Fyzika a chemie v kuchyni, v kuchařkách a internetu

Předvánoční pečení cukroví, kreativita a internetové kuchařky. Emocionální blog na téma “každá šmudla, které zdědila tři hrnce je na internetu profesionálkou”. (délka blogu 8 min.)

Tento blog bude emocionální. Na mé poměry až nezvykle emocionální. Je to tím, že i téma je emocionální - jíme všichni a většina z nás jí navíc ráda. Cesta k dobrému jídlu je ovšem  trnitá a kamenitá. Dobrý kuchař potřebuje talent a znalosti. A to zase znamená, že se člověku musí tématu opravdu intenzivně věnovat. 

Není problém uvařit dobré jídlo. Trik spočívá v tom, že člověk ví, jak to vlastně udělal - aby ho mohl uvařit znovu.

Internet

Jak tedy najít a poznat ty úplně pravé a nefalšované recepty, podle kterých budou laskominy nejlepší a nejchutnější? Moderní mladá žena, která má v jedné ruce vařečku a ve druhé mobil - samozřejmě nejdřív otevře internet a navštíví google. Vyskočí na ni 32 568 457 odkazů na opravdu zaručené skvělé recepty. Všechny byly zděděny z generace na generaci. Autoři a autorky se dušují, že jsou chutné a zdravé. Moderní mladá žena s vařečkou a mobilem hned na první pohled vyřadí 21 587 231 receptů, doprovázených fotografiemi, které dané tvrzení vylučují. Do těch ostatních se optimisticky začte … a o několik let později se od internetu odtrhne, bohatší o zkušenost, že není všechno zlato, co se třpytí. 

Nechci posuzovat český internet, na to ho mám příliš málo zmapovaný. Mám ale poměrně dobrou představu, jak je na tom německy mluvící virtuální realita. 

Vypadá to, že každá šmudla, která zdědila tři staré hrnce, je najednou ohromná kuchařka a odbornice a cítí se být povolána radit ostatním, jak vařit. A to nejen v internetu. Dokonce i do běžného tištěného života se dostala spousta kuchařek typu “Recepty od maminky, babičky, sestřenice, tchyně” (to poslední bych ještě jakž-takž chápala). 

Vzpomínám ale na nejmenovanou českou kuchařskou knihu s vánočním cukrovím. Tu jsem si dokonce stáhla a vytiskla (dnes vím, proč byla zdarma) a prošla s tužkou v ruce poctivě všechny recepty. Z celé knihy zbyly dva recepty, které nebyly při přísnějším ohledání nelogické. 

Internetem prostě cesta nevede (čest světlým výjimkám). Kde ale nalézt ty pravé nefalšované a opravdu dobré recepty, které nejsou ztrátou času a plýtváním potravinami? 

Staré knihy - nové knihy

Není vůbec špatné se podívat po starých knihách z předminulého století. Tehdejší kuchařské knihy psaly ženy, které se ve vaření opravdu vyznaly a měly celoživotní zkušenosti. Byly to knihy, co byly pravým opakem dnešních pestrých novodobých kuchařek “od nikoho o ničem”. 

Mladá moderní žena (teď už jen s mobilem a bez vařečky) tedy zajde do knihovny. Objeví kouzlo starých knih. Čtení je zajímavé - recepty jsou jí ale zase na nic. Jsou příliš... velkopanské. 

Řadu přísad už ani neznáme a když jsou nám podle jména povědomé, nikdy bychom je nepoužili ve zmiňovaném množství. Dva litry smetany a kopu vajec? 

Zkusí to tedy u novějších kuchařek - a nestačí se divit. V první polovině minulého století se totiž na kuchařských knihách podepsaly dvě světové války. Tady už opravdu nejde o dvě kopy vajec, recepty to ale nevylepšilo. A kdo by dnes chtěl vařit a péct z náhražek nebo třeba z kopřiv? 

Ještě modernější kuchařky jsou pro změnu poznamenané socialismem a jeho potřebou zaměnit všechno čímkoliv, co nebude nedostatkovým zbožím. V případě vánočních cukrátek to znamená zaměnit vejce a cukr, máslo, mandle a koření - snad jen ta mouka zůstala v receptech originální. Takové výtvory mají alespoň tu výhodu, že je známe z dětství, protože je musely péct naše maminky a babičky - a zdají se nám tedy být chutné. 

Při hledání jehly v kupce sena jsem si mimochodem uvědomila, že nejlepší a nejlogičtější recepty nacházím na rakouských webových stránkách a v rakouských kuchařkách. Nejspíš je nepostihly války ani poválečná chudoba tak silně, jako ty německé. Také budování rozvinutého socialismu se jim vyhnulo. Kromě toho, jak se zdá, umí Rakušané opravdu ocenit dobré jídlo. 

A tak jsem nakonec ve svém hledání ultimativních receptů udělala krok, kterým jsem měla začít. Skončila jsem u odborné literatury. Té, ze které se učí budoucí kuchaři, cukráři a pekaři. Našla jsem v nich zajímavé detaily, tak zajímavé, že se s nimi chci podělit s každým, koho téma zajímá. 

V seriálu předvánočních blogů se chci věnovat jídlu - a tomu, proč vaření a pečení funguje tak jak funguje. Jistě vás nepřekvapí, že za to může… fyzika a její sestřenice chemie. Blogy budou vycházet každý čtvrtek, v osm hodin ráno.