Onyx

Co je to vlastně onyx a proč je tak vzácný. Imitace onyxu - a proč je tak těžké poznat, jestli vlastníte pravý kámen nebo jenom jeho imitaci. (délka blogu 5 min.)

Jeho jméno pochází ze starořečtiny. Podle jednoho z mýtů vznikl onyx z nehtů bohyně Venuše. 

Onyx se proslavil ve šperkařství hlavně díky jedné speciální vlastnosti: bývá vrstvený a jednotlivé vrstvy jsou dobře rozlišitelné - nejznámější je černá a bílá ale také například červená a bílá. 

Černobílý kámen se často používal na výrobu kamejí nebo drobných plastik, tzv. gem. U kameje se ze světlé nebo tmavé vrstvy vyřezává profil, který jakoby “seděl” na jinak zbarveném podloží. 

 U gemy je reliéf vyhloubený a není vypuklý. Nejspíš nejznámějším zástupce takových šperků je římská Gemma Augustea, kterou si můžete prohlédnout ve Vídni, v umělecko-historickém muzeu. 

Co je to vlastně onyx? 

Pravý onyx je vzácný kámen, i když chemicky patří ke skupině, která je na Zemi velice rozšířená - ke křemenům. Přesněji řečeno k mikrokrystalickým křemenům typu chalcedonu. Znamená to, že je na pohled hladký a nevykazuje typické znaky krystalu. Krystalickou strukturu sice má, rozměr jeho krystalů je ale tak malý, že jdou rozeznat jen pod mikroskopem a rozhodně ne pouhým okem. 

Materiál přitom nemusí mít jen dvě vrstvy, může jich být i daleko víc. Touto vlastností připomíná achát, který mívá ovšem daleko více vrstev, které také vykazují více barev. 

V novější historii se z onyxu dělaly například knoflíčky nebo manžetové knoflíky pro obleky typu black tie (smoking). 

Typická onyxová černá barva

Onyx vzniká krystalizací z lávy, která obsahuje hodně SiO2. Musí v ní ale být zároveň i hodně železa a manganu, které pak barví kámen na černo. To z něj dělá poměrně vzácný  materiál. Pokud jste četli předchozí blogy, neudiví vás, že barva vrypu na onyxu je … bílá. Je to způsobeno tím, že se na barvě materiálu nepodílí samotná matrice (tedy SiO2), ale jen její příměsi železo a mangan. 

Jeho tvrdost odpovídá 7 na mohsově stupnici a hustota činí 2,5 - 2,65 g/cm3, je tedy o něco vyšší než hustota běžného  křemene, což je logické - způsobuje to vyšší obsah železa a manganu. 

Onyx nemusí nutně obsahovat bílé vrstvy. Čistě černé kameny jsou ovšem ještě vzácnější než ty vrstvené. 

Další barevné varianty onyxu jsou sard-onyx (písečný onyx, má béžovo hnědou barvu) a karneol, který je červenobílý. I ony mají typické markantní “páskování” a vykazují vrstevnatou strukturu, i když se u nich na zbarvení podílí jiné příměsi než u černého onyxu. 

Falzifikáty a imitace

Onyx je velice oblíbený minerál a poptávka po něm daleko převyšuje nabídku. Proto není udivující, že se na trhu nachází velké množství imitací a padělků. 

Může se jednat o jednoduché černé sklo (takovou imitaci poznáte nejčastěji podle její zadní strany,  na které jsou vidět typické stopy po odlévání skla). 

Onyx se ale často imituje také úpravou jiných minerálů. K tomu se využívá jeden zajímavý postup: běžný chalcedon (připomeňme si, že je to podobně mikrokrystalický křemen, má jen jinou barvu) se leptá kyselinou dusičnou. Barvící složky kamene se tím chemicky pozmění, což má za následek, že kámen následně zčerná. Bílé vrstvy přitom kyselinou neutrpí (není proč) a ponechávají si svou původní barvu. Tímto důmyslný způsobem se “vyrábí” značné množství umělých onyxů. 

Podobně se dá zpracovávat i poměrné porézní achát. 

Jinou imitací může být obsidiánové sklo. Připomeňme si, že obsidián je rychle ztuhlý materiál podobného složení jaké má i onyx, který ovšem nestihl vytvořit během svého vzniku krystalickou strukturu. Může být ale barvený stejnými chemickými prvky jako onyx. Rozdíl mezi oběma materiály pak na první pohled není zřejmý, protože mikrokrystaly onyxu nejsou na první pohled vidět.