Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak ve skutečnosti zemřel tatíček Stalin

Historie nikdy není černobílá. Naopak, má mnoho odstínů šedi, dokonce víc, než padesát.  Nesbírejte lesklé černé kameny, bude vás bolet u srdce. Tammy, tahle je pro tebe.

Podle oficiálních zdrojů zemřel Josif Vissarionovič Stalin na svojí dače v Kuncevu poblíž Moskvy, dne 5.března 1953, po několikadenním bezvědomí a ochrnutí, zřejmě v důsledku mozkové mrtvice.

A skutečně to tak vypadalo.

Jenomže, jak už to v životě bývá, ani historie není černobílá. A tahle má mnoho odstínu šedi. Dokonce mnohem víc, než padesát.

Málokdo ví, že ačkoliv byl Josif citově chladný a v důsledku mnohaletého nezřízeného pití i psychicky labilní, měl jako mnoho dalších diktátorů své doby jeden velký obrovský strach, který ho ovládal.

Byl to strach ze smrti.

Jeho strach byl tak sžíravě silný a neodbytný, že se ho snažil zahnat každodenním pitím. Zaháněl ho často a marně.

Strach však neustával a po každé propité noci, na něj ráno jako obvykle vycenil své děsivé zuby.

Josif dobře věděl, že zemřít nechce. Měl mnoho plánů a stovky vizionářských snů.

Jeho místo diktátora bylo sice pevně ukotvené strachem a podpořené miliony mrtvých, ale jeho touha po moci a vykonání velkých věcí pro matičku Rus, mu nedávala spát.

Josif seděl v křesle u svého pracovního stolu a hluboce přemýšlel. Oči mu stále sjížděly k zásuvkám.

Nakonec se rozhodl a dychtivě se sklonil. Pravou rukou najisto sáhl do spodní zásuvky.

Zašmátral až k zadní stěně a vytáhl černě lakovanou dřevěnou krabičku.

Palcem jemně přejel po zlatém gravírování a dvěma prsty současně stiskl tajné místo na protilehlých stranách. Ozvalo se tiché cvaknutí a víčko krabičky poslušně odskočilo.

Josif na moment zastavil dech a okouzleně zíral na lesklý černý kámen, pokojně ležící na červeném sametu. Jemně po něm přejel špičkami prstů. Kámen se zlatavě zatřpytil a ihned pohasl.

Josif ho posvátně uchopil a pomalu si ho položil do rozevřené dlaně levé ruky. K srdci.

Fascinovaně na něho zíral. Hleděl na něj s takovou láskou, jakou by nikdy nebyl schopen dát žádné ženě.

Miloval ho tak hluboce, že se tento svíravý pocit dal přirovnat jen k jeho silné touze po moci.

Kámen se po dotyku s teplou kůží dlaně zlatavě rozzářil. Jeho záře se pozvolna šířila do výšky a teplé paprsky jiskřivě měnily tvar, jako už mnohokrát.

Josif okouzleně pozoroval rozpínající se záři a svůj pohled dychtivě vpíjel do rychle měnících se obrazů a tvarů.

Vzpomněl si na den, kdy se z rodného domku v Gruzii vypravil na cestu do pravoslavného semináře, kam byl přijat. Měl velká očekávání. Přál si poznat a pochopit velké věci, které nás přesahují.

Jeho duše byla otevřená a hladová nasát moudrost velkých filozofů a vědění z náboženských knih.

Jeho matka si moc přála, aby byl kněz. Aby byl moudrý a lidé si ho vážili.

Scházel útlými cestičkami z úpatí hor a pozoroval krásu místní krajiny. Městečko Gori obléhaly hluboké smíšené lesy. Stromy se kývaly v lehkém vánku a modrá obloha slibovala krásný den.

Jeho den. Splnění jeho snu.

Jeho touha po vzdělání byla silná a on kráčel vstříc svému osudu.

U cestičky náhle spatřil zvláštní strom. Měl scvrklou kůru do kulovitých tvarů, které vytvářely dojem malých dětských hlaviček vrostlých do dřeva. Byly jich tam desítky. Josif si představil malá mrtvá tělíčka hluboko pohřbená v útrobách stromu. Začal se hlaviček dotýkat a dojatě šeptat tichá slůvka požehnání. Letmo se dotkl každé hlavičky a dal jí jméno. Pak ji lehounce políbil a požehnal. Cítil, že ho hlavičky potřebují. Lidé ho potřebují. A on pro ně vykoná velké věci.

