Miláčku, zdechni! - aneb Obraťte se s důvěrou na šamana

Čerokézští indiáni jsou lidé jako my. Na rozdíl od nás, se při řešení sporů neobrací na soudy, ale na šamana, do jehož rukou s důvěrou vloží všechny své problémy. Řešení je jednoduché a v lese je stromů dost.

Ačkoliv vám vyprávím o Čerokézských indiánech spoustu příběhů, většinou jsou zalité sluncem, provoněné silicí zelených lesů Kouřových hor, okořeněné polibky orlí volnosti a svobody, s nezbytnou špetkou smíchu a erotiky.

Jenže indiáni jsou především obyčejní lidé, tak jako my, všichni.

Tím chci říct, že občas mají nějaké spory, čímž jsem zabalila do hedvábného papíru větu, že se prostě hádají jako koně.

Vlastně jsem nikdy neviděla, jak se hádají koně, ale představuji si, že se vzpínají do výšky, pod lesklou kůží se jim napínají mohutné svaly a hlasitě po sobě ržají.

Ano, přesně takhle probíhá hádka mezi námi, civilizovanými Evropany. Vzpínáme se, vztekáme, zatínáme svaly a zvyšujeme hlas.

Tak takhle to prosím vás, indiáni opravdu nedělají.

A když už jsme u těch zvířecích příměrů, slušně řečeno bych řekla, že na naše poměry, jsou indiáni pěkně svině.

To, co vám teď budu vyprávět, rozhodně nezkoušejte. Na naše poměry je to už trochu moc, a pokud bychom my, takhle řešili spory, čekají nás přeplněné soudní síně.

Na druhou stranu nevím, jestli jsem si na to už zvykla, ale prostě mně ten jejich styl přijde férovější.

Začneme zvolna, abych vás moc nevyděsila.

O tom, že šaman je důležitou součástí indiánské kultury, není sporu. Má významnou úlohu v každé životní fázi jednotlivce a indiáni se na něho obracejí s důvěrou.

Je to muž moudrý, obohacený zkušenostmi, předávanými ústním podáním mnoha a mnoha generacemi. Moderní doba naší planety se ho netýká, není ušpiněný stresem ani urousaný od podlézavosti a podřízenosti.

V přítmí zakouřeného TeePee, si hýčká svoji moudrost a nadhled.

Vím, že si představujete stan plný kouře, naplněný sušením léčivých bylin, plápoláním ohně a zhmotněním esence blahosklonné moudrosti.

Ano, nepletete se. Šaman hulí.

A hulí někdy tak moc, že i indiáni mají pocit, že řešení jejich problémů, přece nemůže být tak jednoduché.

Věřte mi, je.

Vychází totiž z dokonalé znalosti lidské povahy. A to prosté řešení zní: donutit vás, ať se dohodnete sami. Jakkoliv.

Mnohokrát jsem viděla šamana, jak v lese přivazuje ke stromu, čelem k sobě dva muže. Měli spor.

Přivázaní k sobě, s rukama za zády, bývali dlouho. Tak dlouho, jak tvrdé palice měli – zkrátka tak dlouho, dokud se nedohodli.

Šamanská moudrost zní, že spor trvá jen tak dlouho, dokud se vás nezmocní jiné, mnohem horší záležitosti. Myslel tím hlad, žízeň, hmyz, zimu, horko, déšť a nucení na velkou stranu. Tohle všechno prožíváte se svým protivníkem vzájemně, a začíná to zhruba takhle:

Za prvé: Zarputilé mlčení, při kterém se díváte do drzých očí. Sobě navzájem.

Za druhé: Jak čas postupuje, zarputilé mlčení se mění v zarputilou lhostejnost.

Za třetí: Jak vás tak začnou bolet nohy a brnět ruce, přestanete se drze dívat, a v očích protivníka hledáte poznání, že jeho už také brní ruce. A nechcete dát najevo, že vás – brní příšerně. Oba se tedy soustředíte na to, aby to ten druhý nepoznal.

