Slovensko, si váží svých Velikonočních tradic a rádi je předávají mladší generaci

Pár dní strávených o Velikonocích na Slovensku mne vrátilo do dob dětství, kdy se tradice v ČR ještě dodržovaly, plné stoly, jalovec, voňavka z živých květů, říkanky při švihačce a zdobené velikonoční vajíčko.

Slovensko si své lidové kulturní dědictví hodně cení a nepřestává předávat své kulturní tradice, zvyky, které se dědí z generace na generaci buďto ústně nebo i praktickým prováděním. Mistrovství a zručnost Slovenských obyvatel, je neskutečně krásná, ať už jde o tradice, lidové tance, zvyky, lidovou hudbu.

Slovensko je země, kde se většina obyvatel hlásí k nějakému náboženství, a to až 87 % lidí. Dominuje křesťanství – římští katolíci, evangelíci, řečtí katolíci, reformisté a ortodoxní křesťané, Více než 13 % obyvatel je bez vyznání. Velikonoční a Vánoční svátky berou jako důležitou součást svých životů.

Lidé jsou všeobecně příjemní, hovorní a velice pohostinní. Letošní Velikonoce, jsem prožila ve velice příjemné společnosti jako je např. p. Mária KURIĽAK SOROČINOVÁ. Mária žije ve Svidníku, kde se věnuje své výtvarné tvorbě už 40 roků. Maluje obrazy, velikonoční vajíčka, píše poezii, miluje zpěv, tanec a barvy. Na malování vajíček nás pozvala k sobě a  ukázala nám svou tvorbu malování voskem na vejce. Její vajíčka jsou uměleckým dílem, svou barevností a dekory vyjadřuje krásu své duše.

Její pohostinnost, temperament a vstřícnost je neuvěřitelná. Dala nám okusit jejich domácí tradiční pokrmy, jako je velikonoční hrudka Jde o takzvaný vaječný sýr, trochu podobný vaječné tlačence. Zdravá a vtipná tradiční pochoutka z východní části země s kořeny v pravoslavných komunitách se podává s pečivem nebo s chlebem zvaný jako velikonoční Paska trochu nečekaná záležitost, v kontrastu se svojí zdobností totiž chutná o poznání méně výrazně. Oproti mazanci jde obvykle o mnohem jednodušší chutě. To ale není na škodu, tradičně se totiž paska nebo pascha nejedla jako dezertní pečivo, ale jako přílohový chléb k domácí vařené šunce. Na stole nechyběly uzeniny a vejce. Jako dobrou přílohu se podává červená řepa smíchaná s křenem. Ukázala nám svůj košík, který si chtěla nechat posvětit knězem na náměstí ve Svidníku u kostela, kde bylo mnoho dalších věřících.

 Po neděli Zmrtvýchvztání, jsme navštívili další užasnou ženu,Janu Mihalicovou, která svá

vajíčka dekoruje drátkováním, u této techniky, je zapotřebí sebe disciplína a trpělivost. Svou

kraslici vyrábí až pět dní. Díky své představivosti, přidává barevné korálky, které tím dostávají

ráz dokonalosti. Také zde se nám dostalo veliké pohostinnosti a přijetí. Její sestra nám dala taktéž okusit tradiční už posvěcené dobroty. Paní Jana nám pověděla, že jako učitelka se snaží dětem předávat své umění a daří se ji tím udržovat Slovenské tradice.

V pondělí na Velikonoce, jsme byli domluveni na takzvanou "polévačku" od Folklórného súboruMakovica.

Tento soubor patří do nejstarších národnostních souborů na Slovensku. Soubor funguje už od roku 1956 až do dnes, jsou to reprezentanti kultury Rusínov a Ukrajincov. Soubor procestoval se svými vystoupeními prakticky celou Evropu a část Ásie. Mladí muži ze souboru obchází ve Velikonočním pondělí domy svých tanečnic ze souboru a tam dostávají od děvčat při hudbě a tanci pomlázku. Na děvčata si nosí nádoby na vodu, které na místě naplní a všichni tak děvče vodou polejí, pak ji "tatarem" upleteným z vrbových proutků, prošvihají a zatančí si sním. Děvčata pak chlapce pozvou na občerstvení a na jejich "tatar" připevní barevnou stužku. Vše  je to o hudbě tanci a veselé náladě. Většinou se celý soubor vrací pozdě domů, neboť těch "obchůzek" bývá i deset a někdy více. 

Těch pár dní co jsem strávila v tradicích Velikonoc bylo, velmi obohacující a utvrdilo mne to v

tom, že předávat své zvyky je správné.