Pokračování blogu o jade, tentokrát o nefritovém jade, které je ještě efektnější a ještě pevnější. (délka blogu dnes ca. 5 min.)
Nefritové jade se podobá svému jadeitovému kolegovi hlavně svou strukturou. I tento druh kamene, odolného proti mechanickému poškození, je tvořen nepatrnými, často vzájemně srostlými krystaly. Dají se přirovnat ke zplstnatělé vlně. I u nefritového jade se jedná o metamorfní minerál. Jeho přeměna je způsobena vysokými teplotami a tlaky hluboko pod povrchem země. Původní jehličkovité krystaly se působením extrémních podmínek částečně nataví, přeskupí, zahustí a překrystalizují, někdy ztratí část svých příměsí (chemických prvků jako železo) a někdy získají nové. Nově vzniklý minerál je optimálně uzpůsoben na tamní poměry - a když se dostane na povrch, vykazuje extrémní odolnost proti mechanickému poškození.
Nefritové jade z dnešního úhlu pohledu
Minerál, kterému se říká nefritové jade, to nedělá mineralogům zrovna jednoduché. Nejčastěji mívá chemické složení aktinolitu. Ne každý aktinolit musí být ale jade. Rád tvoří delší pevné krystaly, které vůbec nejsou zplstnatělé nebo vzájemně srostlé. Pak nemá ani zmiňovanou základní jade-vlastnost, tedy potřebnou pevnost. Nepřísluší mu tedy ani název jade. Ne každé jade je tedy aktinolit a ne každý aktinolit je zároveň jade. Zdá se vám to komplikované? Bude hůř. Aktinolit totiž tvoří v přírodě, podobně jako jadeit, směsi s krystaly jiných minerálů. Pokud si z aktinolitu odmyslíte atomy železa (pro úplnost - jeho chemický vzorec je Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2, říká se mu tremolit. Pokud má naopak železa daleko více, jedná se pak o minerál, který se logicky jmenuje ferroaktinolit. Všechny tři minerály pak tvoří logickou řadu, která se liší obsahem železa a v přírodě se mohou nacházet v podobě směsi.
Padělky a kopie
Chaos je tedy perfektní. Kolik železa musí mít opravdové nefritové jade - a je jeho struktura dostatečně zplstnatělá na to, aby se opravdu jednalo o typické jade, které si smí dělat nárok na své slavné jméno? Ono slavné jméno je také důvodem pro fakt, že se někdy do distribuce dostávají kameny, které jsou sice efektní, mají dokonce i “správné” složení, postrádají ale typickou strukturu a tím i pevnost pravého jade. Přesto se jim tak snaží podnikaví prodejci říkat. Jako příklad se dá uvést jade-kočičí oko šedé nebo šedozelené barvy. Efekt kočičího oka se dá odvodit od podlouhlých, paralelně uspořádaných krystalů aktinolitu v kamenech. Ten ale zároveň vylučuje, že by zde mohlo jít o zplstnatělý minerál s vysokou odolností - jade. Z výše zmíněných důvodů není divu, že se IMA (International Mineralogical Association) zdráhá uznat nefrit jako samostatný minerál. Správně se definuje jako smíšený minerál aktinolitu a tremolitu. To ovšem spotřebiteli nemusí vadit. Ten v dnešní době ocení spíše jeho optické vlastnosti.
Vlastnosti nefritového jade
Nefritové jade je většinou zelené barvy. Bývá světlejší nebo tmavší, někdy je našedlé nebo dokonce načernalé. Hru barev v něm má na svědomí železo a chrom. Obsah železa může v minerálu kolísat, a tak může být nefritové jade “flekaté” nebo dokonce “pruhované”, což mu zajišťuje zajímavý a ceněný vzhled. Ale i pro dávného pravěkého lovce (nefritové sekery, které se našly v Evropě, prý pocházejí z mladší doby kamenné) bylo nefritové jade nesmírně cenné. Má totiž dvojnásobnou mechanickou odolnost dokonce i ve srovnání se svým slavným kolegou - jadeitovým jade. Pro srovnání: jeho odolnost je 200x vyšší než u křemene a zhruba 330x vyšší než u drahokamů jako jsou rubíny a safíry. Z úhlu pohledu našich dávných předků bylo tedy nefritové jade tím pravým... drahokamem.
