Oním kopnutím myslím symbolické ujištění obra, že ho nic neopravňuje nás dirigovat a diktovat nám, co smíme, ani nám vyhrožovat konsekvencemi jen proto, že jsme menší a slabší. Stejně, jako si respekt kdysi získal David.
Znalí možná namítnou, že biblický David si svůj respekt získal tím, že Goliáše zabil prakem a kamenem a navrch mu usekl hlavu (Goliášovým mečem). Chci zdůraznit, že nevzývám násilí ani starozákonní dobu či praktiky.
https://www.biblegateway.com/passage/?search=Prvn%C3%AD+Samuelova+17&version=B21
Přirovnáním s klasickým biblickým příběhem, kdy malý, jen prakem a kameny opatřený, zdánlivě bezmocný, David zdolal obrovského, po zuby ozbrojeného Goliáše, a získal tím respekt a svobodu svému lidu, Izraelcům, před Pelištejci, chci přiblížit to, co považuji za princip.
Princip, že bez podobných činů by nebyly dějiny. A naopak, že vědomé zdržování se v područí kohokoliv, je brzdou pokroku jako takového a cestou do záhuby.
Jsem přesvědčená, že když si nyní necháme diktovat od Číny a obávat se obchodních konsekvencí tak, jako jsme si v nedávné minulosti nechávali diktovat od Ruska a obávali se konsekvencí politických, kam to povede?
Má snad někdo pocit, že tato poslušnost v dobách nedávno minulých nám přinesla něco pozitivního?
Náš národ mi přijde jako dlouhodobě týraná osoba, která již natolik ztratila sebeúctu, že má problém se od tyrana odloučit. A i když náhodou sebere odvahu a učiní tak, najde si vzápětí jiného tyrana a nechá se pro změnu manipulovat a usurpovat jím.
Jsme národ Karla IV, Jana Ámose Komenského, Jana Husa, Jaroslava Heyrovského, T. G. Masaryka, Václava Havla (to jsou moje vzory, vy si dosaďte ty své)…
Takže, ač jde „pouze“ o cestu předsedy sněmovny do Tchaj-wanu, jde o první z mnoha nezbytných kroků, abychom si, jako národ i jako stát získali sebeúctu a respekt před našimi obchodními i politickými partnery, a to i s vědomím možných, třeba i nepříjemných, konsekvencí.
Náš národ přečkal mnohá úskalí. Jsem si jistá, že stejně tak přežijeme, když nám Čína odepře své produkty.
