Nebezpečné záření mobilního telefonu – realita nebo fáma?

Způsobuje mobilní telefon a Wi-Fi rakovinu? Riziko onemocnět rakovinou je zhruba stejné, jako když si natáhnete na hlavu pletenou čepici. (délka blogu 5 min.)

Mikrovlnné trouby, televizory, počítačová technika, Wi-Fi, mobilní telefony – denně používáme elektrospotřebiče, které pracují s vysokofrekvenčním elektromagnetickým zářením. Není divu, že se mnozí z nás zajímají o to, jestli není vliv těchto spotřebičů škodlivý. Většina frekvencí elektromagnetického záření není vidět – podobně jako radioaktivita. Pojďme se podívat jak a čím by mohly podobné přístroje škodit. 

Co nás nejvíce ozařuje?

Pokud přemýšlíte o zdrojích vysokofrekvenčního záření, nejspíš vás jako typický příklad napadne - vysílač mobilního operátora. V silně osídlených oblastech se můžeme setkat s opravdu hustou sítí stožárů, některé jsou od sebe vzdálené jen několik set metrů. Jejich záření se pohybuje typicky kolem 900 MHz až 1900 MHz. Samotný výkon není příliš vysoký (5 – 40 W), na rozdíl od jejich příbuzných, vysílačů televizního a radiového signálu. Ty nás zásobují elektromagnetickým zářením v rozmezí 80 – 600 MHz. Je jich daleko méně než vysílačů, ke kterým se připojují naše telefony. Mívají mezi sebou vzdálenosti desítek kilometrů. Tomu odpovídá ale také jejich výkon – někdy až kolem 500 000 W. Samotné jednotlivé mobilní telefony, které přikládáme k uchu, pak mívají výkon kolem několika desetin Wattu.

Ve svém okolí ovšem najdete také přirozené zdroje elektromagnetického záření. Tím nejdůležitějším je naše Slunce. Kromě jiných částí spektra vysílá také záření s frekvencí 3 – 300 GHz. Na povrch Země dopadá výkon 10 mikro wattů na metr čtvereční.

Ve frekvenční oblasti mezi 2,5 a 6 GHz se pro změnu setkáváme se zářením, které vydávají Wi-Fi nebo přístroje s bluetooth komunikací. 

Jak takové záření působí? Škodí nám záření s vysokými frekvencemi? 

Není záření jako záření

Obavy se zdají být logické. Většina elektromagnetického záření není vidět očima, stejně jako například částice, které se uvolňují při radioaktivním rozpadu látek. Radioaktivita způsobuje někdy rakovinu. Nakolik se musíme obávat něčeho podobného i u záření, které vydává Wi-Fi nebo mobilní telefon?

Srovnatelný druh radioaktivity – gama záření (ionizující záření) se od vysokofrekvenčního záření našich mobilních telefonů liší ve frekvenci a v pásmu elektromagnetického spektra, ve kterém se nachází. Jejich rozmístění vidíte na obrázku. Každý druh záření má svoje specifické vlastnosti. 

Záření, která využívají při své práci Wi-Fi nebo mobilní telefony, se říká neionizující. Znamená to, že nemá dostatečně vysokou energii k ionizaci látky, na kterou dopadá. Je v tomto ohledu naprosto neškodné a nedá se proto srovnávat s radioaktivním zářením.

Vysokofrekvenční vlny jsou příliš slabé na to, aby rozbíjely vazby molekul v živé tkáni, tak, jako to umí částice, kterým říkáme radioaktivní záření. Na zničení vazeb v živé tkáni je potřeba energie, odpovídající několika eV. Elektromagnetické vlny s frekvencí 0,9 GHz (které odpovídají záření mobilního telefonu) nesou energii kolem 4 mikro eV, k dispozici tedy mají jen asi milióntinu hodnoty energie, která by mohla mít škodlivé následky. 

Konkrétní vliv vysokofrekvenčního elektromagnetického záření

Elektromagnetická pole s frekvencí přes 10 GHz (Wi-Fi, bluetooth, sluneční záření) mohou nahřívat živou tkáň. Jsou absorbována už povrchem kůže. Jen nepatrná část záření se dostane hlouběji do tkáně. Jednotka, kterou se vyjadřuje vliv, je v tomto případě hustota zářivého toku, W/m2.

