Vědci objevili nový záhadný objekt, který vysílá rádiové vlny. Ten, kdo se těší na mimozemskou civilizaci, bude ale nejspíš zklamán. (délka blogu 5 min.)
Vědci objevili v archivovaných měřeních z roku 2018 nový vesmírný objekt neznámého typu. Přesněji objevil jej doktorand, který vyvíjel software pro zpracování dat z australského radioteleskopu MWA.
MWA - Murchison Widefield Array
… je radioteleskop, který se nachází v západní Austrálii. Sleduje nízkofrekvenční rádiové vlny. Od svých konkurentů se liší tím, že má například velmi široké zorné pole (stovky čtverečních stupňů), může se pochlubit vysokým úhlovým rozlišením (několik úhlových minut) a poměrně širokým frekvenčním rozsahem (70 - 300 MHz).
Tento teleskop je předchůdcem dalšího projektu, který bude rozmístěn na kilometrovém území a po svém dokončení se stane největším radioteleskopem světa.
MWA se nachází několik set kilometrů severně od Perthu a je vzdálen zhruba 200 km od západního pobřeží Austrálie. Leží v místě, které je málo obydlené a díky tomu také neobyčejně vhodné pro výstavbu podobných teleskopů. Je tu malý “rádiový šum”, který by mohl zkreslovat signály z astronomických rádiových zdrojů.
Aby se to nezměnilo, byla výstavba rádiových zdrojů v širokém okolí omezena zákonem.
K dalším přednostem MWA patří také výborný výhled. Je z něj dostupný jak Galaktický střed, tak obě Magellanova mračna, která se na zdejší obloze objevují vysoko nad obzorem, takže jejich sledování není rušeno ani vzdálenými pozemními rádiovými zdroji.
Obloha v rádiovém spektru
Vědci rozlišují dva základní druhy zdrojů - vysokofrekvenční a nízkofrekvenční.
Vysokofrekvenční rádiová obloha obsahuje signály z obřích hvězdných explozí a různých akrečních událostí, zatímco nízkofrekvenční rádiová obloha je obsazená pulsary nebo aktivními galaktickými jádry, případně jevy, které se týkají bílých trpaslíků nebo exoplanet.
Když Tyrone O'Doherty vyvíjel program, který bude analyzovat data z výše zmiňovaného radioteleskopu, jistě nepočítal s takovým úspěchem. Objevil v nich totiž úplně nový typ zdroje, takový, jaký před ním ještě nikdy nikdo na obloze neviděl.
GLEAM-X J162759.5-523504.3
Pod tímto nepříliš romantickým názvem se skrývá zvláštní pulzující zdroj, který jistě nadchne všechny, kdo ve vesmíru hledají stopy rozumného života. Posuďte sami.
Jedná se o zdroj radiovln, které se objevují každé 18,18 minuty. To už je samo o sobě hodně zvláštní. Nikdy předtím nebyl pozorován podobný objekt, s tak nízkou periodicitou. Neutronové hvězdy například rotují v rozmezí sekund až milisekund.
Tento zdroj vysílá silně polarizované záření - což se dá vysvětlit silným magnetickým polem v místě zdroje.
Emise jsou velice zřetelné, vyskytují se navíc v širokém frekvenčním rozsahu.
Každá z emisí trvá kolem 30 - 60 vteřin, někdy jsou doprovázeny krátkým vzplanutím, tedy navýšením energie. Tyto krátkodobé záblesky trvají zlomky vteřin.
Vědci dokonce odhadli, kde by se mohl zdroj nacházet. Vzhledem k rozptylu rádiových vln by mohlo jít o objekt, který je vzdálený kolem 4000 světelných roků - je to tedy (co se vesmírných vzdáleností týká) náš přímý galaktický soused.
Tým který se výzkumem zabývá, samozřejmě nevěří na malé zelené mužíčky. Daleko jednodušším vysvětlením je pro vědce magnetar s extrémně dlouhou periodou rotace.
Od ledna do března 2018 bylo zachyceno 71 pulzů s průměrnou periodou 1 091,1690 ?± ?0,0005?s. Zdroj emisí by neměl být tepelného charakteru, zjistili vědci. Kolísání jasu v rozmezí méně než 0,5 s (záblesky) naznačuje, že se jedná o (na vesmírné poměry) menší objekt, srovnatelný svou velikostí s menšími hvězdami. Ze vzdálenosti a jasu objektu pak vypočítali teoretickou teplotu kolem 1000 K.
Zajímavá je také časová osa jevu.
Pulzující zdroj se v záznamech objevil hned dvakrát a jeho aktivita trvala kolem 30 dní (3. ledna–2. února a 28. února–28. března 2018). Vyznačoval se rychlým nárůstem intenzity, pomalým poklesem a 26 denním intervalem klidu mezi oběma aktivními periodami.
To by mohlo připomínat vliv gravitační čočky, kterou by mohlo záření procházet před tím, než se dostalo na Zemi. Gravitační čočky jsou totiž známé tím, že z původního bodového zdroje vytvářejí na obloze často komplikované a nečekané obrazce, například kříže. Známý je také obrazec, který dostal název “smajlík”. Vědci ale zatím nenašli žádný typ fyzikálně věrohodné čočky, která by mohla být za tento konkrétní jev zodpovědná.
Výhled do budoucnosti
V archivech MWA se nachází obrovské množství materiálu. Jsou tu uloženy tisíce pozorovacích hodin, ve kterých se mohou skrývat další stovky podobných objevů.
Vědci doufají, že se jim podaří zachytit podobné objekty a že je budou dokonce moci pozorovat v reálném čase. To by jim dalo možnost reagovat - a získat například data s daleko vyšším časovým rozlišením. Časem se tak jistě podaří daný jev lépe prozkoumat a zjistit, co ho přesně vyvolává. Jistě se tím položí další kamínek do obrovské zajímavé mozaiky vědomostí, které popisují, jak funguje vesmír kolem nás.
Zdroje: https://www.nature.com/articles/s41586-021-04272-x.epdf?sharing_token=BYmSwsywv9th-yP6WNdkH9RgN0jAjWel9jnR3ZoTv0Of-uh9vqemKMq6w79pifdqdaY5xxIT2ZG7_2UyUWitYEZbSWzgkSo_uf7FzM3jfpWlKZwxO24gS-ihdH5E6G0aGxnjVbzQ_3N_gCb92EJmMYAz4e1pzNU5XTMxj2iAWibJUqnnSCane8KCaJ9Bd5EPcrUYZ-pCWBQGSX247YaYk4k5nBW5Avwas95gpt5oJgV3ToIjd8MFgiqBfL8HLA7PQqDY6qjUPguazIHD93X9rq3sWud03Hj1Do1khoNLcSZv2tCUGF7Ud5f0RLkDT2NI&tracking_referrer=www.spektrum.dehttps://www.csiro.au/en/about/facilities-collections/atnf/mro/about
