Je tu konec června, léto netrpělivě kope do dveří, ale nám, anglickým učitelům, zbývá ještě měsíc. Během něj musíme vyplodit i závěrečná slovní hodnocení – vysvědčení, a protože se skoro jedná o mini-eseje, je třeba začít už teď.
Respektive v květnu bylo pozdě!
Máme ředitelku, kterou bych přála každému učiteli i každému žáku na světě, a ta před pár lety přišla s geniálním nápadem – dopřát všem na psaní vysvíg den volna, abychom nemuseli strávit celý červen a červenec datlováním po nocích. Angličtí učitelé totiž sice mají pracovní dobu od 8.30 do 16.00, ale realita učebních nároků je taková, že nemálo pedagogů bývá ve škole od osmi ráno do šesti večer, kdy vás školník vykopne, a tak je třeba práci dodělat doma. (A pak se vláda hlasitě diví, že má nedostatek učitelů.)
Včera jsem měla psací den konečně i já a vlastně jsem si to i užila. Je neuvěřitelné, co všechno člověk dokáže vyprodukovat v klidu domova, nikým nerušen (pochopitelně kdyby manžel celé dopoledne neumíral na rýmu, byl by můj den ještě plodnější, ale darovanému dni na rýmu nekoukej.) Dobrý pocit z dobře vykonané práce okořenilo i vytření celého bytu, které jsem sfoukla při mentální pauze. Konečně si doma přestaneme špinit nohy o podlahu!
Psaní vysvědčení není jen tak, protože jednak píšeme ve větách a souvětích, ale hlavně je Anglie velmi politicky korektní, takže je třeba dávat si pozor na formulaci. Zároveň je trendem být nesmírně pozitivní, takže případné nedostatky je třeba zasendvičovat, to jest buď vložit mezi dva kladné výroky, a nebo použít jemnější a přijatelnější výrazivo.
Jedna má známá z Čech pracuje pro mezinárodní společnost a nedávno ji zaujal můj výrok, že jsem dceru pozitivně motivovala k úklidu (jinými slovy dostala na výběr si buď během půl hodiny uklidit pokoj, nebo se na týden rozloučit s iPadem), a tak mě poprosila o seznam podobně přiblblých, ale v korporátním světě užitečných frází a obratů. A protože angličtina ovlivňuje češtinu čím dál více, třeba se tento „slovníček” bude hodit i někomu jinému, byť je ze školského prostředí a každá věta sama o sobě může mít i svůj původní, pozitivní význam. (Kdo čteš, rozuměj!)
Slovníku padlo za oběť jméno George, protože je to typické anglické jméno – páté nejpopulárnější chlapecké jméno za rok 2018! – a navíc žádného Georgíka ve škole nemáme (což statistice trochu bere na věrohodnosti, ale holt jsou to jen průměry):
George je velice společenský = Už nevím, kam jinam ho přesadit, aby se nevykecával se spolužáky.
George je spontánní a energický = George při hodinách vyrušuje, vykřikuje a neposedí. ADHD?
George se rád sdílí o své zážitky a zkušenosti = George se často vytahuje.
George se často živě zajímá o dění kolem sebe = George rád drbe a zajímá jej všechno, jen ne škola.
George má velký smysl pro spravedlnost = George neustále žaluje.
George má velký potenciál = George je opravdu chytrý, ale žel také líný.
George se pomalu učí samostatné práci = Maximálně jednou za týden něco vypracuje sám, bez pomoci učitele (který mu to předtím desetkrát vysvětlil).
George se učí dělit se s ostatními = George chce mít vždycky hlavní slovo a být v záři reflektorů a těžce nese, když to tak není.
George je velmi sebevědomý a nebojí se stát si za svým názorem = George má ego velikosti Jupiteru, musí mít vždycky pravdu a je schopen se za ni porvat.
George je však v poslední době více otevřený i novým nápadům = Kdykoli byl teď někdy někde nějaký průšvihem, byl tam i George.
Čeští učitelé – srdečně zdravím z Londýna, užijte si zasloužené volno a doufejte, že někoho tam nahoře nenapadne vyměnit příští rok známky za slovní hodnocení. Krásné letní prázniny!