Pod silnou tíhou zážitku se dojatě rozplakal a strom pevně objal hubenými pažemi.

Náhle na svém srdci ucítil zvláštní teplé tepání.

Udiveně se odtáhl od stromu a všiml si, že v jedné hlavičce cosi pulsuje zlatavým světlem.

Prohlédl si hlavičku zblízka.

Byl to oválný kámen.

Josif vytáhl nožík a opatrně ho ze stromu vyloupl.

Kámen vypadl na zem a zůstal mu ležet u nohou. Byl černý a lesklý.

Josif se pro něho sklonil a vzal ho opatrně do prstů. Kámen začal jemně a zlatavě pulsovat.

Položil si ho do dlaně levé ruky, a kámen se okamžitě prudce rozzářil. Jeho záře opojně tepala do výšky a do hloubky. Začala se měnit v barevné obrazy.

Josif spatřil neuvěřitelné věci.

Spatřil sebe, jak se stává velkým. Jak moc je nešťastný v pravoslavném semináři a jak velmi jeho povaze nevyhovují ponižující jezuitské metody života a studia. Viděl, jak se stává revolucionářem. Cítil, jak roste jeho neutuchající touha po boji a moci. Viděl, jak se v Petrohradu poprvé setkává s Leninem a díky němu vstupuje do velké politiky. Viděl, jak obrovský vliv má na obyčejné lidi.

Ucítil prudké bodnutí u srdce a kámen mu vypadl z ruky.

Bolest byla tak silná, až se předklonil a začal mělce dýchat. Díval se uchváceně na lesklý černý kámen na zemi.

Už věděl, jaká je jeho cesta a kudy se vydat.

Prudká bolest u srdce neustupovala. Josif se svalil na záda a cítil, že umírá.

Podíval se na strom a zakaleným pohledem naposledy přejel vykukující malé dětské hlavičky. 

Najednou jeho pozornost upoutala stříbřitě bílá záře, vycházející ze stromu.  Plně obklopovala strom a třpytivě měnila tvar. Zvedl se vítr. Josif nemohl ze stromu spustit oči. Bolest na hrudi ho svírala a začal ztrácet vědomí.

Ze záře pomalu vystoupila nádherná žena.

Byla nahá a od prsou dolů jí zahalovaly dlouhé blond vlasy. Jasně zářivé zelené oči upírala na Josifa a jazykem si olízla plné rty.

Sehnula se a ze země sebrala černý kámen. Pevně ho stiskla v dlani.

Zadívala se Josifovi hladovým pohledem hluboko do očí a obkročmo na něho usedla. Pak natáhla pravou ruku a položila mu ji přímo na srdce. Zavřela oči, prohnula se v pase a zaklonila hlavu. Lehce otevřela rty a Josif zaslechl jak smyslně zasténala. Začala se divoce pohybovat v bocích jasným rytmem, třít se o jeho rozkrok a nekontrolovatelně se třást. Mezi dlouhými vlasy ji probleskly abnormálně velké bradavky.

Josifa přestalo bolet u srdce. Pocítil mocné vzrušení a rychlým pohybem si stáhl kalhoty z útlých boků.

Žena se lehce nadzdvihla, prohnula se v zádech a Josif do ní nedočkavě a hluboce pronikl.

Ten den se už do semináře nedostal. Bohužel, ani druhý den.

Třetí den, zcela vyčerpán a z posledních sil, dokázal konečně ženu ze sebe srazit. Začal ji zoufale fackovat po tváři oběma rukama, až žena přepadla do strany a uvolnila svoje nelidské sevření v bocích. Pak ji prudce odstrčil.

Žena k němu natáhla ruku a ukázala mu kámen pevně sevřený v dlani.

Aniž by otevřela ústa, uslyšel její hebký hlas přímo v hlavě.

„Jsem Anemeé a jsem strážkyně kamene.“ Žena se usmála.

