O babičce Růžence (letní povídka)
Mně, holčičce předškolního věku, babička dala kakao a koláč a posadila mě do vedlejší místnosti, aby si mohly s maminkou kafíčko vychutnat s nezbytnou cigaretkou. A tak jsem nakukovala a poslouchala mezi dveřmi.
„No tak povídej, mami, co to bylo za divné venčení?“ „No to si víš, že Tvůj bratříček nám tu Alana už odložil nadobro. Je to tele, mám stěží o pár kil víc než on. Energii by mohl rozdávat po kilech, zvlášť když stráví celý den doma sám, než s dědou přijdeme domů. Tak jsem včera přilítla z práce a pes už skoro vyl, jak se mu chtělo. Tak jsem se ani nepřevlékala ani nepřezouvala. To víš, frajerka, chtěla jsem ještě vyvenčit tu sukni v barvě našeho krasavce (irský setr) a vyrazila do parku přes ulici.
Sotva jsme přešli přes přechod, přeběhla přes cestičku kočka a do Alana jako když střelí. Rozběhl se za svou kořistí a mne za sebou nejprve vlekl cestou necestou, křovím nekřovím, matně si pamatuju slalom mezi stromy i lavičkami. Nejdřív jsem se pustit nechtěla a pak už tak nějak ani nemohla. Chvílemi jsem měla pocit, že vlaju ve vodorovné pozici. Po chvilce jsem ani nevnímala, kudy letím, připadala jsem si jako papírovej drak.
Když se najednou zastavil, sotva jsem zabránila tomu, abych se kutálela za ním jako v nějakém hloupém komiksu. No, dopadla jsem přímo na… no však si umíš představit na co. A kam myslíš? Samozřejmě, že do jediné louže, která v tom parku byla.
Chvilku jsem uvažovala, zda se zkoušet postavit, ale došlo mi, že takhle tu moc dlouho sedět nemůžu. Pomalu jsem vstala, pár lidí doběhlo a pomohlo mi na nohy. Sukně a punčochy na odpis, boty zralé k ševci na generálku, nohy samá odřenina, bylo mi jasné, že si nějakou dobu nesednu.
A tak jsem se, stylem krok sun krok, vypravila domů. Jak tak stojím na přechodu a těším se domů, naproti mně stojí fešný chlapík zhruba v mém věku a zálibně hledí mým směrem. Naprosto maně jsem se postavila zpříma (sykla jsem jen v duchu) a z čela odfoukla vlnku potem přilepených vlasů. Byl to pokus o postoj modelky, ale vlastně jsem tím schovala to víc krvácející koleno, díry v punčochách a taky, no chtělo se mi po tom leto-pádu čůrat. Pán téměř majetnicky naznačil, že máme zůstat na naší straně silnice a já poslušně zůstala. Stále si mě měřil a já se ještě více narovnala a pohledem do výkladní skříně protějšího kina zjistila míru devastace. No… divila jsem se mu… ještě chvilinku.
No pravda byla jinde, pán byl ve skutečnosti rozhodčí psích soutěží. Ano, překvapivým objektem jeho zájmu byl náš pes, ne moje maličkost. Chvilku se mě vyptával, nechal mi vizitku a asi si představoval, jak se uvidíme na příští výstavě. A tak jsem si po chvilce odvedla naše nevychované psisko, své rozbité tělo a zdecimované sebevědomí.
Ani nevíte holčičky moje, jak jsem ráda, že Vás tu mám, pojď ke mně na klín, Kalupinko moje...Auví auví!“…
Dáša Stárková
Ne, maminko, tyhle boty mi nekupuj
slyším přes regál prodejny s obuví. A nechtěně slyším i přemlouvání maminky. Argumenty jako kvalitní podrážka, nepromokavé, užiješ je. A současně i téměř plačtivé odmlouvání čerstvě vyčáplého náctiletého syna. A zažívám deja vu
Dáša Stárková
Vnesme advent i do výběru prezidenta
Ve svém předchozím blogu jsem vyjádřila zklamání nad DN, ale současně opakuji, že ji zvolím, bude-li ve druhém kole místo mého favorita. Nyní prosím. Pojďme nehanit protikandidáty a namísto toho chvalme svého favorita, vysvětlujme
Dáša Stárková
Proč v mých očích jediná skutečná kandidátka na prezidenta klesla
Aby bylo jasno, píši o paní Nerudové. Přiznávám, v době, kdy kandidaturu zvažovala, podporovala jsem ji. Imponovala mi představa, že bychom měli prezidentku, jako na Slovensku, dámu, která by důstojně reprezentovala naši zemi.
Dáša Stárková
Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem
Kovidová epidemie zaplať Bůh zažehnána, restrikce pominuly, život se navrací do starých kolejí. Bohužel do těch starých. Tatam se poděla ohleduplnost, na to, co životy chránilo, je považováno za omezení, jejich nositelé za exoty.
Dáša Stárková
Dušičkové pošli to dál aneb je to o lidech
Nepatřím mezi příkladné návštěvníky míst odpočinku mých předků. Nežiji poblíž žádného z nich, a tak často hřbitovy navštěvuji spontánně, nepřipravená. Místo toho vzpomínám a komunikuji s nimi při každém zapálení svíčky,
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Přežil jsem rakovinu, jsem spokojený, říká Kajínek. A trvá na obnově procesu
Premium Nejznámějšímu českému vězni Jiřímu Kajínkovi dnes vyprší sedmiletá podmínka, kterou dostal spolu s...
Blackface! Ne, jen mast na uhry. Škola v Kalifornii vyhodila žáky, teď jim zaplatí
Premium Mlýn války proti „systémovému rasismu“ a cynismus školy semlel i studenty, kteří se v roce 2014...
Překvapivé oznámení. Volby budou už 4. července, oznámil britský premiér
Britský premiér Rishi Sunak oznámil, že parlamentní volby v ostrovní zemi se uskuteční už 4....
Loď při smrtelné srážce na Dunaji řídil Čech. Soud mu zakázal opustit bydliště
Kapitán výletní lodi, která v sobotu na Dunaji narazila do motorového člunu, je podle MTI Čech...
Rozdáváme tělové mléko Kind od Mádara ZDARMA
Kosmetiku Mádara určitě od nás už znáte – potkat jste je mohli veletrhu FOR KIDS v Praze nebo také v nedávném v uživatelském testování, kde jsme...
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1773x