Někdy by mohli architekti i zapřemýšlet kde se co postaví

Ranní budíček, který mívám pomocí svého mobilu, mi ohlásil, že je dnes čas nákupů. Moc se mi nechce, protože budu muset jít cestou, kterou z duše nesnáším, ale pokud bych si ji měla zkrátit přes most nezbývá mi nic jiného než jít kolem smradlavého podniku. Mít tak auto, bylo by to jednodušší,vzala bych to oklikou, jenže nemám ani řidičák, proto musím chodit pěšky. Není to sice na škodu, protože udělám něco pro své zdraví a taky protáhnu své kosti. Jenže nedá se popsat to, co se vám valí cestou přímo do nosu a to až tak příjemné zase není, hlavně pro ty co mají slabší žaludek to musí být zážitek.

Možná vás zajímá proč zrovna smradlavý podnik. Znáte ten nelibý zápach, když třeba na zahradě uhyne zvíře a vy po delší době zjistíte, že to co páchne je zdechlina? Tak podobný smrad se line ven s Jatek, kolem kterých vede cesta k mostu, na Úřad Práce a potom dál do města. Obdivuji pracovníky tohoto úřadu a to myslím doslova. Úřad Práce, byl postaven a není to zas až tak dlouho vedle jatek. Dennodenně tam přijíždějí kamióny plné okřídlených ptáků a po otevření brány se bohužel roztáhne nelibá vůně po celém okolí.

Ode mne by architekt, který nechal postavit budovu ÚP hned vedle tohoto podniku dostal jako vyznamenání černou masku a to za špatný výběr lokality. Pan architekt měl v té době patrně rýmu, protože jestli vybíral umístění dost důležité budovy pro lidi našeho města zrovna tam, patrně nic necítil.

Jak mohou úředníci v takovýchto podmínkách pracovat a chodit dennodenně tudy do svého zaměstnání to bude pro mne asi záhadou. Můj citlivý nos a žaludek říká, že by to u mne šlo jedině s maskou, kterých je teď díky ptačí chřipce dostatek a že je si z čeho vybírat jen co je pravda.

Jenže já až tudy zase půjdu, budu muset spěchat s kapesníkem na nose a nebude to bohužel jen dnes. Samozřejmě budu mít i celý den zkaženou chuť k jídlu a určitě ač mám drůbeží výrobky ráda tak si je dnes na talíř nepřichystám.