Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Na počátku byl internet I

Když jsme se s Pavlem poznali, byl červen. Měla jsem už práci a věděla jsem, že s manželem nezůstanu. Od září měl Kája nastoupit do školky a já od manžela chtěla odejít.

Z dlouhé chvíle jsem občas chodívala na chat a krátila si večery psaním s lidmi, které jsem vůbec neznala a vždycky to skončilo jen pokecem a popřáním hezkých snů.

Jenže jednoho včera nemělo zůstat jen u písmenek. Psala jsem si s Pavlem a zaráželo mě, že naše psaní nebralo konce. Musím říct, že v tom byl hodně dobrej a já po pár dnech zatoužila toho člověka poznat o mnoho víc než jen jako pisatele. Taky mi hodně imponovalo, že byl stejné znamení jak já a měla jsem tušení, že bychom mohli být dobrými přáteli.

Psali jsme si ještě pár dní a on navrhl, že bychom se mohli sejít. Nechtěla jsem mu dávat plané naděje, takže jsem mu rovnou napsala, že jsem ještě pořád vdaná a navíc mám postižené dítě.

Myslela jsem si, že potom mi psát už přestane a už se mi neozve. Opak byl pravdou a on mě chtěl poznat snad ještě víc. Nevím, co mu na mě připadalo tak zvláštního nebo co ho ke mně táhlo.

Pamatuji si zcela přesně ten den, kdy jsme se poprvé viděli a on byl vyplašený jak kuře. Já na tom nebyla o mnoho lépe, ale alespoň jsem dokázala říct pár odlehčujících vět, abych zmírnila tu nervozitu a napětí.

Toho dne jsem se probudila do slunné soboty a nedokázala myslet na nic jiného než na to, že dnes poznám toho člověka z internetu. Bylo, to hrozně zvláštní, protože přes psaní přece jen toho druhého nevidíte a máte jistou jakoby ochranu tím, že toho druhého nepoznáte úplně a můžete se skrývat za mnoho podob. Jenže když se s někým setkáte, všechna statečnost zmizí a vy nevíte, co si ten druhý o vás vůbec myslí. Měla jsem z toho hodně rozporuplné pocity.

Měli jsme sraz v 15h na hlavním nádraží a já už od 13h řešila, co si mám vzít na sebe a hrozně jsem se klepala. Jenže jsem nechtěla vypadat jak „puberťačka“ a tak sem se rozhodla, že na schůzku půjdu.

Nachystala jsem sebe i Káje a vyrazily jsme. Bylo ten den hodně teplo, ale nebyl úplný pařák. Vzala jsem si na sebe nové květované šaty a doufala jsem, že mi zvýrazní poměrně štíhlé nohy a zakryjí větší prsa a zadek. Kvůli pohodlí jsem nosila baleríny a hlavně kvůli tomu, že jsem nebyla zrovna menšího vzrůstu.

Po cestě na šalinu se mi v hlavě honila spousta myšlenek a jedna z nich byla, že bych měla Ludvíkovi konečně říct, že jsem myslela vážně, že s ním nechci být a že bych mohla být s malým v jeho druhém bytě, abych to měla blíž do školky i do práce. Jenže stále nebyl doma a já tušila, že v tom není jenom práce.

Káje se mi podařilo od té doby, co jsem věděla, že má autismus dost zklidnit a koupila jsem mu ještě na tenhle rok golfový kočárek na cesty do města a hlavně se mi hodil, když jsem jej vezla kamarádce na hlídání.

S Pavlem jsme se domluvili, že pojedeme do Mariánského údolí. Zdálo se mi to nejvhodnější, když se Kája ještě vozil v kočárku a navíc měl rád kačeny, které jsme sem občas chodili krmit s Lucií. S tou jsem se teď vídala častěji, protože mi domluvila brigádu a střídali jsme se spolu v květinářství.