„A pokud budeš chtít kámen skutečně vlastnit a využít jeho vědění a moc, budeš muset také přistoupit i na jeho podmínky.“

Pak mu klidným hlasem tyto podmínky sdělila.

Kdykoliv Josif vezme kámen do levé dlaně, kámen se rozzáří a ukáže mu nejbližší budoucnost. Ukáže mu cestu, která ho čeká.

Jenže kámen si za to vezme také něco z něho. Kus jeho životní síly. Kus jeho srdce.

Jak často bude jeho moc využívat, kámen mu bude ubírat životní energii. Je jen na něm, jak často se rozhodne moc kamene využít.

Kámen bude žít z jeho energie a sálat zářivým teplem a jeho životní silou.

Josifovo srdce však začne chladnout a lidé ho začnou nenávidět i milovat současně. Jeho život se bude pomalu a jistě krátit.

„Ale jsi mladý Josife, máš před sebou dlouhý a plný život, čekají tě velké věci. Kdo by myslel na smrt a chlad v srdci.“

Josif souhlasně přikývl a fascinovaně zíral na ženu.

A ke každému použití kamene, získáš jako bonus mě.

Obklopím tě božskou slastí, tak nádhernou a spalující, že zapomeneš na smrt a na veškerý strach. Žádná jiná žena ti nikdy nedá to, co já. Budeš mnou posedlý a budeš po mně stále toužit. Moje krása a moc je nekonečná.

Žena rozevřela dlaň a Josif nedočkavě kámen přijal.

Ze začátku kámen používal často. Velmi toužil po Anemeé, a také se potřeboval ujistit ve své životní cestě.

Postupem času, jak se rozvíjela jeho politická kariéra a pomalu začal stárnout, používal kámen méně.

Začal se bát, nevěděl kolik času mu ještě zbývá.

Kámen mu stále ukazoval veliké věci. Miliony mrtvých a miliony milujících poddaných.

Postupem času mu však začaly ubývat síly.  Měl stále větší a větší problém Anemeé během chvil rozkoše ze sebe srazit.

Začal být slabý.

Za to žena po každém setkání jiskřila úžasnou silou a energií. Nestárla, byla stále mladá a krásná jako v den, kdy se prvně setkali.

Josifa začaly ovládat první pochybnosti. Živí svou životní energií a silou kámen nebo ženu?

Josif pil stále víc a víc.

Chtěl zapomenout na svoji touhu kámen znovu a znovu používat a vidět svou budoucnost.

Bál se, že už mu nezbývá moc času.

Kdoví, kolik si kámen z něho bere.

Kdoví, jestli bude mít ještě dost sil  Anemeé ze sebe srazit.

Začal být paranoidní.

V noci na 1. března 1953, se po divoké pijatice dopotácel ke svému stolu. Věděl co musí udělat.

Roztřesenou rukou prudce vytáhl zásuvku a pevně sevřel v prstech lakovanou krabičku.

Chvíli mu trvalo, než zkoordinoval pohyby prstů a nahmatal tajná místa.

Víčko odskočilo a kámen se černě zablýskl v přítmí místnosti.

Odhodlaně se na něj zadíval a s nadějí ho vytáhl ze sametového lůžka.

Kámen zajiskřil.

Položil si ho do levé dlaně. Kámen se rozzářil a v teplé záři mu ukázal velké věci, které ho ještě čekají.

Josif se usmál a nedočkavě zíral do teplého světla.

Dokáže ještě velké věci.

Najednou ucítil prudké píchnutí v hlavě a udělalo se mu slabo.

Všiml si, že ze záře pomalu a smyslně vystupuje Anemeé.

Opatrně se položil na koberec, víc nebyl schopen. Bolest v hlavě začal pulsovat.

V levé ruce pevně svíral kámen a pozoroval ženu, jak k němu pomalými kroky pozvolna přichází. Blond kadeře jí padaly k pasu a žena si několikrát smyslně oblízla jazykem rty. Zeleným pohledem plným vášně, vzbuzovala v Josifovi pocit nesmrtelnosti.

Josif si rychle rozepl kalhoty a stáhl je z boků. Nemohl se dočkat.

Žena se na něm usadila, její prsty pevně sevřely ty jeho a společně obemkly kámen. Začala se prudce pohybovat v bocích a divoce sténat.

