Tak, teď ještě pěkně uděláme tohle a tamto, naplánujeme tohleto, zavedeme onohle a pak – už samá pozitiva a (nejen) sociální jistoty (snad mi klasik to dohubybraní promine)... Jinými slovy, svědomitě se snažíme sprovodit ze světa i tu nejposlednější nepravost.
Je to posedlost? Je to nedílná součást lidské psýché? Je to obsedantní psychóza? Nebo je to přirozený pud? Je to danost? Nebo se s tím dá něco dělat?
A má se s tím vůbec něco dělat? Totiž... víte, kolik nástrah na vás číhá, milostivá paní? Tak jen namátkou:
Co když si koupíte pomazánkové máslo, a hle – doma zjistíte, že to je skutečně pomazánkové máslo, a nikoliv máslo „bezpřívlastkové“? Dobrá, možná to nakonec přežijete. Ale považte, že i když si koupíte máslo skutečné, můžete tím vážně poškodit své zdraví! Víte vy vůbec, milostivá paní, že máslo je tuk? Ba co víc, živočišný tuk!
A víte, že dokud stát nezavede elektronické mýto pro všechna vozidla, přichází o závratné sumy v podobě poplatků nevybraných od toho nezměrného kvanta lotrů, co si to nestoudně drandí světem bez dálniční známky? (Těch pár korun na vybudování, provoz a údržbu systému elektronického mýta je oproti tomu směšný pakatel.)
A je vám známo, že vás mohou v tomto zlém světě přepadnout? Kamery na každém kroku, jsou proto nutností, víme?
A věděla jste, že rodné číslo je nebezpečný identifikátor, z nějž se každý jouda dozví, že vy, paní Jarmila Novotná, jste osobou ženského pohlaví a zřejmě u vás již nastala menopauza? Otisk palce na ně, na záškodníky jedny! Ale ale, přece nechcete tvrdit, že k identifikaci stačí mít na občance fotku! Símvás, kdo vás pozná podle fotky?
A nezbytnost jezdit tramvají na čipovou kartu taky jistě chápete, viďte? Vždyť – toho papírování s papírovými tramvajenkami! Ta byrokracie! Těch pracovníků u prodejních okének s kupóny, a ty všechny platíme z daní!
Ale něco za něco, ju? My Vám zaručíme, že už vás nikdy nikdo nepřepadne, protože každý potenciální rabiát si řekne: „Ha! Kamera! Bojim, bojim...“ Pročež ani tu občanku už vám nikdo neukradne – a i kdyby – otisk palce nenasimuluje. A už nebudete ze svých daní sponzorovat přeplácené babky za okénkem, kde se prodávají kupony na šalinu, ani nebudete doplácet na dareby bez dálniční známky.
A co za to? Maličkost. Jen budeme vědět o každém vašem kroku, o tom, kam, s kým a za kým jste kdy šla, kam jste kdy jela autem nebo tramvají. Protože – neberte si to osobně – i vy jste potenciálně nebezpečná, to jsme zkrátka všichni, s tím musíme počítat. Takže jen tak, pro případ... rozumějte, že bychom vám potřebovali dokázat, že jste někde byla-nebyla, to a to tam dělala-nedělala a tak vůbec.
A další výhody? Nebudete muset tolik myslet! Nebudete si muset říkat: „Je to máslo – není to máslo?“ Ostatně, to pravé máslo si taky nekoupíte, víte? Nebudete se muset rozmýšlet: „Mám já to máslo koupit – nemám já to máslo koupit?“ Ne, vy si ho nekoupíte, neboť na vše, co obsahuje více jak 0,01 procent tuku, moudře uvalíme takovou daň, že při pohledu na cenovku vám to bude jasné jak facka. A nadto nebudete zatěžovat zdravotníky a státní kasu svým infarktem, obezitou a vysokým krevním tlakem.
A víte co? Jak jsme nastínili tu vaši potenciální nebezpečnost, tak čím méně myslíte, tím více se tato snižuje. Takže vidíte – vydělávají na tom obě strany. No není to balada, milostivá paní?
*** *** ***
Tak co? Je to posedlost? Je to nedílná součást lidské psýché? Je to obsedantní psychóza? Nebo je to přirozený pud? Je to danost? Nebo se s tím dá něco dělat?
Kde se v nás bere tahle představa, že ještě dáme do cajku tohle a tamto, a pak bude na světě bezpečno a nastane hotový Ráj na Zemi? Povedlo se to už někdy? Může se to vůbec povést? Musí se vůbec něco povést jen proto, že si myslíme, že se to prostě povést musí, že jednou prostě musíme vymýtit všechny nepravosti?
Já tvrdím: Přepadnou vás, kamery-nekamery. Potřebujeme schopnou policii, která pachatele s velkou pravděpodobností vypátrá i bez nich. Potřebujeme pořádný trestní zákoník, vězeňství a soudnictví, aby např. pachatel sexuálního násilí (nejlépe na dítěti) nemohl být po půlce už tak směšného trestu propuštěn za „dobré chování“. Potřebujeme státní moc, která stíhá skutečné padouchy, místo aby preventivně pohlížela na každého občana jako na zločince. A hlavně potřebujeme nebýt slepí a hluší, a když nám někdo pod oknem volá o pomoc, měli bychom se aspoň podívat, jestli ji fakt nepotřebuje přivolat.
Nedokonalosti se nezbavíme. Nikdy. Bažení po dokonalosti a po vymýcení nepravostí vede jen k dalším, novějším a rafinovanějším nepravostem. Jakmile se vynoří nová, nezmapovaná nepravost, obvykle se hned volá po novém zákonu, který by ji postihoval. Ale čím víc zákonů, tím víc skulinek se v nich najde. Voláním po nových zákonech však hlavně nevědomky přispíváme k budování situace, kdy nás vždycky na něčem chytnou, když budou chtít (lhostejno, zda stát, jednotlivec, firma, prostě kdokoliv). Proto blahořečena budiž vláda, kterou napadne, že státotvorné úsilí lze projevit i zjednodušováním zákonů a redukováním jejich počtu.
Někdo možná řekne: „Ovšem, Desatero by stačilo.“ Co to zjednodušit ještě víc? Mně osobně by stačilo tohle: Nikdo nesmí narušit fyzickou integritu druhého. Nikdo si nesmí bez dovolení brát, co není jeho. Kdo se stane obětí člověka, jenž jedno či druhé z výše uvedeného nedodrží, smí se bránit.
Pokud má platit, že neznalost zákona neomlouvá, musí být zákonů jen tolik, aby každý, koho se týkají, mohl být s to je všechny znát – tedy co nejméně. A musím vědět, nebo aspoň mít pádný důvod věřit, že když se mi stane bezpráví, dostane se mi zastání. Nejen od státu (policie, soudů, zákonů), ale hlavně od ostatních lidských bytostí. Směrnice proti nepravostem to nevytrhnou.
Nikoliv „s vyloučením nepravostí“, nýbrž „s vyloučením bezpráví“ – o takovou societu já stojím.
