takový zájem? Ať tak nebo tak možná to změní její další zápas. 29. července se představí opět v Invictě! Koukejte se. Tahle baba si pozornost určitě zaslouží. Stejně jako celý tenhle sport v ženském podání.