Josif cítil, že je slabý. Život z něj unikal a bolest v hlavě neustupovala.

Žena nepřestávala zrychlovat tempo.

Po několika hodinách cítil, že už nebude schopen ženu ze sebe srazit.

Životní síla mu ubývala. Věděl, že se blíží jeho konec.

Strážci za zamčenými dveřmi zaslechli jeho bolestné sténání.

Na bouchání na dveře a jejich prosby o odpověď Josif nereagoval. Začali mít strach, který se rychle měnil v paniku.

Konečně se jim dveře podařilo otevřít a našli Stalina v bezvědomí ležícího na zemi.

Mysleli si, že opilý spí a tolik se ho báli, že ho jen přikryli kobercem.

Stála jsem opodál a tiše je pozorovala. Když plni strachu a obav odešli, sklonila jsem se k Josifovi a z dlaně mu vytáhla černý lesklý kámen. Už nezářil. Nebyla tu už téměř žádná životní sila. Josif umíral.

Pohladila jsem Josifa po tváři a konečky prstů lehce přejela přes jeho rty.

Sloužil mi dobře.

Ráda bych se vám představila.

Jmenuji se Anemeé a jsem succuba.

V historických knihách se o mě dočtete, že jsem démon, který sexuálně zneužívá muže až do úplného vyčerpání.

Jeho.

To mi přijde trošku přitažené za vlasy. Přeci jen, každý vždy s plným vědomím souhlasí s podmínkami.

A kdo by nechtěl mít někdy doma succubu, co pánové?

Jen jsem vás chtěla poprosit.

Dávejte pozor, co sbíráte za kameny. Ten černý lesklý by vás mohl přijít draho.

A když to vezmu kolem a kolem, na tom kameni vlastně vůbec nesejde.

Dobře si vybírám, kdo si ho najde.

Autor: Danka Štoflová | pátek 30.4.2021 12:36 | karma článku: 42,94 | přečteno: 19930x
  • Další články autora

Danka Štoflová

Bukake salónek po Magnesia Litera

Přípravy na vyhlášení cen Magnesia Litera byly velkolepé. Chtěla jsem zářit, vypadat krásná a štíhlá, zkrátka jako bývají hollywoodské hvězdy na červeném koberci, ačkoliv nejsem ani jedno.

6.5.2024 v 9:55 | Karma: 40,40 | Přečteno: 5590x | Společnost

Danka Štoflová

Strach po indiánsku

Strach je náš věčný průvodce. Je to náš společník, spává s námi, sedí nám po boku, svírá nás a objímá. Není krutý ani zlý, jen trvalý. Indiáni mají svůj způsob, jak se s ním vyrovnat.

24.4.2024 v 8:45 | Karma: 44,17 | Přečteno: 4754x | Společnost

Danka Štoflová

Žeton štěstí od šamana

Indiáni se neradi fotí, věří, že fotka jim vezme duši. Ale zato se smějí od rána do večera, jejich humor je hodně za hranou upjatého evropského myšlení. Já neumím vyprávět vtipy, a děsně ráda a děsně blbě hraju karty.

5.4.2024 v 9:27 | Karma: 43,05 | Přečteno: 3692x | Společnost

Danka Štoflová

Chyť se hořícího paroží!

Lidé a strach k sobě od nepaměti patří. Strach nás celý život doprovází, prostupuje, ochromuje, ovlivňuje a přesto nám dává zvláštní sílu. Posiluje totiž naději. Pojďme se podívat, jak to se strachem mají indiáni. Léčí ho ohněm.

8.3.2024 v 10:59 | Karma: 43,58 | Přečteno: 4695x | Společnost

Danka Štoflová

Vábnička na muže

Vábnička je nástroj napodobující zvuky samic v říji, vábí a přitahuje, nenechá nikoho na pochybách, že si báječně užije. Já jsem muže vábila, aniž bych to tušila, a to díky své genetické výbavě, která se zprvu nezdála nic moc.

27.2.2024 v 14:09 | Karma: 45,39 | Přečteno: 8267x | Společnost
  • Nejčtenější

Novinky na iDNES Premium: Rozdáváme kola za milion korun

15. července 2024

Členství v iDNES Premium má velkou spoustu výhod. Čtenáři se dostanou ke všem prémiovým článkům na...

