Příručka šťastné indiánské ženy

Vdát se za indiána z jakéhokoliv kmene, zní velmi romanticky. A také to romantické je. Do prvního dne, kdy vás navštíví vaše nová rodina a vlastně vás už nikdy neopustí. Jak je a sebe nezabít, najdete v příručce indiánské ženy.

Aniž bych k indiánům měla kdy kladný vztah, stalo se, a já si za muže vzala indiána z kmene Čerokí.

Abych pravdu řekla, jediného indiána, kterého jsem do té doby znala a viděla, byl Pierre Brice.

Jako muž se mi nelíbil vůbec, a díky mé barvosleposti, mi výkřiky: jede sem skupina rudokožců, evokovaly příjezd návštěvníků z jiné planety. Při uzavírání pokrevního bratrství jsem si děsem zakrývala oči, a marně se snažila pochopit slova o nehynoucím přátelství a pravém mužství. Už jako holka jsem pochopila, že celý svět je dělaný jen pro muže, staletí na něm pracovali, aby ho stvořili ke své dokonalosti a slávě, a my, ženy, ho s láskou a potěšením, tak rády rozvracíme. Podvědomě jsem cítila, že žena, vědomě či nevědomě, ale spíš vědomě, jim do těchto krásných ideí, může dost šlápnout.

Tammy vlastně vypadal jako Pierre Brice.

Byl vysoký a štíhlý, měl dlouhé, lesklé, černé vlasy do půli zad, orlí nos a úzké, jiskřivě černé oči. Působil exoticky, ale nikdy by mě nenapadlo, že je to indián. Neměl totiž čelenku z ptačích per a béžový oblek s třásněmi. Jeho kůže nebyla rudá a pokrytá jizvami, stvrzujícími bratrství, nevyhýbal se ohnivé vodě a nevlastnil koně.

Tím chci říct, že šaty dělají člověka.

Jenže, Tammy si jedné noci šaty sundal.

Udělal to zcela dobrovolně a rychle, samozřejmě až poté, co je nedočkavě sundal ze mě.  Oba jsme se navzájem překvapili a nemohli se vynadívat. Každý sice z jiného důvodu, ale já za to nemůžu, mám prostě umělecké cítění a plná prsa.

To Tammy sice jako automobilový designér taky, ale spíše ve smyslu konstrukčním. Dodnes tvrdí, že pokud je ohromující předek a zadek, prostě to upoutá pozornost a dobře se to prodává. Pak podotkl, že jsem poněkud konstrukčně nevyvážená s těmi malými dlaněmi a chodidly, a že se dost diví, že se udržím vzpřímená.

Jenže té noci bylo úplně jedno, jaké mám konstrukční vady. Čárka mezi mými prsy dávala tušit, že ráj existuje a je přímo tady, na zemi.

Na zemi Tammyho předsíně.

Jenže Tammy překvapil také. Na holém hrudníku měl vytetovaná orlí pírka do tvaru náhrdelníku a pod prsy velkého orla s roztaženými křídly. Orel měl pronikavý pohled, bílou hlavu a vypadal majestátně a hrdě.

„Je to symbol mého lidu.“ Zašeptal Tammy a podíval se mi do očí.

Ráda bych mu řekla to samé, když zíral na můj hrudník, ale tak nějak jsem tušila, že jeho poselství bude mít hlubší význam.

Té noci jsem se při sexu dívala do orlích očí poprvé. Působí to magicky a když si představíte, že při každém Tammyho pohybu se orlí křídla pohybují a vzdouvají, výraz orlí tváře se mění, pochopíte, že jste součástí indiánské kultury, ať chcete nebo ne.

Od té doby jsem se do orlích očí dívala už tisíckrát. Orel je symbolem volnosti, hrdosti a nadhledu.

To všechno mě indiáni naučili.

Pravda, trvalo to.