Za čtvrté: Chce se vám čůrat. Nejdřív to jen tak zašimrá v podbřišku, lehce, aby si to vynutilo vaši pozornost. Pak se měchýř naplní a vy cítíte, že vaše chvíle nastala. No jo, jenže pokud si pustíte do nohavice pramen horké tekutiny, ukážete protivníkovi, že jste slabý. A to vy nejste. Takže oba trpíte v silných bolestech a soustředíte se na to, aby to ten druhý nepoznal.

Za páté: „Potřebuji chcát.“ Řekne ten moudřejší. A ten druhý řekne: „Já ne.“ A zatvrzele zírá do krajiny.

Za šesté: Snažíte se odpoutat protivníkovu pozornost a začnete hlasitě pískat. A v tu chvíli, oba, pustíte nenápadně moč do pohodlné mokasíny, a děláte, jakože nic.

Za sedmé: Úleva je tak obrovská, že vám protivník začne být sympatický. Nic člověka nepotěší tolik, jako sdílená /v tichosti/ radost a štěstí.

Za osmé: Oba vás ve stejné chvíli napadne, že malá strana nebude asi váš jediný problém. A že tento problém, ačkoliv jste byl už dvakrát ráno, rozhodně nastane, a nesnese odkladu. Vyděšeně se podíváte do protivníkových očí, kde najdete zarputilou lhostejnost.

Za deváté: Všimnete si, že ten naproti má ve vlasech velkého komára a dvě mouchy na obočí. Zachechtáte se. Váš protivník se zachechtá také, na rozdíl od vás totiž vidí toho velkého pavouka na vašem rameni.

Za desáté: Pochopíte to jako drzost, a vrátíte se zpět k zarputilému mlčení.

Za jedenácté: Začne se stmívat, a zaslechnete zvuky divoké zvěře, která se přichází pobavit na váš účet. Lehce oba znervózníte.

Za dvanácté: Začne vám škrundat v břiše. Máte hlad. A hlad je převlečená žízeň. Začne se vám stýskat po ohnivé vodě, po tom nejpečlivějším soudci a obhájci, tančícím v objetí anesteziologa.

Za třinácté: Stýská se vám hodně.

Za čtrnácté: Začnete si říkat, jestli náhodou nejste pěkný kokot. Stát tu přivázaný, v zimě a hladový, s pochcanou nohou a plnou botou. Mohl jste se už nejmíň třikrát pomilovat se svojí ženou, a vypít láhev levné pálenky, za mihotavého světla blahodárného ohně. A Marry zrovna dneska vaří dušené hovězí. Přímo cítíte jeho kořeněnou vůni v nose. Zašimrá vás a zatahá za chloupky v nose, a vy si vzpomenete na její vlasy. Jak nádherně voní a hebce padají po jejích prsou až dolů, k pupíku. Bradavky má tmavé a plné. Hluboce si povzdechnete. Pak se leknete, protože ten naproti možná umí číst myšlenky. Ne neumí, to neumí nikdo. Pochopíte, že už tu nechcete být. Ale čekáte, až to vysloví ten druhý.

Za patnácté: Ten druhý, tu už také nechce být. A rád by to řekl už dávno. Za prvé mu ten soudek kvalitního rumu opravdu ukradl, a za druhé peníze z prodeje mu už přímo propalují kapsu. Nad hlavou ve větvích jim zahouká sova, ten jediný tvor, který vycítí příchod brzké smrti. Oba se vyděsí a rozhlédnou se s hrůzou po tmavém lese.

Za šestnácté: Les je temný a hemží se zvuky. Z dálky se nese vytí vlků a křik lovené zvěře. Ten druhý najednou řekne: „Hele, Tony, já ti sice ten soudek rumu neukradl, ale zato jsem prodal medvědí kůži a mám nějaký prachy. Koupím ti ten samý soudek rumu, co ti zmizel a vypijeme ho spolu. Přece se tady nenecháme sežrat.“

 A ten první řekne: „Hej, Sammy, kde ty bys vzal medvědí kůži, jsi línej, jak veš.“

 A Sammy řekne: „To je pravda Tony, jsem línej jak veš, ale ukradl jsem jí tomu trampovi, co má maringotku na západním poli.“

Tony se zachechtá. „Já věděl, že jsi prachsprostý zloděj, kolik jich tam ještě měl?“

 A Sammy řekne: „Ještě dvě malý a pět kůží ze skunka.“ 

Tony se zamyslí: „Ty, Sammy, kdyby ses naklonil víc bokem, a já taky, myslím, že bys mi rukou mohl sáhnout do zadní kapsy. Mám tam vystřelovací nůž. Přeřežeme provazy a zajdeme na západní pole. Vezmeme si všechny ty kůže, jsou naše, jako všechno z lesa. Patří to nám.“

A v tiché symbióze a souznění, přeřežou provazy.

