Interior Exploration using Seismic Investigations, Geodesy and Heat Transport (InSight) je dnes jedinou aktivní seismickou stanicí, která funguje mimo naši planetu. Co ji čeká v budoucnosti? (délka blogu 5 min.)
Mise InSight by se dala nazvat tak trochu nešťastnou. Původně měla pomocí seismometru sledovat marsovská zemětřesení a zároveň díky sondě (nazývané “krtek”) zkoumat tepelné toky v hloubce zhruba dvou metrů pod povrchem.
Zatímco seismometr pracuje výborně, “krtek” selhal a nepodařilo se ho zahrabat tak hluboko, jak bylo potřeba.
Přistávací modul přesto dokončil svou první dvouletou misi - a dočkal se prodloužení do prosince 2022. Jak se zdá, k dalšímu prodloužení ale už nejspíš nedojde.
Přístroje InSight dostávají ze slunečních panelů stále méně a méně energie.
Když InSight přistál, solární panely produkovaly kolem 5 000 watthodin každý marťanský den (odpovídající zhruba pozemskému dnu). Pro srovnání, dnes už to není ani 500 watthodin.
Když se zadíváte na následující obrázek, bude vám jasné, proč tomu tak je.
Snímek pochází z 24. dubna. Jak je vidět, je prakticky celý přistávací modul pokrytý souvislou vrstvou jemného všudypřítomného marsovského prachu.
Vědci stále ještě doufají, že jim pomůže šťastná náhoda v podobě větrného víru. Ty byly na Marsu pozorovány různými marsovskými vozítky. Několikrát pomohly roverům Spirit a Opportunity ke zvýšením výkonu solárních panelů, když z nich smetly prach.
Nadcházející zima může být pro InSight poslední
V místě, kam dosedla InSight (Elysium Planitia) navíc začínají sezónní změny počasí. Přichází období, kterému by se dalo říkat marsovská zima. Během několika příštích měsíců bude ve vzduchu ještě více prachu, což sníží už tak slabou intenzitu sluneční záření. Zaprášené solární moduly budou dodávat přístrojům ještě méně energie než dnes.
Vědci sice vyvinuli poněkud nejistý proces čištění modulů pomocí zrnek písku, které modul zvedne svou lopatkou a pak je ve větru sype před panel, takže se část zrnek dostane na hladkou plochu a smete s sebou i něco málo prachu … i na tyto aktivity by ale modul potřeboval energii, které se mu už nedostává.
Od konce května budou v podstatě zapnuty jen přístroje, které jsou potřebné k seismickému výzkumu. Seismometr bude navíc fungovat jen občas. Měl by pracovat například v noci, kdy je na Marsu vítr nejslabší a proto jsou v této době nejlepší podmínky k pozorování seismických vln (vítr totiž slabé signály z nitra Marsu ruší).
Očekává se, že samotný seismometr bude vypnutý od konce léta. To by prakticky ukončilo vědeckou fázi mise InSight.
Poslední úspěch
Jakoby na rozloučenou - a těsně před tím, než přestane fungovat, směl seismograf zaregistrovat na Marsu výjimečně silné zemětřesení. Bylo to 4. května - a jednalo se o nejsilnější signál, jaký kdy sonda na Rudé planetě zaznamenala. Seismický otřes pod povrchem Marsu měl sílu 5. magnitudy.
Jedná se o marsotřesení takové síly, že bychom ho označili za silné i kdyby proběhlo na Zemi. Co se týká tak klidné planety jakou je Mars - je to skutečné megatřesení. Nachází se dokonce na hraně toho, co vědci považují za možné pro planetu tohoto typu.
Vědci teď studují získaná data, aby je mohli porovnat s předchozími modely nitra Marsu. Nejprve musí zjistit, v jaké hloubce k marsotřesení došlo a kde přesně událost nastala. Pak mohou zjistit, co bylo její příčinou a upřesnit tak modely procesů, které se dějí v nitru Rudé planety. Z toho, jak se seismické vlny chovaly, zase mohou odhadnout vlastnosti a chování jednotlivých vrstev planetární kůry a pláště.
Budoucnost InSight
Zatímco se vědci na Zemi zabývají získanými daty, padá sonda na povrchu Marsu pomalu do bezvědomí. Tři dny po velkém marsotřesení klesla dostupná energie přistávacího modulu těsně pod limit, který spouští bezpečnostní režim. V tomto režimu se pozastavují všechny méně důležité funkce přístrojů. Není to samozřejmě nic zvláštního, tento režim má sondu ochránit před přílišným vybitím baterií. Dá se ale čekat, že k němu bude docházet stále častěji.
K obrázku, který vidíte nahoře, přiložila NASA smutný text, kterým se InSight v podstatě loučí se svým laickým i odborným publikem.
“Než ztratím ještě více energie, udělala jsem si čas na focení. A udělala jsem si poslední selfie, než se moje rameno s fotoaparátem navždycky zasune do klidové polohy.” Nezbývá než doufat v náhodný větrný vír, který by očistil zaprášené sluneční panely. Pokud se tak nestane, sonda se navždy odmlčí a mise bude v prosinci letošního roku ukončena.
