Dnešní vědní obor, kterému říkáme kosmologie se vyvinul na základech starověké astrologie. Ze vztahu předků, kteří vytvořili přelomné kosmologické práce, k astrologii a magii je vidět, jak těžký byl přerod tohoto původně na mystice založeného oboru a jak složitý byl jeho přechod k regulerní vědecké disciplině.
Kosmologie je ve svém moderním pojetí vědou, která se zabývá vznikem a vývojem vesmíru. Díky dnešním technologiím a našim schopnostem pozorování, se jí v dnešní době otevírají kdysi nevídané možnosti. Často je díky nim donucena překračovat svůj vlastní stín, aby mohla nově definovat sama sebe a předmět svého zkoumání. Právě díky řadě nových poznatků museli vědci v posledních desetiletích několikrát přehodnocovat, co vlastně za vesmír považujeme a čím vším se tedy kosmologie zabývá.
Původní představa vesmíru jako "toho, co vidíme na noční bezmračné obloze" dnes už nevyznívá zdaleka tak jednoznačně, jak tomu bylo před staletími. Pod pojmem vesmír si často představujeme komplexní soubor, teoreticky obsahující množinu všech objektů neurčitého charakteru, kterým přiřazujeme vlastnost „existence“. Postupem doby se pak vytvořily teorie, popisující multivesmír, složený z nekonečného množství podobných vesmírů. Ani geometrie těchto objektů dnes není jednoznačná, a dokonce ani jejich konečnost, případně nekonečnost.
Kosmologie, stejně jako před staletími,musí i v dnešní moderní době zodpovědět řadu základních otázek. Týkají se jevů, které zaměstnávaly lidstvo už dlouhou dobu: "Odkud pocházíme a odkud pochází vesmír? Kudy se ubírá náš vývoj, potažmo vývoj všeho, co registrujeme?"
Otázky laiků ale i některých odborníků, týkající se existence Vesmíru, se často zabývají jeho ohraničeností v čase a prostoru. Teorie vzniku vesmíru okamžikem "Velkého třesku" díky nechuti lidského myšlení k omezením přímo vybízí k otázce: "Ale co bylo předtím?", "Co bude po jeho zániku?" a "Co se nachází tam, kde vesmír končí?"
Pokud se chce kosmologie, stejně jako ostatní vědecké obory, opírat o čistě vědecká pozorování, musí podobné otázky odmítnout jako nevědecké a irelevantní, protože se zabývají něčím nereálným. Není ale posláním kosmologie, vyplývajícím z logiky věci, aby se zabývala i těmito jevy?
U teorií, které předpovídají určité chování pozorovatelných jevů, předpokládáme, že jsou schopné produkovat i předpovědi pro všechny, pomocí dnešní technologie zatím neprokázané, procesy. Není vyloučené, že se různé teorie mohou katastrofálním způsobem mýlit, většinou ale věříme těm, jejichž postuláty jsme schopni v prověřit v laboratorních podmínkách.
Díky těmto úvahám se můžeme zabývat i teoretickým řešením jinak nelogické otázky, týkající se existence vně času nebo vně našeho viditelného vesmíru, vně všeho, co existuje.
V rámci kosmologie vytváří vědci teorie, nahlížející do prvních zlomků vteřin existence vesmíru, případně postulují stav, ze kterého vznikl, jiné teorie mapují jeho vývoj až do chvíle, kdy zanikne. Další výzkum se týká kvality vesmíru a kvantity hmoty a záření, které v něm nacházíme. Studiem pozorovaných jevů se vědci dostali na stopu napínavým a často neuvěřitelným procesům, které se ve vesmíru odehrávají.
O vybraných jevech bude řeč v dalších kapitolách.
