Jsem ráda, že, soudě dle ohlasů, mé poslední blogy padají na úrodnou půdu. Úrodnou půdou myslím, že vede některé mé čtenáře k zamyšlení, jiné ke zformulování argumentů a další ke zjištění, že jsme na stejné vlně.
Všechny tyto signály považuji za vysoce přínosné. I já totiž takto postupuji při svém samostudiu a formování si postojů k neustále se měnící a regresi (nelze říci vývoj) podstupující situaci na naší politické scéně.
Zkusím navázat na body Vašeho blogu, pane Gardavský, kde mne oslovujete či mne zmiňujete :
Ad 1/ Trošku se dokážu vžít do pocitů paní Stárkové -Evropa se nás bála, ale domnívám se, že neoprávněně. A kde udělali špatnou zkušenost, tak nás hnali zase zpět (jako v zemi krále Miroslava :)). Nemám proti tomu námitek. To je zcela v pořádku.
Obávám se, pane Gardavský, že jste se vcítil do jiné paní Stárkové. Já jsem dozajista v žádném ze svých blogů nepsala, ba ani okrajově nezmiňovala, nedávnou obavu Evropy z přílivu nás, Čechů, do Evropy. Nikdy jsem se ani myšlenkou nedotkla této Vaší úvahy.
Ad 2/ Stejně tak, paní Stárková cítí, že příliv imigrantů do Evropy - a teď již i do naší země nebude to co si představujeme, jako nějakou výpomoc
Stejně tak jsem, pane Gardavský, nikdy nehovořila o tom, že věřím, že by imigranti měli být pro naši zemi nějakou pracovní výpomocí. Naopak. Například ve svém posledním blogu píši : „Nevidím pražádný přínos v jejich přítomnosti pro naši malou zem. Nevěřím, že by se ujali vykonávání prací, jsou-li tu vůbec ještě nějaké, které se zdráhají vykonávat naši občané a příslušníci jiných již zdomácnělých národností a etnik“. A činila jsem tak teprve poté, kdy Vaši stoupenci začali v diskusích pod blogy lidi škatulkovat = kdo není vyhraněný a zapálený stoupenec BPI (IvČRN), je vyhraněný „sluníčkář“. Tedy až poté, co jsem byla osočena, že se chystám s imigranty „přátelit a vítat je“ (několikrát v diskusích především pod mými blogy, ale nejen, nebudu vyhledávat).
Ad 3/ Vím, paní Stárková, že se Vám to také příliš nelíbí, z jedné strany jste proti přijímaní uprchlíků a z druhé strany by jste ráda pomohla
Opět, nevím, co si myslíte, že víte o mých pocitech, pane Gardavský. Já (na rozdíl od tradičního pohledu mužů na ženy) vím, co chci a jsem ve svých názorech dost konzistentní. Sama pro sebe si umím své názory zformulovat a už nějakou dobu se snažím je správně zformulovat i pro čtenáře svých blogů. Proto vím, že jste se jistě nemohl ani v jediném z mých blogů dočíst, že bych ráda (byť jen z jedné strany) příjmu uprchlíků pomáhala. Hovořím o tom, že je nevyhnutelné (dle Listiny základních práv a svobod, již máme zakotvenu v ústavě) pomáhat uprchlíkům a tudíž prošetřit všechny žádosti o azyl. Čili konstatuji, neobhajuji a už vůbec nejsem za tuto skutečnost ráda.
Ad 4 / Chápu paní Stárková, že jste teď mezi dvěma kameny. Mezi svým svědomím k potřebným a mezi loajalitou ke své zemi.
Opět, netuším, jakou paní Stárkovou oslovujete. Necítím se být mezi dvěma kameny. Mé svědomí je čisté, právě protože jsem loajální ke své zemi a usilovně přemýšlím o tom, jak zabezpečit, abychom správným způsobem dokázali přílivu imigrantů (ať uprchlíků anebo ekonomických migrantů) na naše území zabránit, případně ho zásadně omezit. Správným způsobem myslím, aniž bych u toho systematicky a účelově dmýchala extrémistické nálady a xenofobii ve svých spoluobčanech, abych manipulovala s jejich emocemi a postoji.
Zajímalo by mne, pane Gardavský, , jak chcete přesvědčovat Vaše čtenáře a potencionální další stoupence hnutí, že jim rozumíte a že společnou prací dosáhnete společného cíle, když mne jste ve čtyřech osloveních ze čtyř absolutně nepochopil?
S politováním konstatuji, že do události, týkající se petičního stánku IvČRN v Olomouci jsem vážně přemýšlela, jak mohu k našemu společnému cíli přispět a působit ruku v ruce s Vaším hnutím. Přes drobné nesrovnalosti jsem byla s hnutím názorově v mnoha ohledech „na jedné lodi“ a jen jsem přemýšlela, jak se mohu, jakožto matka miminka, realizovat, abych byla naší společné věci co nejvíce platná. Po této události, přes omluvu studentů, organizaci Vašeho sjezdu a reakci na nereakci médií na působení hnutí jsem jen s úlekem zkonstatovala, jak moc jsem se mýlila a že se hnutí ubírá přesně tou cestou, která je pro mne, pro mé svědomí, absolutně nepřijatelná.
Dovolím si použít jednu z posledních myšlenek Vašeho blogu. Jsem přesvědčena, že nejde o výběr mezi loajálností k zemi a lidským svědomím. Tady jde o to být loajální ke své zemi právě v intencích lidského vědomí a svědomí.