V šalině se mi začali potit ruce. Za dvě zastávky jsme měli vystupovat. Měla jsem hrozný strach a trému. Tak už jsme tady! Když šalina projížděla kolem hodin u šalin tak sem jej zahlédla. První čeho jsem si všimla, bylo, že má hezkou modrou košili a vypadá velmi slušně. No tak třeba to nebude taková katastrofa…

Pokusila jsem se o úsměv, jenže vznikl pouze křečovitý výraz vzdáleně připomínající úsměv. Musela jsem rozhýbat svaly v obličeji a pomalu jsem se blížila k Pavlovi. Neviděla jsem mu pořádně do obličeje, protože měl sluneční brýle.

Snad mě pozná. Jako poznávací znamení jsme si daly oranžový kočár.

„Ahoj tak já jsem Pavel“koukal na mě a usmíval se. Musím říct, že mi byl dost sympatický, ale teda s tou voňavkou to nemusel tak přehánět. Nicméně i tak mi hrozně voněl a navíc se holil. Ludvík se holil nanejvýš jednou za týden a nevoněl se vůbec.

„Ahoj Lenka a tohle je Kája“představila jsem nás. V hlavě se mi honilo, že bych měla něco říct, ale prostě jsem byla příliš strnulá a doufala jsem, že nervozita brzy opadne a rozmluvím se.

Tak, sem jen zeptala:„Tak půjdeme na šalinu? Jak jsme se domlouvali do toho Mariánského údolí?“

Usmál se a odhalil mi přitom mezeru mezi zuby a já si pomyslela, že je to zvláštní, když je mu teprve dvacet osm a už mu trhají zuby. Jak se později ukázalo tak mu narostl zub dovnitř pusy a proto to vypadalo, že zub nemá.

„Jo jasně jdeme“ nedokázal ze sebe dostat víc slov. Když jsme spolu jeli v šalině tak jsem se rozhodla, že si ho prohlédnu podrobněji.

Co mě zaráželo, bylo, že strašně moc švidral a kmitali mu občas oči a tak si často nasazoval sluneční brýle. A taky to, že se dost vyhýbal dívání do očí. Později jsem se dozvěděla, že má oční vadu a proto si oči musí více chránit před sluncem.

Kája se na Pavla zvědavě koukal a evidentně se mu líbil, což pro mě bylo dost překvapující, protože Kája nikdy neměl moc rád chlapy.

„Kdopak to s námi jede, Kájo? To je Pavel …“pečlivě mě poslouchá a tváří se důležitě. Nakonec se usmál a pochlubil se řádkou bílých zoubků jako perličky.

„No Pavle řeknu ti, že psaní ti jde teda líp než mluvení, jsi nervózní?“ zakřením se a snažím se odlehčit hustou atmosféru. Tak snad už něco řekne a nenechá mě v tom.

„To máš pravdu…no to teda jsem a pořádně!“vyhrkne a široce se na mě usměje. Všimnu si, že má na zubu něco červeného, ale nic mu neřeknu.

Zbytek cesty už ani jeden z nás nepromluví ani slovo. To se však změní, když vystoupíme z autobusu. Měla jsem se víc navonět. I přesto, že není moc vedro tak jsem zpocená. Snad ke mně nebude moc čuchat.

„Jak ti mám říkat? Leničko?“ ptá se a vypadá to, že už ho přešla ta tréma. Tlačím před sebou kočárek a Kája v něm spokojeně křoupe oplatek a popíjí džus.

„Ne tak ne, nemám ráda, když mi tak někdo říká…normálně Lenko…“odporuji mu a oddychuji si, protože jsme konečně navázali konverzaci.

„Tak jo, Leni, můžu vzít ten kočárek? Ještě nikdy jsem nevezl dítě…“ opatrně se mě ptá a spatří můj překvapený výraz v mé tváři.

„Tak jo…zkus to, pozor ať Káje nevyklopíš…“půjčuji mu kočárek a jsem zvědavá, jak si s ním poradí.

„Jde to dobře…víš, že se mi hrozně líbíš?“ sděluje mi a zkoumavě si mě přitom prohlíží.

„Co prosím?“ šokovaně vyhrknu a málem zakopnu o kámen.

„Ty si teda dobrej, známe se teprve pár minut a ty už mi říkáš takový věci…“vykoktám ze sebe a utírám si rukou zpocené čelo.

