Vzpomínky na tichomořskou Tongu

Ke všem místům na světě, která jsem mohla poznat, jsem navždy získala blízký vztah. Kdykoli se v nich něco nepěkného děje, hodně to prožívám. K takovým aktuálně patří polynéská Tonga.

V polovině ledna 2022 vybuchla v souostroví Tonga podmořská sopka Hunga Tonga silou stokrát silnější, než měla atomová bomba v Hirošimě. Vyvolaná vlna tsunami se valila celým Tichým oceánem a zabíjela i v Jižní Americe. V souostroví Tonga smetla vše, co jí stálo v cestě, jeho povrch pokryla vrstvou sopečného prachu, zničila pole a znečistila zdroje pitné vody. Tlaková vlna dvakrát obletěla Zemi.

V roce 2011 jsme se vydali do Jižního Pacifiku za poznáním čtyř ostrovních států. Dvou  melanéských – Vanuatu a Fidži, dvou polynéských – Tonga a Samoa. 

Tonga a Samoa jsou kolébkou polynéské civilizace. Sem se předkové úchvatné polynéské kultury (lidé kultury Lapita) dostali z jihovýchodní Asie ze všech polynéských ostrovů nejdřív – tisíc let před naším letopočtem. Odtud se později vydávali na osídlovací plavby na východ.

Tonga je souostroví 172 ostrovů a ostrůvků (36 obydlených), které patří do tří ostrovních skupin: Vavau, Haapagi a Tongatapu.

Našim cílem byl největší a nejvíce obydlený ostrov Tongatapu ve stejnojmenné skupině, s hlavním městem státu Nukualofa. (Sopka Hunga Tonga se nachází ve skupině Haapagi, 65 kilometrů od hlavního města).

Vše na Tonga je komorní. Hlavní město je městečko, které lze pohodlně prochodit. Do královského paláce se právě přemísťovalo Národní muzeum. Král si pořídil nový palác, na který ale bylo vidět jen z dálky přes plot.

Státní instituce, s výjimkou ministerstva financí, sídlily vesměs v podobných domcích, jako byly obytné, ústředí obranných sil země vyhlíželo mírumilovně, tu a tam se daly zahlédnout sošky polynéských bůžků tiki, hřbitovy zářily barvami. (Mimochodem – víte, že slavné ukulele má svůj původ na Azorských ostrovech?)

Samozřejmě jsme si chtěli prohlédnout Národní muzeum ležící na břehu veliké laguny. Ale bohužel bylo kvůli stěhování do bývalého královského paláce už zavřené. A tak jsme tam jen chvíli poslouchali nácvik bubeníků a obdivovali úžasnou barvu laguny.

Tonga je jediným tichomořským královstvím, od roku 1875 konstituční monarchií. Existence domorodého zřízení se datuje z doby kolem roku 950. Jako jediná pacifická země nikdy nebyla kolonizována. V letech 1900–1970 byla sice britským protektorátem, ale zdejší králové nadále hráli hlavní roli. Dodnes je Tonga členem Commonwealthu, jako nezávislá země.

Tongané byli odedávna v Pacifiku známí jako obávaní válečníci a vynikající mořeplavci. Ve 12. století vytvořili říši, která po 400 let dominovala celému okolnímu ostrovnímu světu. Proslulí byli po celém Pacifiku kvůli lecčemu, včetně ohlušujícímu hluku svých bubnů, ale především svými tělesnými rozměry. Dosahovali průměrné výšky okolo 2 metrů, dokonce i více.

Ani dnes to často nejsou žádní drobci, jak do výšky, tak do šířky. Do Guinessovy knihy rekordů byl uveden předminulý král Tupou IV. jako nejtěžší král na světě. Jeho váha na tonžském letišti – jediná, která ho v zemi unesla – ukázala 209 kg. A představa, že v letadle bude na vedlejším sedadle sedět nějaký urostlý Tongan, jaké jsme zahlédli na jihopacifických letištích, nás naplňovala oprávněnou obavou. 