Tohle poznání bylo lemováno potoky slz, výkřiky bezmoci a zoufalství, nesmlouvavým výrazem očí, syčením nadávek, tisíckrát vysloveným já už tady nebudu, a nespočetných východů slunce, do kterých jsme se prokřičeli, každý jinou řečí, abychom pokojně spočinuli a udobřili se pohledem do orlích očí, němého svědka naší hluboké lásky.

Kulturní rozdíl naší dvojice nemohl být větší. Přesto, nebo právě proto, jsme se navzájem obohatili, něco si vzali, něco zabili a já se změnila. Samozřejmě, že já. Jinak by náš vztah nikdy nemohl fungovat.

Tammy říká, že je to naopak. Že je v podstatě Čech, co umí házet tomahawkem přesně na cíl. Uvědomil si to prý ve chvíli, kdy něco upustil a řekl do prdele.

Tammy se zcela jistě plete.

A protože všechno je možné, chci vás ušetřit nespočtu chyb a nepochopení, zármutku a pláče, které přirozeně vyplynou se soužití s vaší novou, milovanou, šílenou, indiánskou rodinou. Nezapomeňte, že vás opravdu miluje, i když jsou dny /všechny/, kdy byste na ni strašně moc zapomenout chtěla.

Za prvé:

Když zjistíte, že váš partner je indián, a chce bydlet poblíž své vlastní tradiční rodiny v Severní Karolíně, choďte si lehat na lavičku v obchoďáku během nákupní špičky a zkoušejte tam spát, číst a odpočívat. Ušetří vám to mnoho povyku, kolem marných žádostí o chvíli soukromí. Zkuste si tam i vyměnit tampón. Indiáni znají tampón.

Za druhé:

Přestaňte zamykat a nejlépe i zavírat své dveře od domu či bytu. Je to zbytečné, pokud jsou zavřené a dlouho je neotvíráte, příbuzní je s milým výrazem ve tváři vykopnou. Báli se přece, jestli se vám něco nestalo, když ví, že jste doma. A to vy jste.

Za třetí:

Naučte se běžně nakupovat pro dvanáct lidí, ačkoliv jste doma jen tři a vlčí štěně. Ušetří vám to mrzuté a vyčítavé pohledy příbuzných, kteří právě umírají /celý den/ hlady. Neurážejte se, že koukají do ledničky a nadzdvihávají pokličky od hrnců a zkrátka chovají se jako doma. Vždyť jsou doma.

Za čtvrté:

Než se vdáte, choďte celé dny doma po bytě v zablácených botách, drobte na koberec a plivejte za sedačku. Přestane vám to vadit a nebudete chtít své nové příbuzné nejprve skalpovat, posléze zabít a zakopat v lese.

Za páté:

Prďte. Hodně a nahlas. Dávejte prdům legrační jména podle jejich zápachu a délky. Prďte u jídla, u kávy i během rozhovoru s ostatními. Tleskejte a pokyvujte uznale hlavou, když se vám povede nějaký výjimečný. Nejste prase, jste mezi indiány a vypouštět větry je zde stejně přirozené jako smrkat či dýchat.

Za šesté:

Žádné téma není tabu. Když vám bratranec u oběda ukáže předkožku a na ní rudé vřídky, které ho trápí, politujte ho a poraďte mu nějaký dobrý odvar z bylinek. Lidské tělo máme přece všichni stejné. A nezapomeňte, že tipovat druh zkaženého jídla podle barvy průjmu na spodním prádle, je velice kvalitní znalostní soutěž, která vrcholí nejlépe během večeře. Zvykněte si. Nikdy se to nezmění.

Za sedmé:

Erotika a sexuální život jsou běžné téma k hovoru. Pro indiány je sex velice častá a zábavná hra pro kteroukoliv denní a noční dobu. Je totiž zadarmo. Ženy při hovoru na toto téma ani neznachoví, natož aby se zalily studem, vypoví si i s muži všechno do nejpodrobnějších maličkostí. Myslím, že dříve bych se styděla. Ale co jsem pochopila, že sex je v podstatě něco jako snídaně – bez ní den taky nestojí za nic – a provozuje se v každém věku několikrát denně, je to důležité a nezbytné téma k hovoru. A s tím také souvisí bod číslo 8.

