Naše planeta nabízí spoustu důkazů o tom, že na ní existuje život. Některé z nich budou moci nalézt dokonce i mimozemské bytosti. Co nás nevyhnutelně prozradí? (délka blogu 5 min.)
Představme si, že se v našem vesmírném okolí nacházejí obydlené planety. Pokud by byli mimozemšťané stejně zvědaví jako jsme my, budou stejně jako my hledat známky obydlenosti cizích planet.
To, že na Zemi existuje život, bude mimozemským bytostem jasné už při bližším ohledání světla, které dopadne do jejich teleskopů. Co se jim o nás podaří zjistit?
Stopy života
Neuvidí nejspíš žádné obydlí, dokonce i Velká čínská zeď, která se prý dá vyfotografovat z oběžné dráhy Země, nejspíš nebude při pozorování ze vzdálené exoplanety vidět - i když se to nedá vyloučit. Exobytosti možná disponují většími a dokonalejšími teleskopy.
Někteří vědci ale zmiňují možnost, že bychom svou existenci prozradili rádiovými signály. Na první pohled to může vypadat logicky - vysílání v této oblasti elektromagnetického spektra se na naší planetě objevilo náhle a na první pohled neodůvodněně - a stejně jako světlo se nezadržitelně šíří do našeho vesmírného okolí, takže dříve nebo později musí dorazit i na cizí planetu ve vzdálené hvězdné soustavě.
Problém je tu ale s jeho intenzitou. Je pravda, že z vesmíru přijímáme záření podobných vlnových délek, z principu věci ho tedy budou moci zachytit i vzdálené hypotetické exobytosti. Vesmírné rádiové záření pochází ale z neporovnatelně silnějších zdrojů.
Fyzikální zákony způsobují, že záření televizních a rádiových stanic slábne s druhou mocninou vzdálenosti. Prakticky se tak naše pozemské signály ztrácí v okolním šumu už během cesty naší vlastní Sluneční soustavou. Můžeme si sice opět představit mocné mimozemské radioteleskopy, které mají rozměry, o jakých se nám ani nesní - přesto je představa, že někdo na cizí planetě poslouchá naše televizní vysílání - spíše teoretická. V obrovských vesmírných vzdálenostech musí televizní nebo rádiový signál nutně degradovat, pokud se úplně neztratí mezi ostatními, daleko silnějšími signály, přicházejícími z okolního vesmíru.
Co nás ovšem zaručeně prozradí, bude naše atmosféra - lépe řečeno její chemické složení.
A navíc nekompromisně - my proti tomu totiž nemůžeme vůbec nic dělat.
Zrádné stopy v atmosféře
Pokud máme z návštěvy mimozemských civilizací strach, není to vůbec dobrá zpráva. Přibližně dvě miliardy roků totiž naše vlastní planeta doslova křičí do svého vesmírného okolí: “Přileťte sem, je tu něco zajímavého, živého!”
Zrádnou stopou je jeden z plynů, které potřebujeme k životu - kyslík.
Kyslík je velmi aktivní chemický prvek. Rád a ochotně se váže na jiné atomy a molekuly. Dělá to dokonce s takovou horlivostí, že se dá v přírodě jen velmi těžko nalézt ve velkém množství a v čisté formě. Snad jediným zdrojem by mohly být fyzikální a chemické procesy, kdy se ve velkém množství rozpadají komplikovanější sloučeniny a kyslík se přitom automaticky uvolňuje do svého okolí.
Na planetárním povrchu a v atmosféře by ale ani v tomto případě kyslík nemohl existovat delší dobu v čisté formě. Odhaduje se, že by na naší planetě veškerý kyslík bez neustálého doplňování živými organismy proreagoval s ostatními chemickými látkami a ztratil se tak z atmosféry už během 80 roků.
Na Zemi dodávají kyslík do atmosféry rostliny díky fotosyntéze, která v nich probíhá. To se děje ve velkém - a žádný jiný chemický proces by ho nemohl nahradit nebo v podobných měřítcích napodobit.
Existenci života by navíc prozradily další plyny, které se nacházejí v naší atmosféře. Jde o dusík, oxid uhličitý nebo třeba metan. V původních oblacích plynu a prachu, ze kterých se formují planetární soustavy, se v tomto složení nevyskytují - jednoznačně jsou výsledkem práce živých organismů - a nikoliv běžných chemických anorganických reakcí, což budou mimozemšťané vědět, musí totiž znát stejné chemické zákony, jaké známe i my.
Tepelné stopy
Povrch cizích planet by se dal teoreticky mapovat také jiným způsobem. Pomocí velkých dalekohledů by mohli mimozemšťané odhalit obrysy našich kontinentů a tepelné změny v průběhu různých ročních období.
Podařilo by se to na základě analýzy odraženého světla. Různé útvary na povrchu planety (například povodí velkých řek) mají typickou tepelnou stopu, která se mění v průběhu ročních období.
A je jen logické, že sezonní změny na pustých a životem neosídlených místech mají jiný charakter než změny, které se dějí i za přispění živých organismů.
Rostliny pohlcují část energie, kterou dostává povrch planety ze Slunce. Využívají ji k syntéze různých chemických prvků. Tepelné změny probíhají nejen za života rostlin, ale také po jejich odumření. Tlení se například opět postará o změnu tepelné stopy. A tak by mohly exobytosti pomocí analýzy tepelných stop zjistit, že na naší planetě probíhá cosi zvláštního, něco, co se nedá pozorovat na neobydlených světech.
Příště: Mohli nás objevit mimozemšťané … v minulosti?