Ostrov Tongatapu se zato nevyznačuje velkou nadmořskou výškou. (Vlně tsunami tak asi nic moc v cestě nestálo). Ostrov byl plný vesnic. Všechno je na Tonga malé a malé byly také vesnice. Ale i ta nejmenší měla vždy několik kostelů, protože zdejší věřící (tj. všichni zdejší lidé) patří k různým křesťanským církvím, a těch je na Tonga zastoupeno mnoho. Křesťanští misionáři většiny křesťanských církví a sekt v 17. století, v době velkých evropských objevů, ihned následovali evropské mořeplavce a na Tonga slavili úspěchy. Církve se tu mají velmi dobře, protože Tongané jim odevzdávají podstatnou část svých příjmů, někdy až polovinu. Moc církví se promítla i do ústavy země (v neděli se nesmí pracovat, jezdit na výlety ani sportovat).

            Na divočejším západním pobřeží byly k vidění pěkné scenérie a útvary. Na tzv.blowholes (přírodní jev, při kterém se průduchy ve ztuhlé lávě při přílivu vlnami naplňují mořskou vodou, která z nich pak jako gejzír tryská do velké výšky) se dá koukat do nekonečna.

Jednou ze dvou nejvýznamnějších archeologických památek Tongy jsou středověké královské kamenné terasové, resp. pyramidové hrobky poblíž vesnice Lapaha, kde se ve středověku nacházelo hlavní město.

 Druhou slavnou památkou ostrova je Haamonga a Maui Trilithon (zvaný „pacifický Stonehenge“), úchvatný polynéský monument, o kterém se nic bezpečně neví. Podle stínu, který vrhá, zřejmě souvisí se slunovratem. Tajemný megalit ve tvaru brány a o váze 40 tun je tvořen třemi obřími kvádry z korálového kamene.

Na jednom místě ostrova jsme mohli vidět, jak se kůra určitých stromů vytlouká do šířky a pak tlučením se jednotlivé pruhy spojují dohromady. Vzniká látka zvaná tapa (jak zná určitě každý křížovkář). Tapa je na Tonga součásti oděvů dodnes (viz dále).

Na jednom místě ostrova byla ještě krásněji obdělaná políčka než jinde a vysvětlení bylo překvapivé. Patří věznici, která si na svůj provoz vydělává prací chovanců. Výpěstky prodává ve své prodejně a vězni ještě jezdí pracovat jinam – právě se jedna parta vracela. Vzhledem k tomu, že vše je tu komorních rozměrů a každý s každým se na ostrově zná, nemusí být vězni nijak speciálně střeženi – nemají kam utéct.

Navždy si budeme pamatovat zážitky z neděle na Tonga. Středobodem života Tonganů je kostel, ve kterém tráví v neděli podstatnou část dne. Bylo jasné, že v neděli dopoledne se zúčastníme mše v kostele Centenary, který je nejvyhlášenější a do kterého chodí i král a další členové královské rodiny.

Zpívané mše v Tichomoří jsem už dřív zažila, a věděla jsem, že to je nádherný zážitek. Bylo tomu tak i tady, jen král Tupou VI. se nedostavil, protože byl právě v Londýně na svatbě prince Williama. (Jak místní říkali „na svatbě našeho prince“.) Zato mše danou neděli byla ještě svátečnější než jindy, protože byly Svatodušní svátky.

Kněz se sice občas na chvilku dostal ke slovu, ale mše byla spíš představením pod taktovkou dirigenta na stupínku a velkou podívanou – lidé byli nádherně oblečeni. Tradiční tapa kam se podíváš.

S dopolednem v kostele jsme počítali, ale ukázalo, že o Svatodušních svátcích je na Tonga nedělní odpoledne věnované dětem – a kde jinde, než v kostele! A tak po obědě jsme se nejprve vrátili do kostela Centenary a pak prochodili spoustu dalších kostelů, kde jsme měli možnost si se zdejšími nesmírně milými lidmi popovídat. (Není divu, že po návštěvě mořeplavce Jamese Cooka se zdejší ostrovy oficiálně nazývaly „Přátelské“.)

Setkání s lidmi je vždy z cestování to nejlepší. Na Tongany v této době hodně myslím a z celého srdce jim přeji, aby se jim následky hrozné z katastrofy, která je postihla, podařilo překonat. Vrátit se ke stavu před ní nebude lehké, ani s mezinárodní pomocí, která tam z mnoha zemí přijíždí a přilétá. Držme jim palce! Celý svět je náš svět.