Půlnoční mše?

Předminulý rok jsme se dopoledne vypravili na zpěv  koled a pro Betlémské světlo do nedalekého kostelíka. Mám moc ráda tuto každoroční událost, kdy potkáváme přátele i známé, kdy se cítím blíže Bohu a duším více než jindy a jinde.

Velmi osvěžující byl kratičký projev přizvaného katolického faráře, který byl stručný, jasný, přehledný. Nás věřící obohatil, přítomné nevěřící neurazil ani neotrávil.

Pak proběhl tak úžasný Štědrý večer, že jsme se všichni doma, byť příjemně uondáni večeří, nadílkou, sledováním pohádek a zobáním dobrot, shodli, že půjdeme na Půlnoční.

Dojeli jsme do kostela, já nadšeně zjistila, že tam mezi jednotlivými částmi kázání zpívají zkrácenou verzi Rybovy mše vánoční a že Půlnoční vysluhuje tentýž farář jako v poledne. Protože „Rybovku“ miluji a farářovo kázání na mne v poledne zapůsobilo, těšila jsem se.

Jaké však bylo naše znechucení ba přímo zděšení, když se farář namísto kázání o narození Spasitele, o Betlémské hvězdě, o nesení darů či o jiných vpravdě vánočních tématech začal žehrat a hromovat na homosexualitu, homosexuály a  registrované partnerství.

Nepatřičnost výběru předmětu kázání a míra odporu vyznívající z farářova hlasu málem pokazily vánoční atmosféru…

Málem….

Naštěstí víme, proč slavíme Štědrý den. Bez ohledu na víru, zkušenosti, názor a osobní postoj k výše uvedené otázce. Každý Vánoce nějak vnímáme, prožíváme a ctíme.

A sebehorší kázání sebehoršího kazatele to zkazit nemůže.