Touha po létě

Kdo by netoužil po slunci co nemá mraky, kdo by netoužil slyšet v lese zpívat ptáky.

Ale slunce je už zubaté studené a nízko

Už nejde koupat nohy  v řece vystavovat bříško.

Zafoukal nám vítr z dálek studený to severák,

Přivál k nám ty černé ptáky co jen svou falešnou písní

husí kůži nahání.

Ti křehcí zpěváčci co zimu nesnesou,

jinde je jejich křídla odnesou.

Malí skřivánci jsou dávno v teple někde tam,

kde se slunce celé dny jen válí na horké vyhřáté pláni.

A my tu zabaleni do kožichu jen brouzdáme v listí co napadaly plačícím stromům z hlav.

Toužíme se zase ohřát jen tak v tričku, jen tak lehce bez oděvu zhnědnout nechat kůži.

Utrhnout si na procházce malou planou růži.

Za chvíli se snese dolů peřina bílá studící a zahalí vše co uvidí svou obrovskou čepicí.

Usnou stromy, usnou malí tvorové, utichne nám celý les

Slyšet bude  hvízdat vítr, v dáli štěkne sem tam pes.

Střechám narostou ledové nosy a v trávě uvidíme kosy co sbírat budou zbytky pod sněhem.

My jen budeme se dívat z oken a zahřívat se grogem v teple u kamen.

Paní zima zavládne nám svou holí na několik měsíců a určitě jen tak nepovolí od mrazivých střevíců.

Kdo by netoužil po slunci co nemá mraky,

Kdo by netoužil znovu slyšet v lese zpívat ptáky.