Když organizace, která má pomoc v názvu, nepomáhá I

Máte dítě s handikepem. Slíbí vám pomoc v podobě 4nohého asistenta a terapeuta. Vyhledáte si nejznámější a nejvychválenější organizaci, kterou propaguje spousta prominentů. Pro dítě přeci to nejlepší. Pak přijde zrada.

Máte dítě s handikepem, a tak oslovíte tu, podle všech ohlasů a příznivců, nejvíc erudovanou společnost na trhu.

První pohovor, kterému je přítomna komise složená z odborníků, připomíná spíše výslech, ale přesto jako by nevnímali popis diagnózy dítěte a jeho stavů, které jsou důvodem pro hledání „asisťáka“. Jen slibují hory doly. I přesto jim věříte. Když tvrdí, že jejich psi jsou cvičení na nevyzpytatelné chování dětí s ADHD, autismem, Aspergerovým syndromem a jinými disfunkcemi, tak jim to zkrátka věříte. Mají přeci pomoc prostřednictvím psa přímo v názvu.

Zvláštní příhoda z prvního setkání psa s dítětem. Přivedou psa a matka bezděky reaguje: „Jé, vlčák!“. Paní D, ředitelka společnosti, odpovídá, bůhvíproč, nazlobeně: „Ne, to je kolie!“. Matka odpovídá, že kolie to tedy není, protože kolii měl její otec. Paní D. nerada připouští, že má pes v rodokmenu něco belgického ovčáka, ale že jinak je to kolie a že může být v klidu, že absolutně nekouše. Pes a dítě se na sebe vrhají a matka se ptá: „Opravdu nekouše?“. Všichni přítomní se smějí matčiným obavám a ujišťují jí, že jde přeci o psa asistenčního. Uvěří, ostatně, pes a dítě se k sobě mají a oba vypadají spokojeně. Pes má smutný výraz, ale chlapeček na něj reaguje dobře, dokonce se o něj začíná strachovat, že musí spát v kotci.

A tak se rodina těší.

Od žádosti do příjezdu 4nohého přítele uběhne několik měsíců. Za jeho pořízení přímo neplatíte (má sponzora), ale i tak vás to stojí hromadu peněz. Za psem 5 měsíců dojíždíte, kupujete dárky jemu i trenérce, pořizujete postupně vše, co vám je doporučováno. Zkrátka dříve, než pes stane na vašem prahu, stojí vás jako menší ojeté auto. Ale co by člověk pro vlastní dítě a jeho spokojenost neudělal, že?

Nemáte ani žádné zvláštní požadavky na věk, vizáž či rasu pejska. Oni jsou přeci odborníci na slovo vzatí a nepochybně vědí, co činí, tak proč je omezovat nesmyslnostmi.

A pak přijede 25 kg chlupatého štěstí a lásky a začne kolotoč. „Chemie” mezi pejskem a vaším dítětem funguje už od pohovoru. Pejsek, v tomto případě fenka Dáša, si zvyká v novém prostředí. Toleruje nové páníčky, kladně reaguje na svého klienta, toleruje další děti v rodině.

Vy dokupujete vše podle požadavků psa, dojíždějícího trenéra, situace.

Trenérka denně dojíždí, docvičuje psa i jeho pány, dohlíží na reakce a aklimatizaci psa, radí. Učí vás nové metody, které nazývá canisterapeutickými. Vás samozřejmě nenapadne se zeptat, zda má váš pes zkoušky i na tyto postupy. Automaticky počítáte s tím, že samozřejmě, že ano.

No ano, připadá vám zvláštní, že pes, u kterého předpokládáte, že je perfektně vycvičen, nereaguje na přivolání, a to dokonce ani trenérce. Tak ho zkrátka nepouštíte z vodítka. Nebudete přeci riskovat, že vám propůjčený tvor uteče, ztratí se, zraní. Navíc věříte trenérce, že se to časem zlepší.

Ještě zvláštnější je, že neumí chodit u nohy, ale důvěřujete trenérce, že bude lépe.

