Co dělají mámy, když jsou doma samy

Na co se těším, když jsem na pár hodin slaměnka? Asi tušíte. Až budu moci jednu každou aktivitu udělat od začátku do konce, aniž by se odněkud ozvalo „mamí“, „mámo“ či „miláčku“.

Nechci se rouhat a šíleně se těším, až to zase večer začne. Avšak těch pár hodin víkendového dne je jen a jen mých. Oni si užívají u prarodičů (prarodiče si užívají s nimi) a já, inu já jsem máma, co je doma sama.

Začnu dlouhou horkou kávou, kterou si, JEŠTĚ TEPLOU, vychutnám od začátku do konce. A možná u toho popíjení napíšu blog, pozdravím příbuzné po „skajpu“, přečtu si pár zpráv. A taky strávím pár příjemných, nikým a ničím nerušených, chvil v koupelně.

Krom blogu si u kávy napíšu i seznam toho, co bych ráda zvládla. Jak uvnitř domu, tak na zahradě. Budou tam jak činnosti rutinní, jen s větší pečlivostí provedené, tak aktivity z kategorie „až budu mít čas“. Tím myslím třeba dokončit nový záhon a zasadit do něj hrnky s novými jahůdkami a semínka keříčkových fazolí. Vyrobit pod skalkou záhon bylinkový a načančat v něm už dávno zakoupené a jako koťata přenášené hrnky s bylinkami. Vyplít kytky u plotu, aby mohly dýchat a připravit záhon na jejich přesazení (to je na dlouhé vysvětlování). Zasadit Cynie od babičky. Připravit prostor na dýňové políčko. Předělat skalku, aby jednotlivé kytky mohly dýchat a aby byly vidět. A nezapomenout umýt okna, dát napít orchidejím a přesadit je do nové, speciální, hlíny.

Než ale začnu,  dám něco dobrého, co si dlouze vychutnám, aniž bych u toho podávala tu lžičku, tu pití, tu hračku, bez které nejde jíst, či vyháněla psa na místo, když se žene po nějaké padající dobrotě. Zkrátka aniž bych musela odbíhat, něco řešit, znamenat si do diáře (abych se tam stejně zapomněla podívat) či dokonce jídlo ve spěchu hltat nebo se o něj dělit.

Koneckonců, musím na ten následující maraton nabrat síly, pak už si netrpím ani krátké občerstvovací zastávky.

Když se moje ranní siesta bude blížit ke konci, připravím si výběr skladeb, které mě nabíjí, nasadím tempo a jedu. Dnes to vidím na Cohena, UB40,  Kudykam,  Ninu Simone… ale určitě mě napadne i leccos jiného.

Samozřejmě, že nemám šanci stihnout všechno, co jsem si na seznam napsala. Ale rozhodně se pokusím.

A pak, až už budu stěží plést končetinami, si dám horkou koupel v uklizené voňavé koupelně, obložená zapálenými svíčkami.

Věřím, že zbyde i čas na chvilku jógy, aby mi namožené svaly nezatuhly.

Natěšená budu vítat své výletníky a jen malilinko se těšit, až zase budu slaměnka.