Tak takhle se řeší spory.

Ještě nikdy jsem neslyšela, že by šaman nějaké muže odvazoval od stromu.

Párkrát se ovšem stalo, že je vlci opravdu sežrali, a že nůž, nepoužili na přeřezání provazu.

Mrzuté.

-------------------------------

Také jsem vám říkala, že indiánští muži nikdy nežárlí na svoje manželky. To je pravda.

Ale zapomněla jsem vám říct, že indiánské ženy žárlí příšerně.

Příšerně, to znamená válka Roseových, v indiánském pojetí. Neboli v lásce a válce, vše povoleno.

Mia svého muže zbožňovala. Láska to byla tak velká, že v rychlém sledu zplodili pět dětí. Přesto si stále leželi v náručí a málokdy oddělovali rty, zkrátka, jak zamilovaní školáci.

Jenže pak Zac začal jezdit stále později a později domů z práce. Na její dotazy proč, odpovídal vyhýbavě, a navíc byl tajemný. Mie se to přestávalo líbit a v hlavě jí zahryzala ta nejhorší bolest na světě.

Žárlivost.

Zac má ve městě nějakou děvku.

Mie se zatmí před očima. Představí si vysokou blondýnu, s dlouhými vlasy a modrýma očima.

Takovou, jakou ona jistojistě nebyla.

Začne Zaka velice podrobně pozorovat. Zdá se, že mimo pozdních příjezdů, se nic nezměnilo. V sexu jim to klape stále stejně dobře, a když Mia samovolně zvýší frekvenci styků, Zac to očividně uvítá.

To víš, že jo, řekne si Mia, na mě si nepřijdeš. Děláš, jako že nic, abych to nepoznala, a jezdíš si vyklepat pytel, ještě někam jinam. Já ti ukážu.

A tak mu za ranního kuropění, nalije do bot kozí mléko. To má tu výhodu, že po uschnutí začne neskutečně zapáchat. Mia si zamne ruce. A teď si můžeš jít za tou svojí děvkou! Vyhodí tě i s botami.

Jenže Zac přijel z práce, pozdě jako vždy, skopl ze sebe smradlavé boty a tvářil se, jakože nic.

No koukejte, ta má teda kořínek. Uznale zavrtí hlavou Mia. A když jsme u kořínku, v noci mu tajně omotá kolem kořínku svůj dlouhý černý vlas. Jestli tam nebude až přijede z práce...logicky – má ženskou.

Jenže Zac přijede z práce a světe div se, vlas na kořínku má.

Chytrá, řekne si Mia. Našla ho, a potom ho tam znovu omotala.

Ráno Mia do Zakovy termosky s kávou nalije projímadlo s prodlouženým účinkem. Tichounce se ďábelsky zachechtá, a při představě milenčina podělaného povlečení, ji i během dne přepadají záchvaty smíchu. Nemůže se dočkat.

Večer Zac přijede domů a beze slova ji podá igelitku se špinavým spodním prádlem.

Fakt otrlá, pomyslí si Mia. No, je na čase použít tvrdší kalibr.

Ve stínu noci se tiše vykrade z domova a vydá se k šamanovi. Tam mu za usedavého pláče, vypoví celé své trápení s nevěrným mužem. Šaman mohutně potáhne z dýmky, chvilku kouř zadrží a pak ho vyfoukne směrem k obloze. Zamyslí se.

„Tvůj muž ti nevěrný není, jdi se vyspat, hloupá ženo.“ Řekne klidně.

Mia se hluboce urazí.

Jak jinak, chlapi prostě drží při sobě.