Za osmé:

Buďte připravena, že sexuálně strádat nebudete. Naopak. Váš muž vás bude chtít k snídani, k obědu, po příchodu z práce, po příchodu z lesa, po kartách, po večeři, před spaním, během spaní, po spaní, a k snídani. Jeho mužství je stále pevné a připravené. Budete se stále infantilně usmívat a ze zvyku šeptat, i když jste právě sama doma: neee, teď neee. Ale jen tak lehce šeptem, aby se neřeklo, že jste lehko k mání. Protože to chtít budete. A hodně. Protože indiáni vůbec nejsou sobečtí. Víc vám k tomu neřeknu, protože byste všechny ihned pozabíjely své české lenochy a odstěhovaly se do Ameriky. A to je také tajemství, proč jsou indiánské ženy stále usměvavé a šťastné. Mají mnoho dětí, jsou krásné a manželé jim nezahýbají. Mimochodem: vy jemu také ne, taky kde byste na to vzala čas.

Za deváté:

Zjistěte si předem, jak se u vašeho kmene rodí děti. Já svoji Anežku rodila na tchánovi, bolestí sténal a tlačil za mě. Ještě nikdy jsem neměla s někým tak hluboký a vřelý vztah jako s ním, s Benem. Ale chápu, že ne každý je stejně tak na hlavu jako já, aby na to přistoupil.

Za desáté:

Ukážou vám hodně zvláštních věcí. Tak zvláštních, že začnete pochybovat o svém vlastním zdravém rozumu. Mají srdce uložená ve stromech a poslouchají, jak silně jim tluče a kolik jim ještě zbývá života. Ukážou vám kořenovou ženu, stvořenou z kůry a kořenového systému stromů, která propojí srdce milenců mízou a odhalí sílu jejich lásky. Ukážou vám, jak indiáni umírají pod suchým stromem, na kterém hnízdí symbol jejich rodu, orel bělohlavý. V okamžiku smrti se vznese, roztáhne křídla a odnese vaši duši nahoru, k nebesům. Ne, to opravdu nejsou pohádky z levé a pravé kapsy.

Za jedenácté:

To štěně, které k vám na kraji lesa přijde, a láskyplně vám olízne ruku, není pes, ale vlčí mládě. Ale štěně jako štěně.

Za dvanácté:

Les je pro indiány všechno. Naučte se milovat les, snažte se nevnímat vlhko a komáry, medvědy a vlky.

Za třinácté:

Indiáni déšť vyvolávat opravdu umí!

Za čtrnácté:

Na šamana dojem neuděláte, leda když mu dáte ochutnat chleba se syrečky.

Za patnácté:

Až budete zase hystericky ječet na svého muže, jak moc nemožný je, že nezvládá své příbuzné a vlastně nikdy nejste sami a nemáte vůbec žádné soukromí, všimněte si, že se váš muž pokaždé ostražitě a pokradmu podívá k lesu. Pak si dá prst na rty. „Pšššštttt“…zašeptá.

Vy na něho jedovatě zaječíte: „Nebo co, přijde ti posila a vyžere nám zase lednici?“

A pak se mi z ničeho nic vznesou vlasy kolem hlavy a oknem profičí prudký závan větru až se mnou zacloumá.

„To je Dech lesa, odnáší neposlušné manželky.“ Řekne Tammy a odchází ode mě pryč.

Přísahám, že řekl Dech. Nevím, jak to dělá, ale radši na to myslete.

Je fakt, že jsem se změnila. Stále se usmívám, jsem šťastná a nevadí mi už téměř nic.

Jen potřebuji vymyslet, co odnáší neposlušné příbuzné.

Budu muset počkat třeba na zatmění Slunce.