Díky vyhodnocení materiálů, které dodala vesmírná sonda Gaia, odhalili vědci, jak vypadá naše nejbližší kosmické okolí. Nacházíme se v obří bublině. (délka blogu 5 min.)
Kolem Slunce se rozprostírá obří vesmírná bublina s průměrem přibližně tisíc světelných roků.
Pod pojmem bublina si musíme představit prostor, ve kterém se nachází poměrně málo mezihvězdného plynu a prachu. Na povrchu bubliny je ho naopak daleko více.
Slunce a logicky tedy i Země se dokonce nacházejí téměř uprostřed tohoto obřího objektu. Zajímavé ovšem je, že Slunce s tímto útvarem nemá prakticky nic společného.
Základem pro níže zmiňovaný výzkum se stala data, která na Zemi dodala vesmírná sonda Gaia.
Gaia
Gaia je projekt Evropské kosmické agentury (ESA). Vesmírný optický teleskop zkoumal celou oblohu a s vysokou přesností vytvořil 3D mapu blízkých i vzdálenějších hvězd. Specializoval se na objekty od 3. do 21. magnitudy, do jeho kompetence tedy patřily spíše slabé hvězdy a ty nejjasnější hvězdy na naší obloze nezkoumal. Kromě přesné polohy opakovaným pozorováním zjišťoval také směr pohybu objektů. V případě hvězd s magnitudou 16 nebo jasnější se vědcům podařilo analyzovat i spektrum. Z toho mohli navíc odvodit (ke Slunci poměrnou) rychlost, jejich spektrální třídu, povrchovou teplotu, skutečnou svítivost apod.
Nejbližší Sluneční vesmírné okolí
Při analýze dat se ukázalo, že se všechny mladé hvězdy a hvězdotvorné oblasti ve vesmírném okolí Slunce nacházejí na povrchu obří bubliny známé pod názvem Místní bublina.
Astronomové o její existenci věděli desítky let, ale až nyní byli vědci schopni pochopit původ Místní bubliny a odhadnout jeji minulost. Na povrchu bubliny se nachází hned sedm oblastí, kde se právě rodí nové hvězdy, nebo molekulárních oblaků, ve kterých je zrod hvězd možný.
Vědci provedli různé počítačové simulace a zjistili, že se zrod bubliny musel konat před 14 miliony roků. Na počátku byla série explozí supernov. Bylo jich přitom přibližně 15, nejednalo se tedy o nějaký zanedbatelný jev.
Tyto výbuchy se brzy podepsaly i na vesmírném plynu a prachu. Vytlačily ho směrem k dnešnímu okraji bubliny. Ta mimochodem roste dodnes. Rozpíná se rychlostí přibližně 6 km/s, zjistil vesmírný teleskop Gaia.
I když se Slunce nachází prakticky přímo uprostřed této bubliny, nemá ve skutečnosti s jejím vznikem nic společného. V době, kdy explodovala první supernova, která vytvořila Místní bublinu, se naše Slunce nacházelo daleko od ní. Až před zhruba pěti miliony roků ho jeho dráha Galaxií navedla - přímo do středu této bubliny.
Může se zdát, že je to obrovská náhoda, ve skutečnosti to ale asi nebude nic zvláštního. V naší galaxii musí být takových bublin velké množství, není tedy vyloučeno, že prolétáme už několikátou z nich.
Vědci dokonce přirovnávají Galaxii k sýru. Je plná “děr”, tedy na galaktické poměry relativně prázdných oblastí, které vznikly po výbuších … dávných a dnes už neexistujících obřích hvězd, supernov.
Další vesmírné bubliny
Tým, který se zabýval výše zmíněným výzkumem, v něm chce pokračovat. Plánuje mapování dalších mezihvězdných bublin v našem vesmírném okolí. Chce získat 3D obraz jejich umístění, tvarů a velikostí. Doufají, že odhalení jejich vzájemných interakcí dovolí pochopit roli, kterou hrají umírající hvězdy při zrodu nových hvězd.
Zdroj: https://doi.org/10.1038/s41586-021-04286-5