„No neříkám nic, co není pravda…a máš krásnýho kluka!“usměje se a pokračujeme dál v cestě. Bylo krásný slyšet tyhle slova zvlášť, když sem je nikdy neslyšela od Ludvíka a tenhle kluk to sypal rovnou z rukávu. Připadala jsem si, jak najednou jako kdybych plula na obláčku.

Autor: Dana Špačková | pátek 11.10.2013 13:36 | karma článku: 11,89 | přečteno: 791x
  • Další články autora

Dana Špačková

Jak příliš neutrácet?

Tuhle otázku si jistě pokládá spousta z Vás. Rodiny, které mají doma navíc postižené dítě nebo pečují o postiženého, to nemají jednoduché. Nevím, proč si často široká veřejnost myslí, že máme něco extra.

18.10.2013 v 13:05 | Karma: 6,24 | Přečteno: 923x | Diskuse| Ostatní

Dana Špačková

Na počátku byl internet II

Protože je tahle kapitola moc dlouhá, tak jsem si rodzdělila na dvě části. Pěkné čtení!

11.10.2013 v 14:40 | Karma: 7,05 | Přečteno: 456x | Diskuse| Ostatní

Dana Špačková

Jak to může dopadnout, když máte doma postižené děťátko

K tomuto článku mě inspirovala internetová diskuze s rodiči, kteří mají doma postižené dítko. Před všemi maminkami z této nejmenované stránky hluboce smekám a doufám, že jim tento článek zpříjemní večer.

9.10.2013 v 22:13 | Karma: 13,11 | Přečteno: 737x | Diskuse| Ostatní

Dana Špačková

Kdo má právo soudit matky?

Taky to by mě moc zajímalo. Jsou to snad naše maminky? Kamarádky? Babičky? Nebo snad náš partner, tatínek, dědeček? Sociální pracovnice nebo soudce (soudkyně)?

7.10.2013 v 21:30 | Karma: 12,46 | Přečteno: 1316x | Diskuse| Ostatní

Dana Špačková

Starosti a radosti

V této kapitole nahlédnete do života s autistickým dítětem. Přečtete si, jaké to je být doma s Kájem a jaké starosti a zároveň radosti se řeší, když se zrovna rozvádíte.

4.10.2013 v 10:40 | Karma: 8,88 | Přečteno: 769x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Drahý byt i kancelář. Bek účtuje dvakrát víc než kolegové. Nesrovnatelné, míní

26. června 2024  10:57,  aktualizováno  17:57

Ministr školství a senátor Mikuláš Bek (STAN) si nechává proplácet nadměrně drahou senátorskou...

Uprostřed noci v domě vzplála nabíjená čelovka, rodinu zachránil požární hlásič

26. června 2024  17:24

O užitečnosti požárního hlásiče se jen krátce po jeho pořízení přesvědčili obyvatelé rodinného domu...

David Rath je zpátky ve vězení, ale jako primář. Pomáhám komunikovat, řekl

26. června 2024  17:11

Bývalý ministr zdravotnictví David Rath se stal primářem vězeňské nemocnice na pražském Pankráci,...

Řidiči kolikrát nevědí, co vezou, řekla svědkyně v kauze pašování za miliardy

26. června 2024  16:58

Pašování hašiše a kokainu, podvody, legalizace výnosů z trestné činnosti. To je pouhý výčet...

Rozdáváme kapky pro spokojená bříška ZDARMA
Rozdáváme kapky pro spokojená bříška ZDARMA

Hledáme 40 maminek, které s námi otestují probiotické kapky Kendamil. Tyto kapky jsou speciálně navrženy pro péči o střevní mikroflóru vašich...

  • Počet článků 23
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1283x
Jsem maminkou mého pětiletého syna, který trpí autismem. Každý člověk má svůj osud a mým osudem je starat se o dítě, které má své specifické potřeby a někdy opravdu není jednoduché se s tím vypořádat...když Vám do života vstoupí muž, který není dobrým partnerem je to o to těžší.
Vdala jsem se ve svých 19 letech a nyní se ve svých 23 letech rozvádím.
V současné době se pokouším napsat knihu a zakouším všechny možné nástrahy života.