Ještě tu noc, Mia nastraží na mýtině klícku. A v ranním šeru, se šamanské TeePee naplní tím nejhorším pachem na světě, skunkovinou.

A teď si ještě vyřídí účty se Zakem.

Ihned začne zadělávat těsto.

Ráno Zaka probudí nádherná vůně pečiva. Koláčky jsou krásně nazdobené a naskládané v krabici.

„To máš do práce, ke svačince.“ Zašvitoří Mia, pohodí dlouhými vlasy a sladce se usměje na svého muže.

Otrávené koláčky se vezou do města.

„Miláčku, zdechni!“ Zašeptá Mia. „Doufám, že dáš ochutnat i té mrše.

Nemůže se dočkat, až se Zac vrátí z práce domů. Jistě, bude si stěžovat na silné žaludeční potíže, a Mia mu sladkým hlasem připomene, že pokud nezačne jezdit domů včas, může mu být ještě hůř.

Ozve se zaklepání na dveře.

Za nimi stojí šaman a Mia nezbývá, než ho pozvat dovnitř. Sakra, snad jí neviděl, když mu do stanu pouštěla skunka.

Zatváří se sladce.

Šaman v ruce třímá lahvičku. „Přemýšlel jsem, jak ti pomoct. Na, tohle namíchej svému muži do pití, nikdy už se na jinou ženu ani nepodívá.“ Podá jí malou zelenou lahvičku.

Mia si klekne a vděčně ho obejme kolem kolen. Tvář přitiskne do širokých kalhot, cítí úlevu jako nikdy. Na šamana je vždycky spolehnutí.

Když šaman odejde, odšpuntuje lahvičku. Tekutina je čirá a bez zápachu.

Mia ji uschová do kapsy.

Pak začne přemýšlet.

Že by jí chtěl šaman takhle najednou, z ničeho nic pomáhat? Divné. Řekl jí, že je hloupá, jenže to se plete. Mia se zachechtá. Kdoví, co v té lahvičce je. Určitě něco, aby Zac uměl ještě líp lhát. Aby na něm nic nepoznala…aby byl chytrý, mazaný.

Mia vyndá lahvičku z kapsy a celou ji vypije. To určitě, blázne starej, takhle chytrá jsem taky.

Když se Zac vrátí večer z práce, domem se line ukrutný zápach. Volá na Miu, ale ta se neozývá.

Najde ji bezvládně ležet v posteli, vedle ní plný kyblík zvratků a kdoví čeho ještě.

„Běž pryč, běž pryč.“ Šeptá Mia a odhání ho. „To bude dobrý, to bude dobrý.“

Zac se vrátí do kuchyně. No co, sní si svačinu, na kterou neměl celý den čas. A vyndá krabičku s koláčky. Na teplou večeři to tady stejně nevypadá. S chutí se zakousne a blaženě vzdychne.

Má pro Miu překvapení. Celé tři měsíce dělal ve fabrice přesčasy, aby jí mohl koupit ojetou dodávku. Jen pro ni. Vejdou se tam i všechny děti. Mia se zblázní radostí, že nebude pořád jen uvázaná doma. Řekne jí to, až se jí udělá dobře. Zaváže jí oči, vyvede ven před dům a posadí ji do auta. Je to hodná žena, zaslouží si to. Spolkne poslední koláček a drobky jedním tahem smete na zem.

Zatmí se mu před očima a přepadne ho silná nevolnost.

--------------------------------

Šaman mezi tím kouří u ohně. Podle jeho předpokladů už by se Mia měla zmítat v křečích a zvracet.

Je to hloupá ženská, a potřebuje vyčistit.

---------------------------------

Závěrem se sluší říct, že Mia a Zac se v posteli udobřili. Tedy ne tak, jak si myslíte.

Ve smrtelné hrůze si vzájemně a láskyplně drželi vlasy nad kyblíkem, a na výměnu podělaného povlečení také několikrát došlo.

Ale Mia už ví, že Zac miluje jen ji. Dodávka je krásná.

A šaman ví, že Mia je sice hloupá, ale miluje Zaka.

Řešení sporů, je vážně jednoduché.

S důvěrou, se obraťte na šamana.