Trumpa při pokusu o atentát trefili do ucha. Střílel mladý republikán, nepřežil

14. července 2024  1:01,  aktualizováno  14:56

Republikánský kandidát na amerického prezidenta Donald Trump přežil pokus o atentát. Na...

„Nakonec na mě plivnul.“ Nizozemec loví Češky a prodává je na gangbang

18. července 2024

Premium Stovky českých žen k natáčení tvrdého porna v Nizozemsku naverboval v uplynulých letech Daniël van...

Zemřela Shannen Doherty. Hvězda Beverly Hills 90210 podlehla rakovině

14. července 2024  15:17,  aktualizováno  17:04

Po téměř deseti letech boje s rakovinou zemřela americká herečka Shannen Doherty, informují média....

„Katastrofa pro Ukrajinu.“ Trumpův výběr viceprezidenta rozklepal Evropu

16. července 2024  10:28,  aktualizováno  12:04

Jméno J.D. Vance naznačuje, kam by se mohla ubírat zahraniční politika Spojených států v případě...

„Vážím si toho, že jsem na začátku.“ Pavel v Ostravě zahájil stavbu koncertní haly

19. července 2024  10:16,  aktualizováno  13:39

V Ostravě začala výstavba koncertní haly. Na slavnostní ceremoniál s poklepáním základního kamene...

Slovenský poslanec Ľupták byl fyzicky napaden, policie podezřelého zadržela

19. července 2024  10:24,  aktualizováno  13:25

Slovenský poslanec z koaliční Slovenské národní strany (SNS) Pavel Ľupták byl ve čtvrtek fyzicky...

Na Lounsku se srazil minibus s autem, mezi zraněnými jsou ženy z věznice

19. července 2024  13:07,  aktualizováno  13:25

Nehoda minibusu a osobního auta u Lubence na Lounsku si dnes odpoledne vyžádala asi deset...

České vrtulníky bojující s požáry se v Bulharsku přesunuly chránit obydlenou oblast

19. července 2024  13:21

V průběhu pátečních ranních hodin se oba vrtulníky, které Česká republika vyslala do Bulharska pro...

Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA
Rozdáváme Bi-Oil ZDARMA

Maminky, pojďme si po sérii dětského testování dopřát také něco pro sebe. Ať už vás trápí strie, jizvy, dehydrovaná pokožka, pigmentové skvrny nebo...

  • Počet článků 117
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 6850x
Mávla jsem proutkem, pod plamínkem svíčky, krásně se červenáš, neznáš moje hříčky. Měla bych tě varovat, možná umím čarovat.

Dopisuji knihu pro děti -
INDIÁNSKÉ POHÁDKY NA (NE)DOBROU NOC
Příběhy jsou lehounce strašidelné, zábavné, trochu výchovné a snažím se v nich předat to, co často zapomínáme - lásku k přírodě, k lesu, úctu k vodě a životu samému. Děti jsou největším bohatstvím každého národa, hýčkejme je.


Třetí dotisk mojí knihy je 31.5.2024 - moc si vážím Vaší přízně. A moc krásně mi píšete, jen nestihnu všem odpovědět, ale přísahám, že se k tomu dostanu.

NOVINKA: Audiokniha je tady! Můžu prozradit, že ji pro vás namluvila držitelka dvou Thálií a moc se povedla.

Najdete ji zde: 

https://www.audiolibrix.com/cs/Directory/Book/13792/Audiokniha-Jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-Ceroki-Danka-Stoflova

Moje další kniha
INDIÁNSKÝ EROTIKON
vyjde v ZÁŘÍ 2024, těším se moc!
Právě pracujeme na korekturách.
Píšu pro vás další knihu, ráda bych ji do konce roku odevzdala. Je o indiánských kněžkách žíjících v současnosti, které jejich poslání, ať chtějí nebo ne, vždycky dohoní..

 

Knihu najdete zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/518955/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Elektronická kniha zde:

https://www.kosmas.cz/knihy/527287/jak-jsem-rodila-indianskeho-syna-z-kmene-ceroki/

Kdo mě má rád, může mi napsat na:

 dankaelisstyee@yahoo.com

Seznam rubrik