Pole s frekvencí 1 MHz – 10 GHz (mobilní telefon, televizní signál) mohou do lidské tkáně pronikat hlouběji. Absorbují se v ní a ohřívají ji až do různých hloubek. Při frekvenci 900 MHz je to 2,5 cm a při frekvenci 1800 MHz 1 cm (to jsou časté frekvence, které používají mobilní operátoři). Jednotka, kterou zde sledujeme, je SAR – specifická hodnota absorpce – s jednotkou W/kg (tkáně).

Elektromagnetické pole s frekvencí menší než 1 MHz tkáň neohřívá. Může zato v těle indukovat elektrický proud. Jednotka, kterou zde sledujeme, je proudová hustota A/m2. Vliv takového pole pocítíte v momentě, kdy sáhnete do elektrické zásuvky.

Vliv mobilního telefonu na naše zdraví

Jediným prokázaným vlivem je nahřívání tkáně. To se při těchto konkrétních frekvencích omezuje na nahřívání kůže a podpovrchových vrstev. Vliv na hlubší tkáně jako je mozek (při telefonování) nebo na vnitřní orgány se dá považovat za mizivý.

Existují mezi námi lidé, kteří jsou přesvědčení, že elektromagnetické vlny (elektro smog) mohou za jejich bolesti hlavy, nespavost apod. Je jen logické, že se těmito jevy zabývaly četné studie. Skutečný vliv na kognitivní schopnosti ale nikdy neprokázaly.

Vzpomínám na jeden zajímavý – i když poněkud zlomyslný průzkum. Lidé, kteří bydleli blízko nově postaveného vysílače, měli zapisovat a registrovat problémy, kterých si všimli po jeho zapojení. Více než polovina z nich zaznamenala zvýšenou nespavost a bolesti hlavy. Až teprve po uzavření studie se dozvěděli, že vysílač v době, kdy studie probíhala, vůbec nebyl v provozu. 

Mají vysokofrekvenční pole nějaké škodlivé vlivy, založené na neznámých mechanismech?

Pokud by se vysokofrekvenční vlny měly ukázat škodlivými (a to se zatím nedá úplně vyloučit), musely by škodit nějakým jiným způsobem než poškozováním molekul a jejich vazeb (na to totiž nemají dostatečně vysokou energii).

Za poslední desítky let se tímto tématem zabývalo nespočet publikací – které postulují různé, vesměs následně neprokázané souvislosti. Není divu, vztahy mezi fyzikálními a biologickými jevy jsou na této úrovni velice komplexní. Opravdová souvislost se hledá jen velice těžko. Dva body jsou přitom zásadní:

1. Neionizující elektromagnetické záření se dnes využívá na celém světě, jen těžko by se dnes hledala srovnávací skupina lidí, která s ním nepřijde do styku.
2. Zároveň může být zhoubné bujení způsobeno velkým množstvím různých jiných vlivů, které jakoukoliv studii pokřivují.

V roce 1992 se například objevila teorie, že zmíněná elektromagnetická pole ovlivňují mobilitu iontů vápníku – a tím také schopnost dělení buňky. Od této eventuality byl už jen krůček k tvrzení, že zkoumané záření způsobuje rakovinné bujení. Následné pokusy ovšem vliv na růst buněk nepotvrdily, dokonce se zdá, že původní studie mohla být falšovaná. Sám autor ji dokonce nechal anulovat. 

Zatímco zažíváme neúspěch při hledání skutečně škodlivého mechanismu, kterým by mohlo vysokofrekvenční záření působit na naše tkáně, stoupá pravděpodobnost, že ho přes veškerou snahu nikdy nenalezneme, protože neexistuje.

Zatím se zdá, že jediným skutečně prokázaným vlivem je ohřev povrchu těla. Pokud často telefonujete mobilním telefonem, je pravděpodobnost, že kvůli tomu onemocníte rakovinou, stejně vysoká, jako když si natáhnete pletenou čepici. Slečnu na obrázku tedy ohrožuje hned dvojí riziko.