Vědí vůbec studenti v jižních Čechách, o co jde? ptá se pan kolega Karst. Rétorika jeho článku je eufemisticky řečeno nesmírně nešťastná a svádí k velmi podrobnému rozboru. Nicméně při vědomí, že traktát není pro blog tím nejvhodnějším žánrem, se omezím jen na dvě z autorových tvrzení.
Pan Karst zaprvé míní, že chcete-li protestovat proti komunistům, musíte nejprve prokázat znalost komunistické ideologie, potažmo dokázat, že rozumíte pojmům demokracie či kapitalismus.
Co na to říct? Odbýt to uštěpačným dotazem, jestli je tedy žádoucí, aby např. proti zvyšování daní protestovali toliko daňoví experti? Taková obrana by byla sice efektní, leč vzhledem k závažnosti tématu i poněkud nemístně komediální.
Takže raději jinak, konkrétněji: Musí člověk číst Marxův Kapitál nebo Hitlerův Mein Kampf, aby se byl s to vymezit proti komunismu či nacismu? A musí z obojího skládat zkoušky, aby se vůči těmto ideologiím „směl“ vymezit veřejně?
V demokracii jistě nikoliv. Vždyť k demokracii vedle ochrany politických menšin, již autor uvádí v citaci z Wikipedie, patří mj. i pluralita názorů a svoboda projevu. Jinými slovy – každý si může protestovat proti čemukoliv (aniž by k tomu musel mít příslušnou „kvalifikaci“), pro mě za mě třeba proti zatmění Slunce, a nesmí mu za to hrozit žádná perzekuce. (Kterémužto principu komunisté – ani ti dnešní – nerozumějí či rozumět nechtějí. Viz např. http://zpravy.ihned.cz/cesko-skolstvi/c1-58898850-uciteli-hrozi-skolni-inspekce-kvuli-petici)
Dlužno dodat, že v duchu této zásady se samozřejmě mohou dovolávat demokracie i komunisté, třebaže je s jejich ideologií neslučitelná. Což ovšem nemění nic na tom, že dovolává-li se kdo principu, jímž prokazatelně pohrdá a jejž radostně odhodil vždy, jakmile mu posloužil k dosažení kýženého výsledku, měli bychom setsakramentsky zpozornět.
Zadruhé pan Karst konstatuje, že myšlenka komunismu byla v minulosti zneužita. Výrok je to natolik populární, že nám snadno může uniknout, jak moc je nepravdivý. Idea komunismu totiž zneužita nebyla; jednoduše byla jen aplikována.
Tvrdit v tomto kontextu něco o zneužívání myšlenky je totéž jako říkat, že v jádru hluboce lidská a bohulibá myšlenka fašismu byla zneužita Mussoliniho režimem. A prohlašovat, že k odsouzení komunistické ideologie nestačí donekonečna se odvolávat na zvěrstva páchaná v 50. letech, je stejné jako poukazovat na to, že k odsouzení nacismu nestačí ohánět se stále dokola plynovými komorami vyhlazovacích táborů.
Milada Horáková, Heliodor Píka a další nebyli popraveni nějakým nedopatřením, nýbrž zcela přesně v duchu samé podstaty principu budování komunismu. Sovětský GULAG, české pracovní lágry pro nepohodlné ani severokorejské koncentrační tábory nejsou žádným politováníhodným marginálním jevem ani nezbytnými porodními bolestmi lepších zítřků. A za přehmaty nelze považovat ani krádeže přejmenované na „vyvlastnění“ či „znárodnění“.
Spisovatelé, umělci, vědci a jiní svobodymilovní lidé nebyli umlčováni a zastrašováni omylem, nýbrž plně souladu s tím, o co stoupencům komunismu jde – o likvidaci jakéhokoli svobodného projevu, likvidaci tak důslednou, aby přesvědčila občany, že svoboda je pouhá chiméra, a vštípila jim, že kdo chce přežít, musí si vystačit s mantinely vymezenými otroctvím. A že ten, kdo se jim přesto snaží vymknout, je v lepším případě „nějaký divný“, v horším nebezpečný a podezřelý.
A na závěr ještě malý, nikoli ovšem bezvýznamný dodatek ke stokrát opakované (v rámci fair play se sluší zdůraznit, že panem Karstem nevyslovené) mantře o „svobodně zvolených“ komunistech: Něco takového jako svobodná volba komunistů vůbec neexistuje. Ano, lidé je volí dobrovolně, tj. nikdo je k tomu nenutí pod hrozbou trestů útrpných. Ta volba však přesto svobodná není; svobodné volby je mocen jedině svobodný jedinec. A kdo – zejména s naší historickou zkušeností – volí komunisty, toho za svobodného člověka považovat nelze. Komunisty může volit jedině a pouze bytost s duší otroka. Případně otrokáře.
