To, že se v atmosféře obří planety Jupiteru nacházejí barevné pruhy, vědí astronomové už od začátku 17. století. Co ji způsobuje a proč je vlastně rudá? (délka blogu 5 min.)
Dlouho nebylo jasné, co tento zajímavý jev způsobuje. Až rozvoj technologie ve 20. století umožnil důkladný průzkum atmosféry obří planety. Dnes víme, že se jedná o různé oblasti vrchní části oblačnosti, které se liší různou teplotou a chemickým složením.
Na hranicích těchto různě zbarvených atmosférických pásů se nacházejí obrovské bouře, ve kterých dosahuje rychlost větru až 1500 kilometrů za hodinu.
Hned po různobarevných pásech upoutají pozorovatele Jupiteru barevné skvrny. Jsou to cyklóny různých velikostí. Nejvýraznějším zástupcem je Velká rudá skvrna.
Velká rudá skvrna
Astronomové pozorují tuto obří bouři už od roku 1830. Rozhodně není statická. Mění se jak její tvar tak její rozměry. Největší byla na konci 19. století. To měřila 40 000 km na délku a 14 000 km na šířku. K dnešnímu dni se poněkud zmenšila. Na délku měří momentálně jen zhruba 16 000 kilometrů. Ale i tak je dnes větší než naše Země, která má v průměru 12 700 kilometrů.
Juno a Velká rudá skvrna
Vesmírné sondy (například Galileo a aktuálně aktivní sonda Juno) dovolily astronomům, aby se na obří skvrnu v atmosféře Jupiteru podívali zblízka.
Pomocí mikrovln a navíc také přesného měření odchylek v dráze Juno se nedávno podařilo prozkoumat, jak vypadají hlubší vrstvy atmosféry. Vědci přišli na to, že bouře mezi jednotlivými atmosférickými pásy v atmosféře obří planety sahají až do hloubky 3000 km. Hloubka, do které zasahuje Velká rudá skvrna, oproti tomu činí kolem 500 km.
Svým tvarem tedy slavná skvrna připomíná ze všeho nejvíc… palačinku.
Proč je Velká rudá skvrna vlastně rudá?
Jednou z teorií, které se týkají barvy Velké rudé skvrny, byla domněnka o tom, že se z nitra atmosféry transportují určité chemické prvky, které pak v oblasti skvrny barví atmosféru na červeno.
Tato teorie se ovšem nepotvrdila. Dnes se zdá být pravděpodobnější, že se barva skvrny tvoří až na místě - jednoduchou interakcí mezi zde přítomnými chemickými sloučeninami a slunečním zářením.
To znamená, že rudá skvrna vzniká podobně … jako naše opálení.
Vědci svou teorii ověřili dokonce i experimentálně. Prozkoumali různé látky, o kterých se ví, že se nacházejí v atmosféře obří planety.
Ozařovali hydrosulfid amonný, sloučeninu, která je zvláště silně zastoupena ve středních vrstvách mraků Jupiteru, ultrafialovým zářením. K jejich překvapení však výsledkem nebyla červená barva, ale jasně zelená. Rudá skvrna ale jednoznačně zelená není - za její barvu tedy nebude zodpovědné chemické složení, které odpovídá střední vrstvě oblaků.
Vědci pak dále testovali jednodušší kombinace čpavku a uhlovodíků - přesně takové, jaké se nacházejí v nejvyšších vrstvách mraků planety. A tentokrát byli úspěšní: pokud byla směs čpavku a plynného acetylenu ozářena ultrafialovým zářením, objevila se rudá barva. Měla dokonce téměř stejný odstín, jaký pozorujeme na Velké rudé skvrně.
Také ostatní hurikány v atmosféře Jupiteru mají podobný rudý odstín. Zbarvení ale není zdaleka tak intenzivní.
I tady je vysvětlení velice jednoduché. Velká rudá skvrna je extrémně vysoká, dosahuje mnohem vyšších nadmořských výšek než mraky kdekoli jinde na Jupiteru. Silné vzestupné proudy zásobují tuto oblast obzvláště velkým množstvím čpavkového ledu. U jiných, méně intenzivně zbarvených hurikánů vznikají rudé produkty “opalování” také, jsou ale daleko méně koncentrované a proto skrz ně prosvítají bledé mraky, které leží pod nimi.
