A už mě (s těmi uprchlíky) štvete...

Neznám právní definici pojmu „uprchlík“. Nejsem právník, jen jazykář, takže uprchlík je pro mě ten, kdo odněkud prchá – většinou odněkud, kde to pro něho není snesitelné. A předpokládám, že k tomu má své důvody.

Zato ovšem nepředpokládám (a ve své nevykořenitelné zpupnosti ani předpokládat nehodlám), že uprchlictví je něco jako profese (jako třeba instalatér, botanik či řezník), prostě zdroj obživy; nebo snad cosi na způsob životní filosofie nebo její součásti (tj. například vegetariánství, náboženského vyznání či naopak nevyznání apod.)

Ale ačkoli to nepředpokládám, čím dál tím častěji narážím na návěstí, která se mě, v této fázi zatím jen „dobromyslně“, snaží upozornit, že bych – a to co možná největším fofrem – s takovým předpokládáním měla začít.

Jedním z těchto „dobře míněných“ návěstí má být patrně i promptní zmizení čtenářské diskuse pod článkem o uprchlících prchajících z uprchlické ubytovny v Bělé pod Bezdězem. A musím PT publikum upozornit, že ani jeden příspěvek v sotva se rozběhnuvší debatě nebyl rasistický, nesnášenlivý nebo jinak hnusný, a že sama nenávidím výkřiky posílající to či jiné etnikum „do plynu“.

Ano, já vím, že noviny jsou soukromý subjekt, takže mají právo rozhodnout, zda pod tím či oním článkem hodlají otevřít diskusi. Je mi jasné i to, že v momentu, kdy diskuse neeticky zasahuje do soukromé sféry nějaké osoby, je asi vhodné ji uzavřít.

Nicméně nyní vím i to, že určitá témata prostě nejsou diskutovatelná sama o sobě – a hotovo, sbohem a šáteček.

Všichni asi známe pojem „dvojitý agent“. No, nyní se asi musíme seznámit i s pojmem „dvojitý uprchlík“. Což patrně bude člověk, jenž odevšad prchá čistě z principu a bude prchat neustále (a také nás za svou situaci vinit) až do okamžiku, kdy mu denně do úst nepřiletí aspoň tři pečení holubi.

Maucta, vážení....