Vaše otázky a moje odpovědi

Jelikož se pod články nashromáždila spousta dotazů nebo otázek, tak jsem se rozhodla, že na ně odpovím. Některé otázky byly zajímavé, některé méně, jiné jsem zase nepochopila, jak je někdo může napsat. Nicméně jsem se s tím poprala a tady jsou odpovědi.

    1. otázka (článek „Tipy na spokojený vztah“)

Ve třiadvaceti letech, po čtyřech letech manželství chcete někomu radit, jak na spokojený vztah? (Richard Poláček)

Já přece nikomu neradím. Napsala jsem pouze pár tipů ke spokojenému manželství nebo partnerství.

    2. otázka (tentýž článek)

A fakt si myslíte, že tohle může reálně fungovat jinde než v seriálu? (Jana Majová)

Paní Majová, ani v seriálu není vše ideální. Tohle jsou pouze mé zkušenosti. Je jen na čtenářích, jestli si z článku vezmou nějaký tip nebo ne.

    3. otázka (článek „ Na co se připravit, když se chcete rozvést“)

Přemýšlím, k čemu to trestní oznámení zmíněné v závěru, když rozsudek o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů pravděpodobně ještě nenabyl právní moci. No nic. Každopádně by mě zajímal pohled z druhé strany. (Štěpán Bimko)

Trestní oznámení jsem podala, protože potřebuji u soudu nějak doložit, že otec dítěte neplatí výživné. Další soudní stání má být až v listopadu (ještě pořád se soudíme o dítě).

    4. otázka (tentýž článek)

Je zajímavé, že tak nějak apriori počítáte s tím, že když se chce rozvést žena, tak:

1) Je viníkem muž a je to on, který bude dělat potíže

2) Automaticky počítáte s tím, že když se rozvádí žena, bere si děti s sebou. Slyšela jste už o střídavé péči nebo o tom, že děti zůstávají u otce??

3) Automaticky počítáte, že když žena požádá o svěření dětí do své péče je jí automaticky vyhověno.

Pokud bych měl já popsat své zkušenosti z rozvodu tak bych to shrnul asi takto:

Připravte se na to, že pokud se s druhou stranou nedohodnete, půjde to těžko. Radši se dohodněte a bude to dobré pro vás i pro děti. I ta druhá varianta jde ztuha, ale je možná!!! (Ivan Vovk)

 O střídavé péči jsem samozdřejmě slyšela, ale pokud manžel tráví většinu týdne mimo domov, pak jej nemůže dostat do péče. Moje všechny pokusy o „domluvení“ vždy selhaly. Naše neshody a problémy nevyřešila ani psycholožka ani sociální pracovnice.

    5. otázka (článek „Co může nastat, když se rodina rozpadá“)

 A proč jste si takového brala? (Jarda Chovanec)

Nechápu co má tato otázka společného s článkem, ale většina párů se bere, protože se mají rádi a chtějí spolu žít.

    6. otázka (článek „Putování s batohem na zádech aneb turistický víkend“)

Komentář by mohl být delší. Ale aspoň jeden dotaz. Proč si ochucujete vodu ze studánky? Nebylo by lepší si na ní pochutnat? (Vladimír Štěrbina)

Svoji odpověď naleznete v článku.

    7. otázka (článek „Porno? A proč vlastně ne?“)

A co když muž "čučí na porno" a platonicky používá vibrátor pro muže neb o umělou vagínu? A je "morální rozdíl" v tom, je-li tato vagína vyrobená průmyslově nebo podomácku? (Netušila jsem, že to jde, dokud jsem se nepodívala na statistiky a nezjistila, že na můj blog chodí nejvíce lidí hledat "domácí výrobu umělé vagíny" - aniž by to tam tenkrát bylo.) A co když žena místo vibrátoru použije například řekněme sprchu - to je také nevěra s ipsací u porna nesrovnatelná? Tuhle tu logiku nějak nepobírám. (Karína Sadio)

Nechápu moc Vaši otázku, ale pokusím se Vám odpovědět. Takovéto hrátky přece nelze brát jako nevěru. V článku se nepíše nic o tom, že by porno byla nevěra. Je to pouze otázka pro čtenáře.

    8.názor (článek „Když člověk potřebuje pomoct, tak se jí v našem státě nedočká)

Paní, prosím Vás, necpěte Vašemu dítěti žádná psychofarmaka, netrpí-li skutečnou psychosou, ale je pouze autista.

Neotravujte mu neurony a nelikvidujte transmitery - tím mu určitě nepomůžete. (Jarda Chovanec)

Pochybuji, že Vy něco víte o autistech. Kdyby to nebylo nutné, tak přece dítěti dávat léky nebudu. Kdyby jste byl vzdělaný člověk, tak nepokládáte tak hloupé až nevkusné otázky osobě, kterou ani neznáte. O tom, jestli bude brát léky nebo ne, rozhodují především zkušení psychiatři a spousta jiných doktorů.

    9. otázka (tentýž článek)

Nejde to ani ve větších městech? (Jana Majová)

Bohužel ani ve větších městech. Objednací lhůty k dětským psychiatrům jsou až 4 měsíce. Více se dozvíte v článku.

    10. otázka (tentýž článek)

A zavolala jste na svoji zdravotní pojišťovnu, která je povinna Vám zajistit lékařskou péče, na rozdíl od doktorů,... (Jirka Koch)

Chtěla jsem tam volat, ale podařilo se mi syna objednat již za týden na neurologii. Doufám, že po vyšetření dostaneme už nějaké uklidňující léky. Do té doby musíme vydržet.