Také jste měli dojem, že by vycvičený asistenční pes měl vodit klienta a nereagovat na okolní psy? Tak chyba lávky. Fenka tahá, útočí na psy menší i větší. Ne, nebrání klienta, prostě si řeší své vlastní frustrace a emoce. Raději neposlechnete pokyn trenérky, abyste vašeho 3letého drobného chlapečka, k takovému psovi přivázali.

Přijde vám zvláštní, že se fena, která má být se svým klientem v domácnosti, bojí běžných provozních hluků? Že namísto, aby se snažila odvést pozornost svého klienta ve chvíli, kdy se blíží jeho záchvat, stáhne do ústraní a dává najevo, že nechce být rušena? Že se celkově chová ustrašeně?

Měli jste doposud pocit, že asistenční psi by měli být čistokrevní příslušníci určitých, za tím účelem vyšlechtěných ras, jako jsou retrívři? Ne, Dáša je kříženec, a to kříženec kolie (té nejvíc) a pak nějakého ovčáka (zda německého nebo belgického „maliňáka”), to už se asi nedozvíme. Že vám ani jedno z plemen nepřijde vhodné k poslání asistenta? No, vedení společnosti, o které je tento blog, zjevně ano.

Dáša projevuje silnou závislost na trenérce, která se musí plížit z domu, aby si jí fenka nevšimla. Stejně tak, když starší děti odchází do školy, musí maminka držet Dášu, aby nevyběhla s nimi a za nimi. Když odejde trenérka, přesune se závislost Dáši na „paničku“. S ní chodí na toaletu, čeká ji před sprchovým koutem, spí pod postelí a když se panička pohne, pes vyskočí i přes zákaz do postele a nedbá, že tam spí miminko, přes které je schopna opakovaně přeběhnout. To vše rodina vnímá jen jako „dětské nemoci“ vztahu, který se snaží usilovně budovat a nekazit řešením malicherností. Fena je tu přeci hlavně kvůli synkovi, a tak všichni usilovně pracují na jejich vztahu a snaží se Dášu zařadit do běžného života.

A pak nastane den, kdy přijede trenérka a učí maminku pozici, kterou označí za canisterapeutickou. Dítě i pes leží na gauči čelem k sobě, dítě psa hladí, pes ho svou přítomností uklidňuje, dospělý (matka) sedí u nich. Matka dostane pokyn pozici opakovat co nejdříve, aby oběma aktérům utkvěla. Je odpoledne, pes přijde, vyspaný, ze svého pelechu, uléhá dobrovolně vedle dítěte. Matka sedí vedle nich. Vezme vrnící telefon, naslouchá osobě na druhém konci (jedná se o jiné z jejích dětí), ale situaci dítě-pes stále monitoruje. Najednou, aniž by dítě cokoliv učinilo, aniž by pes vrčením či jinak varoval, zakusuje se do nosíku dítěte. Zatímco horní zuby kloužou po jeho povrhu, spodní se dostávají do jedné nosní dírky a prokusují přepážku. Vše se odehraje v takovém okamžiku, že není, co by matka mohla udělat. Dítě křičí bolestí a hrůzou, rána krvácí, pes, zděšený vlastním činem, stahuje ocas a utíká se schovat. Matka se zmůže na první pomoc dítěti, rychlý odjezd k lékaři a po ošetření zavolání organizaci, aby si psa odvezli. Nejspíš není s podivem, že takového psa doma nechce.

Organizace přijíždí, bez mrknutí oka sbalí psa, dá rodině podepsat vypovídací smlouvu, nezazní jediné slovo omluvy, snahy o pomoc, nabídka satisfakce (ať už v podobě jiného psa či peněz). Zůstáváte ohromeni se zraněným dítětem, které spí hůře než předtím, odmítá jíst, ničemu nerozumí.

Namísto toho se za pár dní na stránkách organizace objevuje příspěvek, který haní rodinu, doslova je označí za další tyrany. Týrání? Další? …

(pokračování příště)